Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Václavíka, zastoupeného JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem, sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci č. j. 35 Co 29/2024-82 ze dne 7. června 2024, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Ing. Miroslava Koška, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že v řízení o zaplacení částky ve výši 12 250 Kč s příslušenstvím byl usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud") č. j. 105 C 9/2023-55 ze dne 16. 6. 2023 schválen mezi stěžovatelem (v původním řízení v postavení žalobce) a vedlejším účastníkem (v původním řízení v postavení stěžovatele) smír a bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení a o nevrácení soudního poplatku za podání žaloby. Podáním došlým okresnímu soudu dne 11. 8. 2023, nadepsaným "žaloba na obnovu řízení", se stěžovatel domáhal obnovy řízení z důvodu, že věc rozhodoval vyloučený soudce. Tvrzenou podjatost soudce odůvodnil stěžovatel jednak skutečností, že soudce vedlejšího účastníka v minulosti opakovaně navštěvoval a hlídal mu psa, jakož i skutečností, že vedlejší účastník pracuje pro Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočku v Liberci a okresní soudy v jeho obvodu a soudní řízení tudíž nemělo být vedeno na žádném z těchto soudů.
3. Stěžovatelovo podání bylo nejprve přiděleno soudci, který rozhodoval o původní stěžovatelově žalobě. Příslušný soudce se k námitce podjatosti vyjádřil dne 15. 9. 2023 tak, že doma u vedlejšího účastníka nikdy nebyl a že jej zná pouze jako zaměstnance okresního soudu na pozici informatika. Stěžovatelovo podání vyhodnotil soudce podle jeho obsahu jako žalobu pro zmatečnost a předložil ho předsedkyni soudu. Ta svým opatřením ze dne 20. 9. 2023 přidělila věc soudkyni příslušné podle rozvrhu práce k projednání žaloby pro zmatečnost. Opatřením předsedkyně okresního soudu ze dne 27. 10. 2023 však byla věc opětovně přidělena původnímu soudci, neboť na základě podrobného rozboru stěžovatelova podání a příslušné judikatury Nejvyššího soudu dospěla předsedkyně okresního soudu k závěru, že stěžovatelovo podání je žalobou na obnovu řízení. Usnesením okresního soudu č. j. 105 C 9/2023-72 ze dne 11. 12. 2023 byl stěžovatel vyzván k odstranění vad svého podání tak, aby z něj byl patrný důvod žaloby na obnovu řízení odpovídající § 228 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). V podání doručeném okresnímu soudu dne 29. 12. 2023 zopakoval stěžovatel důvody uvedené v podání ze dne 11. 8. 2023.
4. Usnesením okresního soudu č. j. 105 C 9/2023-76 ze dne 10. 1. 2024 byla stěžovatelova žaloba na obnovu řízení odmítnuta (výrok I) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatelem tvrzená podjatost soudce založená jeho údajným přátelským vztahem k vedlejšímu účastníkovi není zákonným důvodem obnovy řízení ve smyslu § 228 o. s. ř., a žaloba tak neobsahuje zvláštní náležitosti vyžadované § 232 odst. 1 téhož zákona. Příslušný soudce neshledal námitku své podjatosti důvodnou a s odkazem na § 15b odst. 2 o. s. ř. ji nepředložil k rozhodnutí nadřízenému soudu.
5. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu potvrzeno a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud přisvědčil závěru okresního soudu, že příslušný soudce nebyl z projednávání žaloby na obnovu řízení vyloučen a že skutečnosti uvedené stěžovatelem nenaplňovaly žádný z důvodů obnovy řízení podle § 228 odst. 1 o. s. ř.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nebyl dodržen řádný postup při vyřizování námitky podjatosti, neboť o ní nebylo rozhodnuto samostatným rozhodnutím, proti němuž by se stěžovatel mohl odvolat.
7. Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na zákonného soudce v postupu, kdy ve spise nejprve činila úkony jiná soudkyně a následně byl spis přidělen stejnému soudci, který rozhodoval v předchozím řízení, jehož obnovu stěžovatel žádal.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Řízení před Ústavním soudem tedy neslouží k pokračování v polemice s rozhodnutími obecných soudů v rovině podústavního práva, jestliže nemá přesah do roviny ústavou chráněných práv.
10. Námitky stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti však představují právě takovou polemiku se závěry krajského soudu obsaženými v napadeném rozhodnutí. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší.
11. Ústavní soud neshledal, že by byl postup okresního soudu při rozhodování o námitce podjatosti ústavně nekonformní, jak tvrdí stěžovatel. Pokud soudce okresního soudu shledal námitku podjatosti nedůvodnou, nemusel ji předkládat k rozhodnutí nadřízenému soudu podle § 15b odst. 1 o. s. ř., neboť byla uplatněna před prvním jednáním, které bylo současně jednáním, při němž bylo rozhodnuto o stěžovatelově žalobě. V takovém případě se soudce mohl s námitkou podjatosti vypořádat v odůvodnění konečného rozhodnutí (§ 15b odst. 2 o.
s. ř.). Podle důvodové zprávy k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byl do občanského soudního řádu včleněn § 15b z důvodu hospodárnosti řízení. Případné výhrady proti vyřízení námitky podjatosti může vznést účastník v rámci podaného opravného prostředku. Postup aplikovaný okresním soudem aproboval již dříve Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 29 Odo 714/2002 ze dne 20. 5. 2003, na něž ostatně okresní soud ve svém rozhodnutí odkázal.
12. Ani stěžovatelova námitka ohledně přidělení jeho věci jiné soudkyni a následného přeřazení k soudci, který rozhodoval v jeho předchozí věci, není důvodná. Jak podrobně v napadeném rozhodnutí (bod 4) uvedl krajský soud, podání bylo nejprve jako žaloba na obnovu řízení přiděleno soudci rozhodujícímu v původním řízení. Podle obsahu podání bylo následně přiděleno soudkyni rozhodující podle rozvrhu práce žaloby pro zmatečnost, jelikož tu nemůže rozhodovat soudce, který rozhodoval v původním řízení (srov. § 14 odst. 3 o. s. ř.). Po následném zhodnocení podání jako žaloby na obnovu řízení byla věc opětovně přidělena soudci rozhodujícímu podle rozvrhu práce ve stěžovatelově původní věci.
13. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně formuloval požadavky na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí obecných soudů [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373)]. Krajský soud přitom v napadeném usnesení tyto požadavky na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí splnil. Jeho závěry lze označit za řádně odůvodněné a srozumitelné a Ústavní soud na nich nespatřuje nic, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.
14. Po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí nemůže Ústavní soud stěžovateli přisvědčit, že by napadené rozhodnutí porušilo jeho ústavně zaručená práva. V postupu krajského soudu neshledal Ústavní soud prvky svévole, libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Krajský soud se s argumentací stěžovatele ústavně konformním způsobem vypořádal a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnil.
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. září 2024
Kateřina Ronovská v. r. předsedkyně senátu