Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 244/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci S.T., zastoupeného advokátem JUDr. T.Š., o návrhu ze dne 7. 7. 1997, takto: Návrh se o d m í t á O d ů v o d n ě n í
Ve svém návrhu ze dne 7. 7. 1997, označeném jako ústavní stížnost, navrhovatel navrhuje, aby byl propuštěn z vazby na svobodu. V odůvodnění uvádí, že byl 21. 9. 1995 usnesením Okresního soudu v Ostravě vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) tr. řádu, a že naposledy rozhodoval o vazbě Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 5. 1997, čj. Nt 4172/97, při shledání vazebních důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) tr. řádu, zatímco navrhovatel má za to, že není dán ani jeden z důvodů vazby, tak jak je předpokládá trestní řád v § 67 písm. a), b), c), s tím, že navíc jde o vazbu nepřiměřeně dlouhou.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že to, o čem se stěžovatel domáhá, aby bylo rozhodnuto, tj. o propuštění z vazby na svobodu, nemůže Ústavní soud rozhodnout, neboť nejde o žádný z případů, v nichž je Ústavní soud oprávněn ve smyslu čl. 87 Ústavy ČR rozhodovat. 1
II. ÚS 244/97
Jinak vyjádřeno, navrhovatel se ve skutečnosti domáhá, aby Ústavní soud rozhodoval při poskytování ochrany jeho právům v rovině obecného soudu, navíc napadá pouze rozhodnutí soudů prvoinstančních, ačkoliv jsou to rozhodnutí vydaná na základě vyčerpání všech prostředků ochrany práv, která musí být v prvé řadě napadena (srov. § 72 odst. 1 písm. a); odst. 2 a § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod - č1. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy; § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku poskytovaném zákonem k ochraně práva.
Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní, že nezbylo než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že rovněž tak by musel ústavní stížnost odmítnout, pokud stěžovatel ani nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, a to dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako ústavní stížnost nepřípustnou.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 24. 11. 1997 soudce zpravodaj