Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 202/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Antonína Procházky rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. J.D., zastoupeného advokátem JUDr. J.P., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. Nco 157/97, ze dne 5. 2. 1998, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, č137 odst. 3 a č1. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") dovolával zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto tak, že tři v rozhodnutí konkrétně jmenovaní soudci Krajského soudu v Českých Budějovicích nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, vedené pod sp. zn. 6 Co 565/97. 1 II. ÚS 202/98
Stěžovatel dále objasnil, že vznesl námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterou odůvodnil tím, že žalovaná je sestrou soudce téhož soudu. Dotčení soudci se sice vyjádřili tak, že žalovanou neznají, necítí se být podjatí, a soudce, který je bratrem žalované, pracuje na jiném úseku, avšak dle názoru stěžovatele nelze v takovém případě podceňovat kolegiální vztahy soudců. Řízení, ohledně kterého vznesl stěžovatel námitku podjatosti, se týká odškodnění za zmaření jízdy za dcerou, uskutečněné na základě soudního rozhodnutí o styku otce s nezletilým dítětem.
Stěžovatel nesouhlasí se závěry soudu a poukazuje na ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř., dle kterého k vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci postačí, jestliže lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Ústavní soud přezkoumal návrh spolu s připojeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 2. 1998, sp. zn. Nco 157/97, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika s právními závěry Vrchního soudu v Praze, ke kterým tento soud dospěl po vyhodnocení námitky podjatosti, vznesené proti všem soudcům krajského soudu. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel vznesl námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích, II. ÚS 202/98
Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu ČR. O námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze již rozhodl Nejvyšší soud usnesením, sp. zn. Non 38/97, tak, že soudci, kteří jsou dle rozvrhu práce příslušní k rozhodnutí v této věci, nejsou vyloučeni z rozhodování a projednávání v této věci. Z obsahu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. Nco 157/97, ze dne 5. 2. 1998, Ústavní soud zjistil, že o námitce podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích rozhodoval v souladu s ustanovením § 16 o.s.ř. senát nadřízeného soudu (tj.
Vrchní soud v Praze), a přihlédl přitom jak k námitce podjatosti, tak k vyjádření jednotlivých soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích, když jak námitka podjatosti, tak vyjádření k ní mají stejnou relevanci. Jinými slovy, Ústavní soud neshledal nic, co by nasvědčovalo porušení zásad a principů hlavy páté Listiny, neboli vrchní soud se při rozhodování řídil platnou právní úpravou a ani interpretací příslušných ustanovení o.s.ř. nevybočil z mezí ústavnosti. Za této situace, při respektování ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR), nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 19. 5. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu