Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudců Jiřího Nykodýma a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Ing. K. Š., zastoupeného JUDr. Karlem Zachem, advokátem, se sídlem třída Legií 876, Pelhřimov, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 109/2010-188 ze dne 11. 5. 2010 za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. J. M. a V. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím byl odňat svému zákonnému soudci, čímž bylo zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se změnou osoby samosoudce s tím, že její změna se příčí právu na zákonného soudce.
6. Smyslem ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu je "odblokovat" řízení zatížené neschopností soudu prvního stupně uzavřít věc zákonným způsobem. Tomuto účelu slouží jak možnost odejmout věc soudci z důvodu nerespektování právního názoru, tak z důvodu existence závažných vad řízení. Prostřednictvím ustanovení § 221 odst. 2 občanského soudního řádu se tak realizuje právo na soudní ochranu (věc bude možno skončit) a brání vzniku průtahů v řízení. Z nutnosti restriktivního výkladu posledně uvedené kompetence (odnětí věci pro závažné vady řízení) ovšem vyplývá, že vždy půjde o mimořádný krok odůvodněný vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci současnému samosoudci (resp. samosoudkyni) nebude soud schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. Ústavní soud ve své předchozí judikatuře dovodil, že v případě pochybností by se soud vždy měl přiklonit k ústavně garantované stabilitě obsazení soudu, a to zejména, jedná-li se o přezkum prvního ve věci vydaného rozsudku, kdy ještě nebylo soudu prvního stupně poskytnuto vodítko [viz nález sp. zn. IV. ÚS 170/08 ze dne 28. 6. 2010 (N 128/57 SbNU 577) a nález sp. zn. IV. ÚS 956/09 ze dne 22. 10. 2009 (N 225/55 SbNU 105), dostupné in http://nalus.usoud.cz]. V souzené věci je však zřejmé, že nalézacímu soudu bylo sděleno, jak ve věci dále postupovat, avšak i přesto se soud prvního stupně nedokázal vyvarovat obdobného pochybení.
7. Ústavní soud je toho názoru, že ke změně v obsazení soudu může z rozhodnutí nadřízeného soudu dojít zejména proto, aby kvůli opakujícím se chybám podřízeného soudu nedošlo k nepřípustným průtahům v řízení; smyslem takové změny, jež by měla být podle rozvrhu práce co do konkrétní osoby soudce předvídatelná, má být dosažení vyváženosti mezi co možná nejvyšší kvalitou výkonu soudní pravomoci a zároveň zajištění co největší neutrality soudce povolaného k rozhodnutí. Těmto požadavkům stěžovatelem napadené rozhodnutí dostálo.
9. S ústavní stížností byl spojen návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Protože byla ústavní stížnost prima facie shledána zjevně neopodstatněnou, neměl Ústavní soud ani prostor, aby návrhu stěžovatele vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2012
Stanislav Balík v. r. předseda senátu