Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Jurky, zastoupeného JUDr. Janem Havlíčkem, advokátem, se sídlem Chlumova 1a, 586 01 Jihlava, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 5. 2014, č. j. 11 Nt 812/2014-5, za účasti Okresního soudu v Jihlavě jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel uvádí, že příkaz byl vydán v rámci šetření podezření, že v dotčené nemovitosti vyrábí drogy, kdy mělo být zjištěno, že z ní bývá cítit silný zápach, a rovněž byla zaznamenána neobvykle vysoká spotřeba elektřiny na elektroměru. Prohlídka byla nařízena jako úkon neodkladný a neopakovatelný, a to před jakýmkoliv jiným kontaktem s navrhovatelem jako podezřelým, s tím, že v opačném případě by veškeré důkazy, které souvisejí s jeho trestnou činností, mohl odstranit.
Stěžovatel prohlašuje, že podstatou celé záležitosti jsou nepravdivá osočování a oznámení na něj ze strany milence jeho manželky. Při prohlídce ostatně nebylo nalezeno cokoliv relevantního. Námitkou, kterou v ústavní stížnosti vznáší, je pak ta, že napadený příkaz neobsahuje dostatečně pádné odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti nařizované prohlídky.
Z uvedeného důvodu je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud toto porušení konstatoval a příkaz zrušil. Rovněž navrhuje, aby Ústavní soud okresnímu soudu uložil úhradu nákladů právního zastoupení.
Obdobným námitkám, jako jsou námitky stěžovatelovy, se Ústavní soud již ve své rozhodovací činnosti věnoval. Odkázat lze např. na odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 577/04
,
III. ÚS 231/05
,
I. ÚS 1813/07
či nálezu
sp. zn. I. ÚS 4183/12
. Ve věci
sp. zn. III. ÚS 231/05
pokud jde o požadavky kladené na preciznost a přesnost odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti daného postupu přitom např. dospěl k závěru, že "nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení." Nutno zdůraznit, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu.
Jestliže již Ústavní soud k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přikračovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která vždy a nutně sama o sobě dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí.
Ústavní soud neshledává stěžovatelovy námitky týkající dostatečnosti odůvodnění neodkladnosti provedení předmětné prohlídky důvodnými, kdy je toho názoru, že stěžovatel požadavky v tomto směru kladené přeceňuje. Smyslem není, aby bylo stvořeno po stránce stylistické a informační "zcela dokonalé dílo". Postačující je, aby odůvodnění nebylo natolik "chabé", aby bylo možno hovořit o libovůli v rozhodování obecných soudů, přičemž při posuzování jeho dostatečnosti musejí být požadavky na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení kladeny ve světle již výše zmiňované počátečnosti dané fáze trestního procesu. V tomto směru odůvodnění neodkladnosti prohlídky v ústavní stížností napadeném rozhodnutí obstojí.
Ke stěžovatelově poznámce, že jsou na něj podávána nepravdivá oznámení, možno na okraj věci uvést, že mu samozřejmě nic nebrání, aby v tomto směru eventuálně podal trestní oznámení pro trestný čin křivého obvinění.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. S ohledem na takovýto výsledek řízení o ústavní stížnosti se Ústavní soud dále nezabýval stěžovatelovým návrhem stran náhrady nákladů právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2014
Jiří Zemánek
předseda senátu