Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svataně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jakuba Blaschkeho, zastoupeného JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Betlémské náměstí 351/6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. července 2023 č. j. KSPH 72 INS 12048/2017-B-70, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaného soudního rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím byla porušena jeho práva, zaručená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V insolvenční věci stěžovatele jako dlužníka bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023 č.j. KSPH 72 INS 12048/2017-B-70 rozhodnuto tak, že návrhu dlužníka ze dne 20. 12. 2021 na ukončení účasti věřitele č. 1: IKL a.s., se sídlem Na Kocínce 210/3, Praha (vedlejšího účastníka v řízení před Ústavním soudem), zastoupeného JUDr. Andrejem Kandráčem, advokátem, se vyhovuje pouze částečně tak, že věřitel č. 1 nepokračuje v řízení se svými přihlášenými zajištěnými pohledávkami. Dále soud rozhodl, že návrhu dlužníka ze dne 20. 12. 2021 na ukončení účasti nyní již původního věřitele č. 2: Karel Losenický, se vyhovuje zcela.
2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména nesouhlasí s tím, že jeho návrhům bylo vyhověno pouze částečně tak, že věřitel č. 1 nepokračuje v řízení se svými přihlášenými zajištěnými pohledávkami. Porušení práva na spravedlivý proces shledává v tom, že se domnívá, že soud nepřesvědčivě odůvodnil své rozhodnutí a nevypořádal se s argumenty stěžovatele způsobem, který by odpovídal míře závažnosti jeho námitek, které uplatňuje v průběhu dlouholetého insolvenčního řízení opakovaně a bezúspěšně. Dle názoru stěžovatele se jedná spíše o subjektivní názor, než objektivní posouzení otázky, z jakého titulu má mít vedlejší účastník řízení nárok na další finanční prostředky stěžovatele. Dále stěžovatel namítl prý nepřípustné štěpení pohledávky v insolvenčním řízení, svévolný výklad soudem schváleného smíru a údajně nepodloženou nepřípustnost odvolání.
3. Postup soudů v této jeho věci považuje stěžovatel za "systémové dlouholeté selhání justice". Uvedl, že předmětná ústavní stížnost je výsledkem jeho již téměř desetiletého boje za to, aby prokázal, že byl dne 27. 6. 2012 Okresním soudem Praha - východ rozsudkem pod č. j. 8 C 254/2010-41 uznán povinným uhradit částku 8 000 000 Kč, aniž by se mohl účastnit tohoto řízení, vyjádřit se k němu a prokázat, že hmotněprávní titul vůči němu neexistuje, přičemž o tomto řízení se stěžovatel dozvěděl až na základě zahájené exekuce, které se začal bránit.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Žádné zásadní pochybení, které by zasahovalo do ústavní roviny, Ústavní soud v dané věci neshledal. Soud v napadeném usnesení zejména konstatoval, že o současné účasti (či neúčasti) věřitelů č. 1 a č. 2 v daném insolvenčním řízení bylo rozhodnuto již dříve, a to pravomocnými usneseními č. j. KSPH 72 INS 12048/2017-P1-3 ze dne 28. 4. 2023 a č. j. KSPH 72 INS 12048/2017-P2-3 ze dne 27. 4. 2023. Výroky I. a II. tohoto usnesení mají tedy toliko povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 odst. 1 insolvenčního zákona), proti němuž není odvolání přípustné (§ 91 insolvenčního zákona) Vydáním tohoto usnesení se soud jednak vypořádal s návrhem dlužníka ze dne 20.
12. 2021, a dále je tímto usnesením podle soudu přehledně postaveno najisto, že deponovaná částka na účtu majetkové podstaty ve výši 535 252,08 Kč bude rozdělena mezi nezajištěné věřitele: IKL a.s. ve výši 2 000 000 Kč, Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group ve výši 8 038 Kč a RSBC Financial Services a.s. ve výši 2 564 256,61 Kč. Pohledávky výše uvedených nezajištěných věřitelů budou pak uspokojeny z částky 535 252,08 Kč poměrně ve výši 43,742 %, 0,176 % a 56,082 %. Na těchto závěrech není nic neústavního, ačkoliv stěžovatel je jiného právního názoru; ten však sám o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti samozřejmě nemůže založit.
5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu