Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. J., t. č. ve výkonu trestu ve věznici Vykmanov, zastoupeného Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem Kadaňská 3550, Chomutov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2024 č. j. 11 Tdo 193/2024-610, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2023 č. j. 11 To 34/2023-534 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. prosince 2022 č. j. 102 T 23/2021-498, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS.
4. Trestné činnosti se měl stěžovatel podle skutkových zjištění krajského soudu dopustit tím, že dne 23. 5. 2018 v zahrádkářské kolonii v obci S. na blíže určeném pozemku v prostorách zahradního domku neoprávněně vyrobil 956, 19 g báze 1S2S-pseudoefedrinu chemickou cestou, určeného k další výrobě psychotropní látky metamfetaminu hydrochloridu, přičemž ze zajištěného množství by bylo lze vyrobit nejméně 859,9 g hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu).
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že důkazní prostředky proti němu byly získány nezákonným způsobem, neboť k zajištění důkazních prostředků došlo na základě příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 19. 5. 2018, č. j. 0 Nt 1758/2018, která byla provedena ve stavbě pro rodinnou rekreaci, kde je ovšem zapotřebí provádět prohlídku s ohledem na chráněný zájem v intencích domovní prohlídky dle § 83 tr. ř. Stěžovatel má za to, že provedením prohlídky rekreačního domku na základě jiného příkazu než příkazu k provedení domovní prohlídky došlo k zásahu čl.
12 odst. 2 Listiny. Pokud obecné soudy dovozují, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků je fakticky totožný s příkazem k provedení domovní prohlídky, má stěžovatel za to, že ať již ustanovení § 83 tr. ř. nebo 83a tr. ř. je zde nadbytečné. Orgány činné v trestním řízení si počínaly během prohlídky čistě formálním způsobem, když přibraná nezúčastněná osoba M. L. vypověděla, že během zásahu byla na zahradě, aby se policistům nepletla a na služebně sepsaný protokol před jeho podpisem ani nečetla.
Stěžovatel má za to, že prohlídka zahradního domku byla nezákonná, což nemůže být v demokratickém právním státě tolerováno.
7. Ústřední námitkou předmětné ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s tím, že ve věci provedená domovní prohlídka zahradního domku byla provedena na základě příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků a nikoliv na základě příkazu k domovní prohlídce. Takto vznesenou námitkou se zabýval již Nejvyšší soud. Ten shodně s nalézacím soudem přiznal, že ze strany soudu prvního stupně došlo při vydávání příkazu k pochybení. Současně však poukázal na skutečnost, že i v případech, kdy důkaz nebyl získán procesně přípustným způsobem, je třeba v konkrétním případě posoudit, nakolik intenzivní bylo dané pochybení a zda bylo způsobilé proces provádění důkazů ovlivnit.
Nejvyšší soud v souvislosti s uvedeným konstatoval, že zákonné parametry pro provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků jsou v aktuálním znění trestního řádu v podstatě totožné (srov. odst. 49) a režim obou druhů prohlídek byl fakticky sjednocen. Podmínkám pro provedení ať již domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků se Nejvyšší soud zevrubně věnoval a na jeho odůvodnění lze v podrobnostech odkázat. Podmínkám za nichž lze vydat příkaz k provedení domovní prohlídky se věnoval též stěžovatel ve své ústavní stížnosti, přičemž ani on sám neuvádí, jiné pochybení, než nesprávné formální označení.
Z ústavní stížnosti není zřejmé, jak konkrétně mohlo pochybení nalézacího soudu ovlivnit proces dokazování případně jakým způsobem byl stěžovatel fakticky dotčen ve svých právech. V souvislosti s uvedeným považuje Ústavní soud za přiléhavé vyzvednout důležitost rozlišení mezi formálním a formalistickým: formální v právu musí sledovat materiální účel, není-li tomu tak, stává se formalistickým.
8. Namítá-li stěžovatel, že M. L. nevykonávala funkci nezúčastněné osoby řádně, lze jej opět odkázat na přiléhavé odůvodnění Nejvyššího soudu.
9. Ústavní soud uzavírá, že z výše vyložených důvodů neshledal v postupu obecných soudů kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu