Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. L., zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem Koliště 55, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. dubna 2024 sp. zn. 9 Nt 204/2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS.
4. Následně podal soudce Městského soudu v Brně návrh na vydání rozhodnutí o nahrazení souhlasu zástupce ČAK, o němž rozhodl Krajský soud v Brně v ústavní stížností napadeným usnesením tak, že nahradil souhlas advokátní komory k vydání dat blíže určených fyzických a právnických osob a pak také blíže určených nemovitostí v Brně (výrok I.). Tyto informace byly vyjmuty z tabletu zn. Samsung. Stejným výrokem došlo též k vydání faktury č. 025/2006 ze dne 31. 5. 2006, která byla vyjmuta z externího datového disku. Předmětným usnesením bylo dále rozhodnuto tak, že se nenahrazuje souhlas advokátní komory k vydání dat z blíže popsaných médií (výrok II.).
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s vydáním dat vyjmutých z tabletu zn. Samsung (jednalo se celkem o 6 souborů) a faktury č. 025/2016. Soud se může s inkriminovanými informacemi seznámit výlučně při veřejném zasedání, a to takovým způsobem, aby nebyla prolomena povinnost mlčenlivosti advokáta ve vztahu ke zkoumaným datům ještě před vydáním rozhodnutí o nahrazení souhlasu zástupce ČAK. Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že při druhém veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2023 umožnil přítomné státní zástupkyni seznámit se s výstupem ze znaleckého posudku Ing.
Kyncla, jehož přílohou byla též faktura č. 025/2016. To vše ještě před tím, než měl stěžovatel možnost se k faktuře vyjádřit a než soud rozhodl o případném nahrazení souhlasu zástupce ČAK. Tímto postupem dal soud listinu k dispozici orgánům činným v trestním řízení, aniž by učinil potřebné rozhodnutí. Popsaný postup krajského soudu byl napaden samostatnou ústavní stížností vedenou pod sp. zn. I. ÚS 3007/23 , kterou Ústavní soud sice odmítl, nicméně ve svém rozhodnutí konstatoval nesprávnost soudního postupu.
6. Stěžovatel má za to, že krajský soud nedodržel požadavky kladené na vyhodnocování dat, jež byly zajištěny při prohlídce v advokátní kanceláři. Soud by měl každou z opatřených listin vyhodnotit z pohledu povinnosti mlčenlivosti advokáta, což však neučinil. Úvahu soudu, že advokát má mlčenlivost pouze k listinám, v nichž nejsou uvedeny subjekty vyhledávané dle zadaných klíčových slov, považuje stěžovatel za nezákonnou a protiústavní. Prolomení mlčenlivosti advokáta je možné toliko ze zákonem stanovených důvodů, přičemž okruh skutečností podléhajících mlčenlivosti advokáta, je definován velmi široce.
Z toho důvodu podléhala povinnosti mlčenlivosti i faktura za poskytnuté právní služby. Proto soud neměl nahradit souhlas zástupce ČAK, jak bylo učiněno výrokem I. Je přitom lhostejné, zda tato faktura zahrnovala klíčové slovo, podle něhož byla získaná data selektována. Mlčenlivost advokáta nelze prolomit souhlasem soudu. Předmětná faktura se navíc netýkala trestné činnosti popisované v projednávaném návrhu.
7. Kromě faktury soud nahradil souhlas zástupce ČAK ve vztahu k šesti dokumentům. Dle obsahu protokolu z veřejného zasedání ze dne 11. 4. 2024 se soud s těmito listinami vůbec neseznámil, ač tak učinit měl, a to přímo při veřejném zasedání. Seznámení se s obsahem listin je základem pro následné esenciální hodnocení, zda listiny podléhají advokátní mlčenlivosti či nikoliv. Výrok soudu, jímž došlo k vydání listin, považuje stěžovatel za nepřezkoumatelný. Za procesní chybu krajského soudu považuje stěžovatel též tu skutečnost, že se k obsahu listiny mohl vyjádřit toliko v obecné rovině. Automatické nahrazení souhlasu ve vztahu k dotčeným listinám považuje stěžovatel za nepřípustné porušení § 85b odst. 7 a 9 tr. ř.
sp. zn. IV. ÚS 799/15
(N 128/78 SbNU 37) ze dne 9. 7. 2015]. Nejedná se proto o výsadu advokáta, která by měla založit jeho vynětí z obecně platného a závazného právního řádu, nýbrž jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu. V tomto smyslu také profesionální tajemství a jeho dodržování advokátem požívá příslušné ochrany, a to zejména v situacích, kdy tato povinnost advokáta může být ohrožena v případech, jako je domovní prohlídka u advokáta nebo v jeho kanceláři prováděná právě podle ustanovení § 85b trestního řádu. Svým významem je tedy advokátní mlčenlivost součástí práva na spravedlivý proces [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3988/13 ze dne 24. 3. 2014 (U 5/72 SbNU 583)].
