Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., t. č. Vazební věznice České Budějovice, zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích č. j. KZV 34/2024-736 ze dne 3. června 2025, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Policejní orgán usnesením ze dne 20. května 2025 podle § 78 odst. 7 trestního řádu zamítl žádost stěžovatele o vrácení věcí (finanční hotovosti 1 285 € a 381 000 Kč), které byly zajištěny 25. září 2024 v rámci domovní prohlídky u stěžovatele.
3. Stěžovatel proti usnesení podal stížnost. Tvrdil, že zajištěná hotovost 381 000 Kč pochází z úvěru, který mu poskytla ve výši 800 000 Kč Moneta Money bank a. s. Z úvěru postupně vybíral finanční prostředky, jimiž uspokojoval své potřeby a náklady na bydlení. Protože je nespotřeboval celé, část hotovosti si ponechal doma, kde byla zajištěna při domovní prohlídce. I finanční prostředky v eurech mají podle stěžovatele stejný původ. Stěžovatel jel v září 2024 na dovolenou do Egypta, na kterou potřeboval eura, nespotřebovanou část si v hotovosti přivezl zpět domů. Uvedl, že dostatečně popsal zdroje svých příjmů, jímž byly vedle podnikatelské činnosti ve stavebnictví také prodej družstevního bytu v roce 2021 a opakované výhodné koupě a následné prodeje osobních automobilů, k nimž nemá s ohledem na vazební zajištění k dispozici žádné doklady.
4. Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích napadeným usnesením zamítlo stížnost jako nedůvodnou.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení zajištění finančních prostředků řádně neodůvodnily, nepodložily je odpovídajícími důkazy a v rozporu se závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 3511/14 nepřihlížely k principu proporcionality. Stěžovatel není dosud pravomocně odsouzen a je nutné na něj hledět jako na nevinného. Orgány činné v trestním řízení však vykládají zjištěné skutečnosti k tíži stěžovatele. Dodává, že není schopen doložit kupní smlouvy na motorová vozidla, která prodával, neboť se nachází ve vazbě a požadované listiny má u sebe doma, nebo je mají osoby, jimž vozidla prodával.
6. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.
7. Stěžovatel napadá rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v jeho přípravné fázi. Ústavní soudnictví je však vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to či ono řízení. Do úkonů v této fázi trestního řízení Ústavní soud vstupuje minimálně a jeho zásah je všeobecně nepřípustný a nežádoucí. K výjimečné ingerenci ho vedou zejména mimořádné situace, v nichž je závažným způsobem odporujícím ústavním požadavkům dotčena osobní svoboda jednotlivce, nebo jsou závěry rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
8. Zásahy Ústavního soudu proti rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno žádosti o vrácení zajištěné věci, připadají do úvahy jen za zcela mimořádných situací, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování. Ústavní soud sice připustil, že i tímto způsobem mohou být zasažena základní práva jednotlivce, k tomu však nedojde, jsou-li splněny příslušné zákonné podmínky, není-li zajištění paušální povahy, je-li délka zajištění přiměřená a je-li dodržena přiměřenost zásahu do vlastnického práva. V těchto mantinelech se orgány činné v trestním řízení v posuzované věci pohybovaly.
9. Krajské státní zastupitelství poukázalo na nesrovnalosti v příjmech stěžovatele, které podrobně rozvedl již policejní orgán v usnesení o zamítnutí žádosti stěžovatele o vrácení věcí. Na bankovních účtech stěžovatele, kterými disponoval pouze on sám, byly v hotovosti prováděny vklady v celkové výši 4 622 500 Kč, které neodpovídaly výsledkům podnikatelské činnosti stěžovatele, jež dosahovaly záporných hodnot. Stěžovatel přitom nebyl před vzetím do vazby nikde zaměstnán a neměl prokazatelný legální zdroj příjmů. Stěžovatel se sám podílel na vzniku pochybnosti o tom, zda zajištěná finanční hotovost skutečně pochází z úvěru, když nejprve policejnímu orgánu sdělil, že částku 1 285 € má ze svého podnikání (a jen částka 381 000 Kč je z úvěru, když zbytek čerpané částky dále půjčil třetí osobě), poté však ve stížnosti uváděl, že z úvěru pochází veškerá zabavená hotovost.
10. Pro Ústavní soud je podstatné, že orgány činné v trestním řízení důvody pro další zajištění finančních prostředků stěžovatele v rozhodnutích dostatečně popsaly a vysvětlily, že nepřipadá v úvahu jejich vrácení, neboť je dáno důvodné podezření, že prostředky, jejichž nabytí stěžovatel nijak věrohodně neprokázal, mohou pocházet z trestné činnosti, pro kterou je stěžovatel stíhán [zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 238 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku].
11. Poukazuje-li stěžovatel na závěry nálezu sp. zn. I. ÚS 3511/14 ze dne 22. září 2015 (N 173/78 SbNU 577), pak pomíjí odlišnosti své věci. V odkazovaném nálezu (bod 43) Ústavní soud výslovně uvedl, že okolnosti tam projednávaného případu se ve světle dosavadní judikatury jeví jako specifické. Dále konstatoval (bod 52), že ze samotných příkazů krajského soudu a způsobu jeho provedení je evidentní, že orgány činné v trestním řízení sáhly na hotovostní prostředky nacházející se v prostorách stěžovatelky, které byly zjevně ve vlastnictví stěžovatelky nebo jejích klientů.
Rozhodně tedy nemohlo jít o prostředky, které by mohly být výnosem z trestné činnosti spáchané dvěma odsouzenými osobami v konkrétní trestní věci. V nyní posuzované věci byly finanční prostředky zajištěné v rámci domovní prohlídky u stěžovatele. Stěžovatel ani nerozporuje, že zajištěny byly jeho prostředky, pouze tvrdí, že pocházejí z úvěru. Krajské státní zastupitelství dostatečně vysvětlilo, proč tvrzení stěžovatele neuvěřilo. V této souvislosti nelze nic vytknout ani závěru, že je na stěžovateli, aby doložil listiny osvědčující tvrzení o původu prostředků z obchodu s motorovými vozidly; přes pobyt ve vazbě má možnost učinit tak za pomoci třetích osob.
12. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 13. srpna 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu