Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky FK Příbram a.s., zastoupené JUDr. Vojtěchem Říhou, Ph.D., advokátem, sídlem Moulíkova 2239/3, Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 58 T 21/2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka je společně s dalšími osobami trestně stíhána pro podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), d) trestního zákoníku. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") podle § 224 odst. 5 trestního řádu přerušil trestní stíhání a předložil předmětnou trestní věc Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy s návrhem na zrušení čl. IV zákona č. 319/2024 Sb. pro rozpor s čl. 38 odst. 1 Listiny.
3. Stěžovatelka namítá, že procesní postup obvodního soudu, který přerušil trestní stíhání stěžovatelky a dalších obviněných, koliduje s jejím ústavně zaručeným základním právem na projednání věci bez zbytečných průtahů, neboť takto bylo trestní stíhání fakticky přerušeno na dobu neurčitou. Zatímco Ústavní soud bude posuzovat abstraktní otázku ústavnosti právní normy, trestní stíhání proti stěžovatelce nepoběží. Stěžovatelka namítá taktéž porušení práva na zákonného soudce, neboť není jasné, který soudce má ve věci stěžovatelky rozhodovat. Namítaným postupem obvodního soudu byl zároveň porušen princip právní jistoty a ochrany legitimního očekávání.
4. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabýval otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem [srov. např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech obecných soudů. Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání ostatních procesních nástrojů ochrany základních práv.
6. V souladu s takto vyjádřenou subsidiaritou ústavní stížnosti ve vztahu k jiným procesním prostředkům, které zákon poskytuje k ochraně práva, může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím konečným. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky konečnosti rozhodnutí lze připustit i v případě některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo [např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)]. Případně lze namítat průtahy v řízení v dosud neskončeném řízení, tj. probíhajícím řízení, prostřednictvím tzv. zásahové ústavní stížnosti, což však stěžovatelka nyní nečiní, resp. ani netvrdí, že k průtahům dochází, tj. nyní toliko zpochybňuje procesní postup obvodního soudu, který může mít v budoucnu dopad do jejích ústavně zaručených základních práv.
7. V posuzované věci bylo přerušeno trestní stíhání stěžovatelky, neboť obvodní soud dospěl k závěru, že právní norma ve věci aplikovaná (novela zákona o soudech a soudcích) je v rozporu s ústavním pořádkem, a tudíž přerušil trestní řízení a věc předložil k posouzení Ústavnímu soudu. Stěžovatelka nyní zejména zpochybňuje uvedený procesní postup obvodního soudu a předjímá, že ve věci jistě v budoucnu dojde za této procesní situace k průtahům v řízení. Stěžovatelka tedy ani netvrdí, že by v okamžiku podání ústavní stížnosti k nějakým průtahům v řízení docházelo. Ústavní soud k tomuto podotýká, že v okamžiku posouzení ústavní stížnosti k průtahům v řízení z důvodu procesního postupu obvodního soudu nedošlo a námitky stěžovatelky jsou toliko v rovině spekulací.
8. Stěžovatelka hodnotí, zda je popsaný postup obvodního soudu v dané věci přiměřený. K tomuto Ústavní soud uvádí, že postup podle čl. 95 odst. 2 Ústavy je ústavním prerogativem každého soudce, který dopěje k závěru, že zákon, který se má v dané věci použít, je v rozporu s ústavním pořádkem. Obvodnímu soudu tedy, dospěl-li k závěru, o protiústavnosti aplikované normy, nezbylo než podle čl. 95 odst. 2 Ústavy postupovat, neboť zde není dán prostor pro soudcovské uvážení.
9. Jde-li o námitku stěžovatelky, že není jisté, který soudce má v její trestní věci rozhodovat, Ústavní soud podotýká, že právě tato otázka bude předmětem řízení před Ústavním soudem ve věci návrhu obvodního soudu. Ústavní soud tedy není oprávněn se k této otázce nyní jakkoliv vyjadřovat. Ústavní soud tedy uzavírá, že nyní je předčasné posuzovat, jaký vliv bude mít procesní postup obvodního soudu na průběh trestního řízení ve věci stěžovatelky. Napadené usnesení je toliko dílčím procesním rozhodnutím ve věci, které netvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, nota bene jde o postup soudu, který lze považovat za ústavní prerogativ soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako nepřípustné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. září 2025
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj