Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky V. F., zastoupené JUDr. Michalem Paulem, advokátem se sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 32/2024 ze dne 31. 5. 2024 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Sekce závažné hospodářské trestné činnosti a korupce, Odbor korupce, č. j. NCOZ-8637-767/TČ-2022-412100 ze dne 6. 5. 2024, za účasti Vrchního soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Sekce závažné hospodářské trestné činnosti a korupce, Odbor korupce, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Napadeným usnesením Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Sekce závažné hospodářské trestné činnosti a korupce, Odbor korupce (dále jen "policejní orgán") bylo v trestní věci obviněného V. F. (manžela stěžovatelky) rozhodnuto podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 79g odst. 1 téhož zákona, o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatelky ve výši 2 381 637 Kč. Policejní orgán dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věc představuje náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti, který se policejnímu orgánu nepodařilo dohledat.
V napadeném usnesení policejní orgán popsal, kolik peněžních prostředků již bylo zajištěno ve vztahu k jednání z let 2021-2022, i to, že zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že stěžovatelka společně se svým manželem jsou podezřelí z další trestné činnosti a že částka za proplacené účetní doklady za roky 2017-2020 v celkové výši 2 691 000 Kč je výnosem z této trestné činnosti. Dovodil, že tím by celkový součet trestné činnosti představoval částku 17 205 429 Kč, z čehož bylo do doby rozhodnutí policejního orgánu všem obviněným a stěžovatelce zajištěno 14 823 791,88 Kč. Do celkové výše výnosu z trestné činnosti tak podle policejního orgánu bylo nutno zajistit majetkové hodnoty ve výši 2 381 637,12 Kč. Policejní orgán konstatoval, že v době jeho rozhodnutí nebylo možné jednoznačně prokázat, že konkrétní peněžní prostředky, zajištěné na bankovním účtu stěžovatelky, pocházejí z trestné činnosti, když docházelo ke smísení s dalšími prostředky z legálních zdrojů příjmu.
Zároveň však měl za to, že zajištění není zjevně nepřiměřené ve vztahu k výši výnosu z let 2017-2020, který policejní orgán dokumentuje. Ke stěžovatelce uvedl, že jako podnikající fyzická osoba mezi lety 2017-2020 vystavila na základě objednávky spolku A účetní doklady za 2 691 000 Kč a že na peněžní účet stěžovatelky přicházely finance od obviněných právnických osob B, C a D. Dodal, že rozhodnutí o zajištění je svou povahou rozhodnutím dočasným a že pokud odpadnou zákonné důvody, které vedly k zajištění věci, usnesení o zajištění se zruší.
2. Proti usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, kterou Vrchní soud v Praze napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
3. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Namítá, že napadené rozhodnutí vrchního soudu porušilo její základní práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvádí, že sám vrchní soud konstatuje, že celková hodnota zajištěného majetku je oproti předpokládané výši škody tak, jak je uvedeno v usnesení policejního orgánu, o 2 000 000 Kč vyšší, a že soud ohledně rozšíření obvinění fabuluje. Závěr, že se obvinění bude rozšiřovat a poté bude zajištění v pořádku, podle stěžovatelky nelze připustit.
Částka 2 000 000 Kč není pro život rodiny s dětmi zanedbatelná a není jediného důvodu, proč by měla být částka nad rámec v rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení vypočtená jako výše škody zajištěna, ať již z jakéhokoli důvodu. Stěžovatelka dodala, že nebrojí proti zajištění jako takovému, ale proti nepřiměřenosti rozsahu zajištění oproti zjistitelné a prokazatelné realitě o výši způsobené škody. Napadené rozhodnutí má za svévolné s tím, že rozdíl mezi zajištěným majetkem a tvrzenou škodou může být výrazný.
4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení jsou splněny. Dospěl však k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny (srov. nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. 8. 2015). Zároveň však Ústavní soud ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci.
6. Ústavní soud ve své judikaturní praxi formuloval požadavky, jimž by měly orgány činné v trestním řízení při svém rozhodování o použití majetkových zajišťovacích institutů dostát. Jejich rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být přezkoumatelným způsobem odůvodněna. Krom toho je vyžadováno, aby zajištění bylo přiměřené cíli sledovanému právní úpravou (trestním řádem), kterým je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat a reparovat škodu způsobenou trestnou činností (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013).
7. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný. V tomto ohledu proto postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že zajištěné majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo že jsou výnosem z trestné činnosti (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2475/08 ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1758/12 ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. IV. ÚS 434/17 ze dne 30. 11. 2017). K tomu je třeba dodat, že nejde o závěr konečný a dalším šetřením může být vyvrácen. Je tedy plně na orgánech činných v trestním řízení, aby podle stavu a průběhu trestního řízení rozpoznaly, kdy již zajištění majetkových hodnot není třeba a zajištění buď zrušily, nebo omezily.
8. Přezkum Ústavního soudu se proto zaměřuje na posouzení otázky, zda zásah do vlastnického práva je v dané věci zásahem přiměřeným ve smyslu poměru mezi závažností prověřované trestné činnosti a rozsahem zajištění ve vztahu ke stěžovatelce. K námitkám, které stěžovatelka předkládá, lze odkázat na závěry vrchního soudu. V napadeném usnesení vrchní soud uvedl, že zákonné podmínky pro zajištění peněžních prostředků byly splněny. Dospěl k závěru, že celková výše zajištěného majetku dosahuje cca 16 600 000 Kč, což je hodnota o 2 000 000 Kč vyšší než předpokládaná výše škody.
Po prostudování věci však dospěl k závěru, že výše odhadované škody může s ohledem na probíhající vyšetřování narůstat, a pokud by zasáhl do rozhodnutí o zajištění majetku, mohlo by dojít ke zmaření účelu zajištění. Postup policejního orgánu neshledal svévolným, nýbrž odůvodněným skutečnostmi zjištěnými v rámci vyšetřování a nikoliv nepřiměřeným ve vztahu k výši škody, která měla být způsobena. Dodal, že pokud z dalšího průběhu vyšetřování nevyplyne, že by pravděpodobná, trestnou činností způsobená, škoda byla vyšší, bude namístě přistoupit k omezení rozsahu zajištění.
9. Na základě shora uvedených skutečností není pochyb o tom, že ve věci je dáno důvodné podezření, že prověřovanou rozsáhlou trestnou činností mohl být získán prospěch v řádech milionů Kč. Za situace, kdy přímý výnos z trestné činnosti obviněných se zatím nepodařilo zajistit, nelze nic namítat proti závěru policejního orgánu a vrchního soudu, že vzhledem k výši uvedených částek a časovému období, které policejní orgán dále prověřuje, bylo zajištění náhradní hodnoty, která odpovídá, byť jen zčásti, předpokládanému získanému prospěchu, namístě, resp. že míra proporcionality byla dodržena (srov. usnesení sp. zn. II.
ÚS 1543/24 ze dne 24. 6. 2024). Postup policejního orgánu vůči majetku stěžovatelky byl odůvodněn konkrétními zjištěnými skutkovými okolnostmi (vystavování plateb, přijímání financí od obviněných právnických osob v období, které policejní orgán prověřuje). Co se týče ústavní stížností napadených rozhodnutí, Ústavní soud shledal, že byla vydána na základě zákona (§ 79a a § 79g trestního řádu), příslušným orgánem činným v trestním řízení (což stěžovatelka ani nerozporuje) a nelze je považovat za projev svévole.
Vrchní soud navíc zjevně bere v úvahu, že dalším šetřením může být závěr o přiměřenosti zajištění vyvrácen.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2024
Kateřina Ronovská v. r. předsedkyně senátu