9. Ústavní soud doplňuje, že institut advokátní mlčenlivosti, potažmo poskytování právních služeb, však na druhé straně nesmí být zneužíván k páchání trestné činnosti. Tím by totiž došlo k nepřípustnému a účelovému nadřazování uvedené "procesní" hodnoty nad hodnoty základních práv a svobod, k jejichž naplňování a ochraně má stát pozitivní povinnost, jež se realizuje mimo jiné právě v trestním řízení (srov. citovaný nález sp. zn. II. ÚS 889/10 ). Ochranu listin zajištěných v prostorách, v nichž advokát vykonává advokacii, tak Ústavní soud nepovažuje za absolutní - vylučuje možnost poskytovat jakoukoli ochranu komunikaci a jiným informacím souvisejícím s pácháním trestné činnosti samotným advokátem, a to jak ke škodě klienta, tak ke škodě jiných osob ve spolupachatelství s klientem, jelikož trestnou činnost advokáta není možné považovat za poskytování právních služeb (srov. ustanovení § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a usnesení sp. zn. I.
ÚS 1638/14 ze dne 12. 11. 2014).
10. Jádrem ústavní stížnosti stěžovatele je nesouhlas s tím, že byla orgánům činným v trestním řízení vydána faktura č. 025/2016 a dále šest dokumentů, s jejichž obsahem se krajský soud během veřejného řádně neseznámil, ač tak učinit měl.
11. Stran námitek vznesených proti postupu soudu, který umožnil státní zástupkyni seznámit se s fakturou č. 025/2016 již v průběhu veřejného zasedání, tedy ještě před rozhodnutím soudu, lze stěžovatele zcela odkázat na jemu známé usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3007/2023
. V něm Ústavní soud pochybení krajského soudu na jednu stranu připustil, ovšem na stranu druhou konstatoval, že pochybení je s ohledem na předmět řízení marginální povahy. Zajištěná faktura nijak nesouvisela s kauzou, pro kterou byly datové nosiče stěžovateli při prohlídce zabaveny a stěžovatel ani v projednávané ústavní stížnosti neuvedl, jak se předmětná listina tohoto řízení týká. Z toho důvodu nelze uzavřít, že by toto pochybení krajského soudu bylo natolik intenzivní, že by jím bylo možné zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele.
12. Pokud stěžovatel namítá, že se měl soudce seznámit se zajištěnými a vydávanými listinami přímo ve veřejném zasedání lze uvést, že jeho smyslem nemůže být mlčenlivé sledování mlčícího soudce, který si čte listiny, do nichž nikdo nesmí nahlédnout. Takový průběh veřejného zasedání nemůže přispět k naplnění smyslu ustanovení 85b tr. ř. V projednávané věci se sice jednalo toliko o 6 listin, ovšem nezřídka dochází k tomu, že se soudce seznamuje s násobně vyšším počtem listin, což není prakticky možné činit jen a pouze ve veřejném zasedání.
Důležité je, aby se soud s listinami seznámil a v rámci veřejného zasedání vytvořil dostatečný procesní prostor, v němž mohou účastníci řízení rozporovat zajištění konkrétních věcí. Z ústavní stížnosti stěžovatele přitom vyplývá, že ve věci byla nařízena celkem tři veřejná zasedání, pročež lze mít za to, že procesní prostor pro vznesení námitek proti zajištění konkrétních věcí byl dostatečný. Stěžovateli nelze dát za pravdu ani stran nepřezkoumatelnosti výroku, jímž došlo k vydání oněch šesti listin.
Je tomu tak proto, že soud předem nastavil kritéria (klíčová slova) na jejichž základě budou selektovány listiny týkající se dotčeného trestního řízení.
13. Z výše vyložených důvodů nemá Ústavní soud za to, že by napadeným rozhodnutím krajského soudu došlo k narušení důvěrného vztahu mezi advokátem a jeho klientem nebo k nezákonnému, resp. neústavnímu zásahu do povinnosti mlčenlivosti advokáta. Proto Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. října 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu