Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 202/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti Ing. M.V., právně zastoupeného advokátkou JUDr. M.U., proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 1996, čj. Nt 265/96-5, spolu s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 1996, sp. zn. 6 To 237/96, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 1996, sp. zn. 3 Ntv 7/96, a proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. 2 Tvno 16/96, mimo ústní jednání, t a k t o : Ustavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel se v petitu domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tím, že napadená rozhodnutí porušují čl. 5 odst. 1 c, čl. 5 odst. 3, čl. 5 odst: 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované ve Sb. zák. č. 209/1992 Sb. a čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel má za to, že k porušení výše uvedených ustanovení došlo tím, že byl držen ve vazbě z jiných, než zákonných důvodů uvedených v trestním řádu.
Ústavní soud v daném bodě přezkoumal přípustnost ústavní stížnosti. Dle § 75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, jestliže v řízení o podaném prostředku podle odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Šetřením ve věci Ústavní soud ČR zjistil, že spis Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. Nt 265/96, se stížností obviněného Ing. V. proti usnesení tohoto soudu ze dne 15. 4. 1996, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a současně prodloužena lhůta trvání vazby jmenovaného do 14. 6. 1996, byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 2. 5. 1996. O stížnosti jmenovaného pak bylo rozhodnuto dne 14. 5. 1996, dvanáct dní od nápadu. Pokud jde o návrh vrchního státního zástupce, ten došel Vrchnímu soudu dne 30. 5. 1996, rozhodnuto bylo dne 18. 7. 1996. Ústavní soud na základě tohoto šetření dospěl k závěru, že v řízení před obecnými soudy nedošlo k průtahům, jak vyžaduje ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.
Dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V době podání ústavní stížnosti ve věci rozhodoval a rozhodl dne 18. 7. 1996 Nejvyšší soud. Navrhovatel v době podání ústavní stížnosti (doručené Ústavnímu soudu dne 23. 7. 1996) sice ještě nebyl obeznámen s výsledkem rozhodnutí Nejvyššího soudu, tato skutečnost ale pro posouzení právní stránky ústavní stížnosti není rozhodující. Právní význam má ta skutečnost, že Ústavní soud - po prozkoumání průběhu trestního řízení - neshledal takové průtahy, které by opravňovaly jeho zásah do rozhodnutí obecných soudů. Navrhovatel uvádí dále v ústavní stížnosti věcné argumenty, jejichž posouzení přísluší obecným soudům, nikterak věrohodně však nedokládá porušení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud v tomto bodě shledal ústavní stížnost nepřípustnou dle § 75 odst. 1 citovaného zákona.
Dne 21. 10. 1996 obdržel Ústavní soud písemné podání stěžovatele, kterým rozšiřuje svou ústavní stížnost i proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. 2 Tvno 16/96. Ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR však je, vzhledem k jejímu obsahu, stížností novou a lhůtu k jejímu podání je nutno posuzovat dle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Jinak řečeno lhůtu k podání stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. 2 Tvno 16/96, vzhledem k tomu, že jde dle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, o rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je nutno posuzovat dle tohoto ustanovení. Ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 1996, sp. zn. 2 Tvno 16/96, byla podána na poště v T., dne 18. 10. 1996. Posledním dnem k podání ústavní stížnosti byl dle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. den 16. 9. 1996.
Dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. II. ÚS 202/96
Se shora uvedených důvodů Ústavní soud dle § 43 odst. 1 písm. b) a f) ústavní stížnost odmítl.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné. V Brně dne 8. 1. 1998
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu
4