Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Richarda Čamra, zastoupeného Mgr. Pavlem Hlavičkou, advokátem, se sídlem K Dolům 42/1924, 143 00 Praha 4 - Modřany, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. března 2015, č. j. 30 C 23/2013-118, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 4. března 2015, č. j. 30 C 23/2013-118, ve výroku I. zastavil řízení co do částky 50 Kč, ve výroku II. zamítl žalobu, jíž se žalobce (stěžovatel) domáhal po žalované (Kooperativa, a. s., Vienna Insurance Group) zaplacení částky ve výši 7.217 Kč s příslušenstvím a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaná částka představovala náhradu nákladů (cestovné, telefonní hovory, ztráta času) vynaložených žalobcem na dosažení výplaty pojistného plnění za poškození vozidla v důsledku špatného stavu komunikace.
Soud žalobu zamítl pro nedostatek aktivní legitimace žalobce, neboť dovodil, že automobil, k jehož poškození se vztahovaly náklady vynaložené k vymožení pojistného plnění, je ve vlastnictví manželky žalobce. Dále uvedl, že žalovaná není ani pasivně legitimovaná, neboť žalobce vůči ní nemá zákonné právo z titulu náhrady škody, či z titulu zvláštního přímého práva poškozeného vůči pojistiteli. Soud uzavřel, že nadto ani neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním žalované a jednáním České kanceláře pojistitelů nebo Policie České republiky, které by mohlo být žalované přičitatelné.
5. Úvodem Ústavní soud připomíná i stěžovatelem zmiňovanou skutečnost, že napadený rozsudek se považuje za bagatelní (předmětem sporu je částka ve výši 7.217 Kč). Podle dosavadní praxe Ústavního soudu v případech tzv. bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), je v podstatě - s výjimkou zcela excesivních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena [srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01 ,
,
III. ÚS 405/04 ,
IV. ÚS 440/04
(všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
6. V dané věci stěžovatel nepovažuje za správný závěr soudu o nedostatku aktivní, resp. pasivní legitimace účastníků řízení. Přehlíží přitom, že zamítnutí žaloby bylo postaveno nejen na těchto závěrech, nýbrž navíc i na závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a škodným následkem, což však stěžovatel v ústavní stížnosti nikterak nerozporuje. Z uvedeného vyplývá, že i pokud by byl závěr soudu o nedostatku aktivní či pasivní legitimace nesprávný, což však Ústavní soud nepřezkoumává (ani ale nezpochybňuje), neboť uvedený přezkum nedosahuje ústavněprávní roviny, musela by být žaloba stejně zamítnuta.
Pouhá skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Nadto je třeba připomenout, že soud namítanou problematiku podrobně rozebral a zamítnutí žaloby řádně odůvodnil. Z tohoto pohledu nelze v napadeném rozhodnutí spatřovat porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. září 2015
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu