Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti klaus multiparking cz k.s., sídlem Vinařská 74/1a, Brno, zastoupené Mgr. Michalem Majchrákem, Ph.D., advokátem, sídlem U Sirkárny 467/2a, České Budějovice, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. května 2023 č. j. 7 C 75/2020-1329, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti MEGELLAN, SE, sídlem Roháčova 1666/94, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Návrhem podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatelka proti výše uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud"), kterým bylo podle tvrzení stěžovatelky zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným usnesením obvodního soudu bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu ze dne 13. 4. 2023 č. j. 7 C 75/2020-1320, vydané asistentkou soudce, kterým obvodní soud vyzval stěžovatelku (jako žalobkyni před obecnými soudy), aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 631 842 Kč.
3. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje a které jsou konkretizovány v § 72 odst. 3 téhož zákona.
4. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. když nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000
(N 111/19 SbNU 79); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
5. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného, či cestou obecného soudnictví.
6. Pro nyní posuzovanou věc jsou rozhodující závěry pléna Ústavního soudu vyslovené ve stanovisku ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859). V tomto rozhodnutí plénum Ústavního soudu dovodilo, že ústavní stížnost toliko proti usnesení, jímž soud vyzývá účastníka řízení k zaplacení soudního poplatku, není přípustná. Tento závěr se plně uplatní i v nyní posuzované věci, tj. i v řízení proti usnesení obecného soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení vydané asistentkou soudce, jímž byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku.
7. Stěžovatelce totiž v této situaci zůstává možnost v rozsahu, v němž podle jejího názoru soudem vyměřený soudní poplatek převyšuje její skutečnou poplatkovou povinnost, navrhnout soudu vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Teprve zamítl-li by soud tento její návrh, měla by ve smyslu shora specifikovaného stanoviska pléna Ústavního soudu stěžovatelka možnost za podmínek vyčerpání všech dalších opravných prostředků, měla-li by nějaké k dispozici, podat případně ústavní stížnost. Za této situace pak její ústavní stížnost v nyní posuzované věci nemůže být přípustná. Za této procesní situace nezbývá Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout z důvodu výše uvedených a odkázat stěžovatelku na výše nastíněný postup ochrany jejích práv před obecnými soudy.
8. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. července 2023
Jan Svatoň, v. r. soudce zpravodaj