Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. G., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Filipem Behenským, advokátem, sídlem Blažimská 1781/4, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 61 To 395/2025, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 5. 2025, sp. zn. 37 Nt 1629/2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2, a čl. 40 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli bylo usnesením policejního orgánu policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha II, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality - 2. oddělení (dále jen "policejní orgán") ze dne 22. 5. 2025, č. j. KRPA-324761-86/TČ-2024-001271, zahájeno trestní stíhání pro podezření ze zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku v souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, a to ve spolupachatelství. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu existence vazby útěkové podle § 67 písm. a) trestního řádu a vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního řádu. Obvodní soud spatřoval důvod vazby útěkové ve skutečnosti, že stěžovatel je ohrožen trestní sazbou ve výši 2 až 10 let, přičemž jde o mnohonásobného recidivistu. Stěžovatel má trvalý pobyt hlášený na městském úřadě, nemá stálý příjem ani zaměstnání, je sociálně neukotven a má v plánu odcestovat do zahraničí. Důvod vazby předstižné pak je dle obvodního soudu dán především z toho důvodu, že stěžovatel nemá žádné pracovní návyky, není ani veden na úřadu práce, do nedávné doby byl dle svého vyjádření každodenním uživatelem heroinu, v rejstříku trestů má celkem 21 záznamů týkajících se majetkové, drogové i násilné trestné činnosti. Ve zvláštní části rejstříku trestů má stěžovatel 4 záznamy ze Spolkové republiky Německo, v rejstříku přestupků má pak 7 záznamů. Obvodní soud se též zabýval otázkou existence tzv. důvodného podezření, jakož i možností uložit stěžovateli alternativní opatření namísto vazby.
3. Stěžovatel napadl usnesení obvodního soudu stížností, která byla napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta, neboť městský soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu, které dále rozvedl.
4. Stěžovatel namítá, že byl nezákonně zadržen v rozporu s § 76 odst. 1 trestního řádu bez souhlasu státního zástupce, neboť nedošlo k naplnění kumulativních podmínek. Stěžovatel uvádí, že zadržení bez předchozího souhlasu státního zástupce je možné jen tehdy, je-li dán naléhavý případ, kdy by jinak účel zadržení mohl být zmařen, což musí být vždy posuzováno restriktivně s ohledem na výjimečnost zásahu do osobní svobody jednotlivce. Jelikož nebyla naplněna ani řádně odůvodněna podmínka naléhavosti, je stěžovatel toho názoru, že se soudy dopustily nepřípustné libovůle, pokud takový postup policejního orgánu posvětily. Zásah do práva na osobní svobodu stěžovatele je tak nepřezkoumatelný, nezákonný a protiústavní.
5. Stěžovatel dále namítá absenci konkrétních vazebních důvodů a zdůrazňuje, že z hlediska ústavně právního nemůže postačit povšechné konstatování, že stěžovatel se v minulosti dopustil trestné činnosti, že se pohybuje v Praze, ačkoliv má trvalé bydliště v Trpístech, a že má zahraniční kontakty. Stěžovatel uvádí, že v době svého zadržení spolupracoval s Probační a mediační službou a měl nastoupit k výkonu obecně prospěšných prací.
6. Soudy se dle náhledu stěžovatele ani řádně nevypořádaly s možností uložení alternativních opatření. Stěžovatel v řízení výslovně navrhl kombinaci opatření - písemný slib, dohled Probační a mediační služby, zákaz vycestování z České republiky a použití elektronického monitorovacího systému. Soudy řádně nevysvětlily, proč tato kombinace u stěžovatele nepřichází v úvahu. Stěžovatel byl navíc v minulosti kontaktní, spolupracující, zdržoval se na známé adrese a již byl pod dohledem Probační a mediační služby - tedy právě v režimu, který by pokračoval, pokud by byl jeho návrh akceptován. Odmítnutí této realistické alternativy bez individuálního posouzení značí libovůli.
7. Stěžovatel taktéž zpochybňuje existenci tzv. důvodného podezření, neboť žádný konkrétní důkaz nespojuje stěžovatele s daným skutkem. Kamerový záznam je technicky nekvalitní, rozostřený a zachycuje postavu v neidentifikovatelné podobě, bez rozpoznatelných rysů obličeje, tetování či jiných charakteristik. Popsaný pachatel se od stěžovatele navíc liší v tělesné stavbě, účesu i oděvu.
8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv.
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
10. U řízení vazebních Ústavní soud opakovaně judikuje, že jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází, a na základě znalosti všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů nezabývá. Do rozhodnutí obecných soudů se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl.
8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky [srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 18/96 ze dne 26. 9. 1996 (N 88/6 SbNU 145), sp. zn. IV. ÚS 137/2000 ze dne 20. 11. 2000 (N 174/20 SbNU 235), sp. zn. III. ÚS 121/02 ze dne 6. 6. 2002 (N 68/26 SbNU 203), sp. zn. I. ÚS 585/02 ze dne 7. 4. 2005 (N 77/37 SbNU 83), sp. zn. III. ÚS 1926/10 ze dne 24. 8. 2010 (N 169/58 SbNU 469)].
