Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele B. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem Stodolní 741/15, Ostrava, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 20. 10. 2014, č.j. 101 T 187/2014-953, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2014, č.j. 5 To 421/2014-982, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, č.j. 4 Tdo 405/2015-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá přehodnocení provedených důkazů, skutkových závěrů a právní kvalifikace. Obecné soudy se však podřazením jednání stěžovatele pod skutkovou podstatu zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku zabývaly velmi podrobně, a to i pokud jde o příčinnou souvislost mezi jednáním stěžovatele a smrtí poškozené. Za tímto účelem soudy hodnotily celou řadu důkazů (např. výpověď stěžovatele, výpovědi svědků, odborná vyjádření odboru kriminalistické techniky a expertíz, rozbory tekutin nalezených při domovní prohlídce provedené Celně technickou laboratoří Ostrava, a další). Jak již bylo naznačeno, velmi pečlivě pak vyhodnotily také ve věci provedené znalecké posudky, a to způsobem, kterému z hlediska ústavněprávního přezkumu není co vytknout. V odůvodnění svých rozhodnutí se soudy patřičně vypořádaly i s obhajobou a s námitkami stěžovatele a své závěry taktéž srozumitelně a zcela adekvátně odůvodnily.
Ústavní soud uzavírá, že neshledal, že by ústavní stížností napadenými rozhodnutími došlo ke stěžovatelem tvrzenému porušení práv.
Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení podle mínění stěžovatele, nesvědčí o příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a smrtí poškozené. Nesprávná právní kvalifikace dle § 156 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku byla podle názoru stěžovatele soudy zvolena na základě skutkového závěru o toxicitě izopropanolu, který však byl v extrémním rozporu se skutečně provedenými důkazy.
V této souvislosti stěžovatel upozorňuje na znalecký posudek MUDr. Dvořáčka a RNDr. Staňkové, ze kterého vyplývá, že příčinou smrti poškozené byla kombinovaná otrava izopropanolem a etanolem. Závěr tohoto znaleckého posudku však byl podle přesvědčení stěžovatele jednoznačně vyvrácen znaleckým posudkem toxikologa Ing. Zikmunda, dle kterého příčinou smrti nemohla být kombinovaná otrava alkoholem a izopropanolem, ale pouze otrava alkoholem.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatel je však přesvědčen, že poškozená zemřela toliko v důsledku otravy etylalkoholem, kterou si dle jeho názoru přivodila sama svým nezřízeným pitím, a nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, ze kterého vyplývá, že poškozená zemřela na kombinovanou otravu etylalkoholem a izopropanolem. V ústavní stížnosti pak stěžovatel pouze pokračuje v polemice s obecnými soudy, když jen opakuje totožné námitky, již uplatněné v odvolání a v dovolání. Přestože na ně soudy ve svých rozhodnutích již dostatečně reagovaly a zcela adekvátně se s nimi vypořádaly, stěžovatel nepřípustně očekává, že Ústavní soud tyto závěry podrobí dalšímu instančnímu přezkumu.
Ústavněprávní judikaturou však bylo již mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry s nimi nejsou v "extrémním nesouladu" a zda je interpretace použitého práva ústavně konformní. Ústavněprávním požadavkem také je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (blíže viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 621/15
ze dne 26. 3. 2015 a mnohá další, všechna rozhodnutí dostupná na: http://nalus.usoud.cz).
Snahou stěžovatele je zpochybnit provedené dokazování a způsob hodnocení důkazů ze strany soudů. Ústavní soud však nemá provádět "superrevizi" dokazování a skutkových zjištění vzešlých z trestního řízení (viz usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2067/13
ze dne 16. 4. 2014). Pokud soud při svém rozhodování respektuje podmínky dané ustanovením § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, jakož i ustanovení § 125 trestního řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jak se vypořádal s obhajobou, není v pravomoci Ústavního soudu zasahovat do dílčího hodnocení jednotlivých provedených důkazů, ať již jde o jejich obsah, relevanci, vypovídací hodnotu či věrohodnost a takové hodnocení přehodnocovat, byť by se s ním třeba neztotožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 23/93
ze dne 1. 2. 1994, usnesení
sp. zn. II. ÚS 1701/11
ze dne 6. 11. 2012 nebo usnesení
sp. zn. II. ÚS 443/14
ze dne 29. 4. 2014).
Maje na zřeteli výše uvedené zásady ústavně právního přezkumu, dospěl Ústavní soud k závěru, že posuzovaná ústavní stížnost v jejich světle neobstojí. K pochybením, která by byla v tomto směru relevantní, v projednávané věci nedošlo.
Okresní soud vycházel (kromě řady dalších důkazů) z pitevního protokolu, dle kterého k smrti poškozené vedlo požití toxické směsi obsahující izopropanol. Tento závěr byl následně potvrzen i ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie, vypracovaném třemi znalci z daného odvětví působícími v Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava, ze kterého vyplývá, že bezprostřední příčinou smrti byla kombinovaná otrava alkoholem a izopropanolem (č.l. 431-435 spisu). Dva z těchto znalců (MUDr. Dvořáčka, Ph.D. a RNDr. Staňkovou, Ph.D.) soud v hlavním líčení vyslechl (č.l. 903-905 spisu) a seznámil je také s oponentním znaleckým posudkem obhajoby. Znalci popsali zahraniční odborné zdroje, z nichž při stanovení příčin úmrtí vycházeli, podrobněji své závěry ozřejmili, zabývali se také argumentací obsaženou v oponentním znaleckém posudku a vysvětlili, proč setrvávají na kombinované intoxikaci oběma látkami coby příčině smrti poškozené, přičemž zdůraznili, že není možné objektivně kvantifikovat míru působení alkoholu a izopropanolu, když tyto látky působily současně.
Stěžovatel nejprve předložil znalecký posudek, který zpracoval MUDr. Igor Fargaš, znalec z oboru zdravotnictví, soudní lékařství (č.l. 805-802 spisu). Tento znalecký posudek však nesplňoval všechny potřebné náležitosti a soud proto tento znalecký posudek nepřijal a přečetl ho pouze jako listinný důkaz.
Stěžovatel předložil soudu další znalecký posudek, který zpracoval znalec Ing. Jaroslav Zikmund. Tento znalec vycházel z údajů Toxikologického informačního centra v Praze a stanovil míru toxické hladiny izopropanolu v krvi odlišně od znaleckého posudku Ústavu soudního lékařství. Konstatoval přitom, že koncentrace izopropanolu nedosáhla toxické úrovně, na zvýšení příznaků opilosti se ale izopropanol zcela jistě podílel (č.l. 876-884 spisu). Také tento znalec byl soudem v hlavním líčení vyslechnut, přičemž při svém výslechu a v reakci na výslech MUDr. Dvořáčka a RNDr. Staňkové taktéž připustil, že se izopropanol na smrti poškozené podílel (č.l. 901-905 spisu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2015
Jiří Zemánek v. r.
předseda II. senátu Ústavního soudu