Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele nezletilého J. R., zastoupeného zákonnou zástupkyní (matkou) J. R., bez právního zastoupení, ve věci označené jako "ústavní stížnost proti justičnímu zločinu označeného č. j. 0 P 131/2016-3903", za účasti Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2023 podaným "prostřednictvím" jeho matky (a její datové schránky) se nezletilý navrhovatel domáhá řešení "justičního zločinu označeného č. j. 0 P 131/2016-3903."
2. Návrh nezletilého stěžovatele není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatel zejména není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 téhož zákona), nicméně z návrhu je naprosto zřejmé, čeho se nezletilý (prostřednictvím své matky) domáhá. Z označení i z obsahu ústavní stížnosti jde bezpochyby o zrušení usnesení Okresního soudu v Chrudimi (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 6. 2023 č. j. 0 P 131/2016-3903.
3. Tímto napadeným usnesením bylo rozhodnuto, že předběžné opatření vydané okresním soudem na základě usnesení ze dne 19. 5. 2022 č. j. 0 Nc 4094/2022-44, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 16. 6. 2022 č. j. 0 Nc 4094/2022-57 a s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 6. 2022 č. j. 23 Co 181/2022-1288, ve spojení s usneseními okresního soudu ze dne 27. 7. 2022 č. j. 0 P 131/2016-1573, ze dne 17. 8. 2022 č. j. 0 P 131/2016-1803, ze dne 16.
9. 2022 č. j. 0 P 131/2016-1870, ze dne 18. 10. 2022 č. j. 0 P 131/2016-1923, ze dne 15. 11. 2022 č. j. 0 P 131/2016-2023, ze dne 15. 12. 2022 č. j. 0 P 131/2016-2086, ze dne 18. 1. 2023 č. j. 0 P 131/2016-2134, ze dne 16. 2. 2022 č. j. 0 P 131/2016-2292, ze dne 15. 3. 2023 č. j. 0 P 131/2016-2583, ze dne 17. 4. 2023 č. j. 0 P 131/2016-3119 a ze dne 17. 5. 2023 č. j. 0 P 131/2016-3675 se prodlužuje o jeden měsíc, tedy do 19. 7. 2023. V poučení tohoto usnesení bylo výslovně uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání podané ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke krajskému soudu prostřednictvím okresního soudu.
4. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a které jsou konkretizovány v § 72 odst. 3 téhož zákona.
5. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000
(N 111/19 SbNU 79); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
6. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti a doktrína minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyžadují, aby rozhodovací činnost Ústavního soudu byla primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
7. Stěžovatel zjevně nevyčerpal všechny prostředky ochrany, které mu zákon stanoví k ochraně jeho práv, když podal ústavní stížnost proti napadenému usnesení přes to, že měl k dispozici jiný prostředek ochrany, a to konkrétně odvolání proti napadenému usnesení, přičemž byl o této možnosti výslovně poučen. Ústavní stížnost je proto nepřípustná pro nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práva; splnění podmínek § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu shledáno nebylo. Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
8. Za této jednoznačné procesní situace Ústavní soud nejmenoval nezletilému ani opatrovníka, jelikož by to byl v tomto konkrétním řízení úkon nadbytečný, prodlužující řízení, a který by na výsledku řízení o ústavní stížnosti nemohl změnit ničeho.
9. Nad rámec nutného odůvodnění Ústavní soud dodává, že z informací poskytnutých mu okresním soudem vyplývá, že napadené usnesení bylo zrušeno usnesením okresního soudu ze dne 26. 7. 2023 č. j. 0 P 131/2016-4096, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 8. 2023 č. j. 0 P 131/2016-4311. Bylo-li tedy primárním cílem ústavní stížnosti stěžovatele, jak ostatně sám deklaroval v ústavní stížnosti, zrušení napadeného usnesení, tak tohoto cíle bylo dosaženo, byť jinými prostředky, než touto ústavní stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023
Jan Svatoň, v. r. soudce zpravodaj