Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z rozhodování ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Obce Záhoří, se sídlem Horní Záhoří 8, zastoupené JUDr. Miroslavem Syllou, advokátem se sídlem Přídolská 481, Český Krumlov, takto: Soudce Vojtěch Šimíček je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1948/12
.
1. Pavel Rychetský, soudce zpravodaj ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1948/12 , přípisem ze dne 14. srpna 2014 oznámil předsedkyni I. senátu, že soudce II. senátu Vojtěch Šimíček je vyloučen z projednávání věci, neboť ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, na němž se podílel, neboť bylo vydáno senátem Nejvyššího správního soudu, jehož byl členem.
2. Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), je soudce vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
3. Vzhledem k tomu, že soudce Vojtěch Šimíček rozhodoval ve věci v rámci řízení u Nejvyššího správního soudu, I. senát, určený rozvrhem práce k rozhodování o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci, dospěl k závěru, že předpoklady ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou naplněny, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu
4. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala logický rozpor v postupu katastrálních orgánů, potažmo krajského soudu, když za situace, kdy nebylo možné katastrální území Třešně vymezit, bylo možné v roce 1990 místní část Třešně oddělit a přičlenit ji jako součást místní části Chrastiny ve prospěch obce Dolní Novosedly. Podle Nejvyššího správního soudu však tato argumentace nerozlišuje mezi rovinou rozhodování v rámci výkonu práva na územní samosprávu (zde spadá rozhodnutí o rozdělení obce podle § 16 odst. 1 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění účinném do 23.
11. 1990, které je právním vyjádřením politické vůle na změně výkonu územní veřejné správy na dotčeném území) a rovinou tomu odpovídajícího provedení změny v katastrální evidenci, která je již jen otázkou derivativní (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí). Rozhodnutí o vzniku nové obce (Dolní Novosedly) oddělením od jiné obce (stěžovatelky) s tím, že do nově vzniklé obce přejde stěžovatelčina stávající místní část (Chrastiny) pouze v rozsahu jednoho sídelního útvaru, zatímco druhý sídelní útvar této místní části (Třešně) zůstane nadále součástí původní obce, bylo postupem konformním s § 16 odst. 1 zákona o územním členění státu, ve znění účinném do 23.
11. 1990, a způsobilým vyvolat jím předpokládané účinky. Tato změna podmiňovala následnou změnu v evidenci nemovitostí a orgány geodezie (katastrální úřady) byly povinny uvést údaje vedené v evidenci nemovitostí (katastru nemovitostí) do souladu s tímto novým uspořádáním. Pokud se tak nestalo, ať už z důvodu indolence orgánu geodezie (katastrálního úřadu), chybou při vedení katastru nemovitostí či objektivní nemožnosti zápisu změn v důsledku nezpůsobilosti rozhodnutí coby podkladu pro zápis, jde o stav nežádoucí, který je poruchou veřejné správy, nikoliv však nutně na úseku evidence nemovitostí (dnes katastru nemovitostí).
Tato situace ovšem nemůže relativizovat nebo negovat již založené účinky rozhodnutí vydaného podle § 16 odst. 1 zákona o územním členění státu, v rozhodném znění, na úseku místní samosprávy.
5. Závěrem Nejvyšší správní soud dodal, že pro založení právně relevantního důvodu k opravě katastrálního operátu, by muselo být najisto postaveno, že je katastr nemovitostí zatížen chybou, přičemž tato chyba by musela vzniknout zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Samotný fakt, že mezi územním uspořádáním (členěním) státu a údaji katastru nemovitostí existuje nesoulad, ještě nutně nemusí znamenat, že údaje katastru nemovitostí jsou chybné. V případě usnesení ONV Písek z roku 1960 byly právní důsledky na současný stav katastru nemovitostí (alespoň v posuzovaném rozsahu, týkajícím se místní části Třešně) vyloučeny. V případě usnesení z roku 1990 je situace méně jednoznačná. Pokud by totiž v době jeho vydání skutečně katastrální území Třešně existovalo (tedy za podmínky, že by výměr Střediska geodezie v Písku z roku 1966 byl nicotným), pak by nebylo možné zcela odmítnout možnost, že se o chybu (ve smyslu absence katastrálního území Třešně) ve stávajícím stavu katastrálního operátu skutečně jedná. Ani v tomto případě by se však nejednalo o zřejmý omyl při správě katastru a je tedy zcela vyloučeno dožadovat se změny v katastru nemovitostí prostřednictvím řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Jako možné řešení této situace připustil uzavření dohody obcí o změně jejich hranic podle § 26 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), postupem podle § 23 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška).
6. Podstata ústavní stížnosti spočívá v námitce stěžovatelky, že je jí upíráno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a že je porušeno její právo na samosprávu podle čl. 8 Ústavy. Již v minulosti se otázkou existence území, které sice patří jedné obci, zároveň je však součástí katastrálního území obce jiné, odmítl zabývat v řízení o kompetenčním sporu nejprve Ústavní soud (usnesení Pl. ÚS 18/08 ze dne 3. 6. 2008) a následně Nejvyšší správní soud (usnesení ze dne 30. 3. 2009 č. j. Komp 5/2008-85). Oba soudy odkázaly na možnost dohody obcí, o kterou se stěžovatelka sice pokoušela, avšak bez výsledku. Již v řízení před správními soudy přitom upozorňovala, že katastrální evidence musí odpovídat a musí být přizpůsobena členění České republiky na obce. Orgány geodezie měly předmětnou změnu provést z moci úřední, přičemž důvod, pro který se tak nestalo, nemůže spočívat v nedostatku součinnosti obcí, neexistenci mapového či geodetického podkladu, apod. Z jejich strany se jednalo o zjevný omyl ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, který nemůže vést k tomu, že je obci odmítáno právo na samosprávu v místní části Třešně. Popsaná chyba katastrální evidence spočívající v tom, že místní část Třešně je evidována v katastru nemovitostí chybně a bez právního důvodu jako součást obce Dolní Novosedly, je v odborných kruzích známá a má i obecnější rozměr. Rovněž soudy potvrdily, že jde o závažný stav.
7. Po obeznámení se s ústavní stížností a přiloženými rozhodnutími Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud předně podotýká, že ačkoliv byla ústavní stížnost podána jménem obce, vzhledem k jejímu obsahu, jakož i skutečnosti, že se na jejím podání usneslo zastupitelstvo stěžovatelky (usnesením č. 165/2012 ze dne 7. 5. 2012), přichází v úvahu její posouzení jako tzv. komunální ústavní stížnosti ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a § 72 odst. 1 odst. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V takovém případě na jejím základě mohlo být posouzeno nejen to, zda pravomocným rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ale i případný nezákonný zásah státu do jejího práva na samosprávu. V dané věci má ovšem závěr, o jakou formu ústavní stížnosti jde, jen omezený význam, protože tato skutečnost ve svém důsledku nemá vliv na výsledek řízení o ní.
9. Přezkum napadených rozhodnutí se v tomto řízení koncentruje pouze na posouzení otázky, zda se obecné soudy nedopustily zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces a do jejího práva na samosprávu tím, že stav, kdy její místní část Třešně není vedena v katastrálním území stěžovatelky, nýbrž v katastrálním území Chrastiny, spravovaném sousedící obcí Dolní Novosedly, nepovažovaly za "zřejmý omyl při vedení a obnově katastru" podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že obecné soudy se touto otázkou podrobně zabývaly, přičemž dostatečným způsobem vysvětlily, z jakého důvodu nelze docílit nápravy vzniklého nežádoucího stavu právě tímto procesním postupem. Jejich závěry obstojí nejen z hlediska zásad spravedlivého procesu (požadavek náležitého odůvodnění, vyloučení svévole či jiného kvalifikovaného excesu), nýbrž se s nimi lze ztotožnit i věcně. Ve zbytku proto postačí odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, resp. na jeho výše obsažené shrnutí.
10. Závěrem Ústavní soud dodává, že tímto svým rozhodnutím neaprobuje zákonnost existence stavu, kdy je část území obce vedena jako součást katastrálního území obce jiné. Je si přitom vědom, že tento stav se netýká pouze stěžovatelky, nýbrž také několika dalších obcí v České republice, a je s ním spojena řada praktických problémů z hlediska jejich fungování. Rovněž nelze vyloučit, že v určité oblasti právních vztahů může být jeho následkem nepřiměřený zásah do práva na samosprávu. Nalezení řešení ovšem nelze docílit tím, že dojde ke změnám v katastrálním operátu bez ohledu na to, zda podklady, na jejichž základě k nim mělo dojít v minulosti, splňují nezbytné náležitosti pro takovouto změnu. Zákon takovéto "automatické" promítnutí stávajících hranic jednotlivých obcí do katastru nemovitostí (resp. v něm obsaženého vymezení katastrálních území) neumožňuje. Za této situace se tak lze omezit pouze na vyslovení určitého apelu ve vztahu k dotčeným obcím, aby tento nežádoucí stav odstranily v zájmu svých občanů na základě dohody podle § 26 zákona o obcích. Právě tímto způsobem v minulosti některé obce vyřešily obdobný problém.
11. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 2014
Jiří Zemánek v. r. předseda senátu