11. Stěžovatel zpochybňuje zákonnost svého zadržení podle § 76 odst. 1 trestního řádu, což je však námitka, která byla vypořádána napadeným usnesením městského soudu. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zjevné, že u stěžovatele byla dána podmínka naléhavosti (věc nesnesla odkladu), neboť stěžovatel není nikterak sociálně ani pracovně ukotven, trvalé bydliště má na městském úřadě a pohybuje se na různých místech v Praze, v Trpístech u své matky, ale i v zahraničí. Tyto okolnosti pak nasvědčují tomu, že podmínka naléhavosti v případě zadržení stěžovatele skutečně dána byla.
12. Stěžovatel dále zpochybňuje existenci vazebních důvodů vazby útěkové a předstižné. S těmito námitkami se opět nelze ztotožnit. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatuje [např. nález sp. zn. I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014 (N 146/74 SbNU 241)], že vazba v trestním řízení má svou specifickou funkci a musí striktně sledovat zákonem vymezené účely. Útěkovou vazbu lze použít pouze za účelem zamezení reálnému riziku, že obviněný či obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu.
Argumenty použité soudy k odůvodnění tohoto reálného rizika či důvodné obavy musí mít jasnou vazbu k danému riziku. Vazbu nelze v žádném případě používat jako bezprostředně uplatněný trest pro osobu obviněnou ze spáchání trestného činu. V posuzované věci soudy reálné riziko útěku stěžovatele dostatečně odůvodnily, neboť, jak již bylo uvedeno shora, stěžovatel je osobou dlouhodobě nepracující, bez sociálního zázemí, kdy přechodně sice přebývá u své matky v Trpístech, avšak pohybuje se bez řádné adresy i v Praze, přechodně pobývá i v zahraničí.
Stěžovatel sám uvedl při vazebním zasedání, že má v zahraničí spoustu kontaktů, hovoří dobře německy, pracoval v minulosti v Rakousku, Německu nebo ve Švýcarsku, kam plánoval odjet i nyní. Soudy tedy i s poukazem na ohrožení trestní sazbou 2 až 10 let odnětí svobody řádně dovodily existenci důvodu vazby útěkové podle § 67 písm. a) trestního řádu.
13. Jde-li o důvod vazby předstižné, i zde soudy poskytly dostatečnou argumentaci pro vzetí do vazby z tohoto důvodu. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že existence důvodu předstižné vazby podle ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu je závislá mj. na osobním postoji obviněného, jeho sklonech, návycích, na jeho aktuálním zdravotním stavu, rodinném zázemí nebo na prostředí, v němž se obviněný pohybuje [srov. nález sp. zn. III. ÚS 612/06 ze dne 30. 11. 2006 (N 215/43 SbNU 393)]. Při hodnocení opodstatněnosti předstižné vazby tedy musí soudy vážit veškeré okolnosti, které by mohly odůvodnit omezení osobní svobody za účelem neopakování trestné činnosti.
Stěžovatel je osobou s bohatou trestní minulostí, v záznamu z rejstříku trestů má 21 záznamů, kdy poslední záznam je z března roku 2025. Stěžovatel má taktéž 4 záznamy ze Spolkové republiky Německo a 7 záznamů má v rejstříku přestupků. Vzhledem k tomu, že stěžovatel páchá trestnou činnost prakticky po celý svůj dospělý život a nemá žádný legální příjem, nadto byl ještě nedávno pravidelným konzumentem návykových látek, lze předpokládat, že i důvody vazby předstižné jsou dány a Ústavní soud považuje napadená usnesení i z hlediska naplnění důvodů vazby předstižné za logicky a řádně odůvodněná a ústavně souladná.
14. Stěžovatel dále rozporuje existenci tzv. důvodného podezření ve smyslu § 67 trestního řádu, kdy popírá, že by se stíhaného skutku dopustil. Ani této stěžovatelově argumentaci však nelze přisvědčit. Obvodní soud dostatečně rozvedl, na základě jakých důkazů považuje trestní stíhání za odůvodněné. Obvodní soud takto vycházel především z kamerových záznamů a z výpovědi samotného poškozeného i dalších svědků. Ústavní soud považuje i tento závěr za logicky odůvodněný, prostý svévole a plně přezkoumatelný.
15. Stěžovatelova poslední námitka míří proti nedostatečnému odůvodnění napadených rozhodnutí z hlediska možnosti uplatnění alternativních opatření nahrazujících vazbu. I s touto námitkou se však soudy řádně vypořádaly, když s ohledem na sílu vazebních důvodů rekapitulovaných shora a na nepřesvědčivost argumentace stěžovatele uzavřely, že nahrazení vazby alternativními opatřeními by zjevně nebylo dostatečné.
16. Ústavní soud tudíž na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. srpna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu