Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Andrey Kobzové, advokátky, sídlem Jankovcova 48, Teplice, proti jinému zásahu Okresního soudu Praha-západ, vedoucího k vydání rozsudku č. j. 16 C 5/2023-238 ze dne 11. března 2024, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 154/2024-276 ze dne 24. září 2024 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 595/2025-337 ze dne 16. dubna 2025, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ČSOB Leasing, a. s., sídlem Výmolova 353/3, Praha 5 - Radlice, a Mgr. Martina Sadílka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 26 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podstatou řízení před obecnými soudy byla věc stěžovatelkou jako advokátkou zastoupeného druhého vedlejšího účastníka, kterému okresní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil povinnost zaplatit první vedlejší účastnici 276 458 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud rozsudek okresního soudu s upřesněním správné výše úroku z prodlení potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dovolání druhého vedlejšího účastníka Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu). Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prodloužení nemá Ústavní soud ani jiný orgán pravomoc.
5. Zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatelka v postupu okresního soudu, který neodročil jednání nařízené na 11. března 2024 v 9 hodin. O tomto procesním postupu okresního soudu se stěžovatelka nepochybně dozvěděla nejpozději z rozsudku okresního soudu, ten jí musel být doručen nejpozději v den podání odvolání, což bylo - podle aplikace infoSoud 28. května 2024. V této části je tedy ústavní stížnost návrhem podaným po lhůtě stanovené pro jeho podání, splněním dalších procesních předpokladů se Ústavní soud pro nadbytečnost nezabýval. Uvádí-li stěžovatelka, že věřila, že pochybení okresního soudu napraví krajský soud, případně odvolací soud, nemění to nic na tom, že ona sama (na rozdíl od druhého vedlejšího účastníka) postup okresního soudu žádnými opravnými prostředky před podáním ústavní stížnosti nenapadla.
6. Spatřuje-li stěžovatelka zásah do svých práv i v "postupu" krajského soudu a Nejvyššího soudu, v této části je osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti. Nebyla účastnicí posuzovaného řízení a rozhodnutí obecných soudů nelze považovat ani za jiný zásah orgánu veřejné moci. Ústavní soud setrvale konstatuje, že zastupoval-li advokát účastníka v řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí, pak nebyl účastníkem tohoto řízení, a proto není sám o sobě oprávněn podat proti z něho vyšlému rozhodnutí ústavní stížnost [usnesení sp. zn. III. ÚS 3035/23 ze dne 30. listopadu 2023 nebo sp. zn. IV. ÚS 3043/21 ze dne 4. ledna 2022].
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 22. července 2025
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka