Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Ing. Jitky Svěrákové, a b) Ing. Pavla Svěráka, oba zastoupeni JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2025, č. j. 8 As 178/2024-58, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2024, č. j. 30 A 25/2024-103, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Magistrát města Hradec Králové ("stavební úřad") rozhodnutím ze 7. 3. 2023, č. j. MMHK/051969/2023 ST1/JÍ zamítl žádost stěžovatelů o dodatečné povolení stavby označené jako "zahrádkářská chata Praktik - přístavba zahrádkářské chaty č. evid. Y" ("přístavba") umístěné na blíže specifikovaných pozemcích v k. ú. X. Vedlejší účastník pak zamítl odvolání stěžovatelů a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu.
2. Krajský soud v Hradci Králové ("krajský soud") následně zamítl výše označeným rozsudkem správní žalobu stěžovatelů proti rozhodnutí vedlejšího účastníka. O kasační stížnosti stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že ji zamítl. Jako jeden z důvodů uvedl, že stavba stěžovatelů svou povahou neodpovídá zahrádkářské chatě, což je typ stavby, který byl v daném území určen jako přípustné využití příslušné funkční plochy. Stavba stěžovatelů je tedy v daném území nepřípustná pro nesoulad s Územním plánem města Hradec Králové ("územní plán").
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti nejprve poukazují na skutečnost, že Nejvyšší správní soud vydal napadené rozhodnutí dne 29. 5. 2025, tedy již týden poté, co Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudce Petr Mikeš není vyloučen z projednávání a rozhodování v dané věci ("usnesení o nevyloučení"). Stěžovatelé uvádí, že usnesení o nevyloučení vůči nim nabylo účinnosti až dne 26. 5. 2025, kdy jim bylo doručeno. Na rozhodování o kasační stížnosti, kterého se musel účastnit i soudce Petr Mikeš, na sepis náležitého odůvodnění a odsouhlasení v příslušném senátu, měl tedy Nejvyšší správní soud velmi krátkou dobu. To ve stěžovatelích vyvolává pochybnosti, zda soudce Petr Mikeš činil skutečně pouze úkony, které nesnesou odkladu, a neúčastnil se rozhodování ve věci i v době, kdy o jeho (ne)vyloučení ještě nebylo rozhodnuto.
4. Jde-li o samotná napadená rozhodnutí, stěžovatelé nesouhlasí se závěry správních soudů, že jejich stavbu nebylo možné dodatečně povolit. Poukazují na předchozí rozhodnutí stavebního úřadu, kterým povolil a později zkolaudoval původní stavbu, přestože již tehdy zastavěnou plochou o 30 m2 překračovala odborem územního plánování města Hradec Králové pro danou lokalitu dlouhodobě doporučovanou max. zastavěnou plochu objektu. V této povolené podobě stěžovatelé stavbu nabyli a postupně jim stavební úřad povolil další rozšíření původní stavby, přestože i to již muselo být v rozporu s územním plánem. Od těchto dřívějších rozhodnutí stavebního úřadu i od povahy okolní zástavby stěžovatelé odvozovali své legitimní očekávání, že i nynější přístavba bude povolena. K tomu doplňují, že s touto námitkou se Nejvyšší správní soud dostatečně nevypořádal.
5. Rovněž Nejvyšším správním soudem provedený výklad územního plánu, zejména pokud jde o omezení umísťování určitých typů staveb do daného území, považují stěžovatelé za nesprávný. Závěr, že pojem zahrádkářská chata představuje fakticky jediný přípustný a kvalitativně nejvýše přípustný způsob využití území, je výsledkem restriktivního a příliš omezujícího výkladu. Podle stěžovatelů nemusí být stavba v ploše zahrádkářských osad spojena výlučně a pouze se zahrádkářskou činností. Postačí, pokud slouží individuální rekreaci a její prostory jsou využitelné taktéž pro zahrádkářskou činnost. Přístavba nevyčnívá z okolí, naopak do ní zapadá, a proto zde veřejný zájem nepřeváží zájem na ochraně vlastnického práva stěžovatelů.
6. Z uvedených důvodů se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, a to pro porušení ústavně zaručených práv dle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
7. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že postup ve správním a v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak správních soudů. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním řízení před (správními) soudy, nýbrž jde o zvláštní řízení, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem.
9. Ústavní soud v nyní posuzované věci porušení základních práv stěžovatelů neshledal. Z odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že tento soud se totožnými námitkami stěžovatelů zabýval a Ústavní soud nemá k jeho závěrům žádných ústavněprávních výhrad. Nejvyšší správní soud, stejně jako před ním soud krajský, popsal, v čem spočívá nesoulad přístavby s územním plánem a podrobně se zabýval výkladem pojmu zahrádkářská chata. Správně podotkl, že ze všech okolností nynější věci je již na první pohled jednoznačně a nepochybně patrné, že stavba stěžovatelů po přístavbě není "toliko" zahrádkářskou chatou, ale je v dané lokalitě prostorově nejobsáhlejší a dominantní (viz bod 37 a 40 rozsudku).
Již krajský soud upozornil, že stěžovatelé svou nemovitost neustále rozšiřují a tato již rozměry i dispozicí a hmotovou skladbou odpovídá rodinnému domu určenému k trvalému bydlení, což je však zapovězeno nynějším a rozhodným zněním územního plánu (bod 74 rozsudku krajského soudu). Ten pro pozemky dotčené přístavbou stanoví regulaci, kdy jako přípustné využití hlavní určuje zahrádkářské chaty, jako nepřípustné využití jsou mj. označeny stavby pro bydlení a rekreační chaty.
10. Namítají-li stěžovatelé, že správní orgány postupovaly odlišně od své předchozí rozhodovací praxe u téže stavby, pak jim nelze dát za pravdu. Předmětem dřívějšího rozhodování byla stavba odlišná stavem, tvarem, vzhledem, povolovaná podle jiné stavební dokumentace. Vliv na rozhodování mělo rovněž postupné zatěžování území. Blíže se s námitkou legitimního očekávání vypořádaly správní soudy v bodech 68-69 rozsudku krajského soudu a Nejvyšší správní soud pak v části III.C, na které Ústavní soud pro stručnost odkazuje.
11. Rovněž námitku zpochybňující způsob rozhodování Nejvyššího správního soudu považuje Ústavní soud za neopodstatněnou. Soudce Petr Mikeš nebyl zpravodajem v předmětné věci, a proto až do doby rozhodnutí o případném vyloučení jeho osoby nemusel ve věci činit jakékoliv úkony. Bylo na soudkyni zpravodajce, která odpovídá za plynulost řízení a včasnost rozhodnutí, aby v souladu s Jednacím řádem Nejvyššího správního soudu připravila věc k projednání v senátu tak, aby bylo možné poté, co bude o vyloučení člena senátu rozhodnuto, rozhodnout ve věci samé bez zbytečných průtahů. Jestliže po seznámení s věcí panovala v senátu shoda na soudkyní zpravodajkou navrhovaném řešení, odpovídá tomu i doba, ve které byla věc stěžovatelů rozhodnuta a skončena.
12. Ústavní soud uzavírá, že při rozhodování Nejvyššího správního soudu ani soudu krajského neshledal pochybení, které by bylo možné vyhodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů. Správní soudy se s námitkami stěžovatelů náležitě a přesvědčivě vypořádaly a v jejich závěrech nelze spatřovat extrémní odchýlení se od smyslu a účelu příslušné právní úpravy ani prvky libovůle.
13. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu