Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 251/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti F. B., zastoupeného JUDr. V. S., advokátem, o uložení zákazu Krajskému soudu v Plzni dále pokračovat v zajištění majetku stěžovatele a o příkazu, aby Krajský soud v Plzni zrušil zajištění majetku stěžovatele, mimo ústní jednání, takto: Návrh se o d m í t á.
Dne 13. 5. 1999 se navrhovatel obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností, kterou se domáhal, aby ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Plzni, aby pokračoval v zajištění majetku stěžovatele a přikázal mu, aby zrušil zajištění majetku stěžovatele.
Důvodem stížnosti je skutečnost, že v souvislosti s trestním stíháním stěžovatele pro pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky rozhodl Krajský státní zástupce v Plzni podle § 347 odst. 1 tr.ř. usnesením ze dne 1. 2. 1995, sp. zn. 2 KZv 11/95, o zajištění celého majetku stěžovatele. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 8. 1996, sp. zn. 9 To 64/96 tak, že stížnost zamítl. Dne 24. 11. 1998 byla na stěžovatele podána obžaloba.
Již předtím stěžovatel žádat o zrušení zajištění majetku u Krajského zastupitelství, které však neshledalo důvody k vyhovění. Dále stěžovatel podal po podání obžaloby obdobnou žádost Krajskému soudu v Plzni, který však do dne podání ústavní stížnosti na žádost nereagoval. Proti této nečinností, která vede k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele podle čl. 11 odst. 4, čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a či. 1 Protokolu č. 1 k této Úmluvě, směřuje ústavní stížnost.
Ústavní stížnost je spojena padle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, s návrhem na zrušení § 347 až 349 tr.ř. II. ÚS 251/99
Stěžovatel byl řádně zastoupen a stížnost byla doložena stejnopisy rozhodnutí a vylíčením stanoviska stěžovatele. Na základě toho Ústavní soud posoudil splnění základních požadavků na podání ústavní stížnosti. Došel přitom k závěru, že ve smyslu stálé judikatury Ústavního soudu sice není vázán odůvodněním ústavní stížnosti, je však vázán jejím petitem. Svým výrokem proto musí rozhodnout o požadavku stěžovatele. V tomto směru Ústavní soud došel k závěru, že není příslušný o ústavní stížnosti rozhodnout, neboť by se svým rozhodnutím dostal do pozice orgánu činného v trestním řízení, kterému - v závislosti na stádiu trestního řízení - jedině přísluší podle § 349 tr.ř.
rozhodnout o zrušení zajištění majetku, pomine-li důvod, pro který byl majetek zajištěn. Posouzení těchto skutečností je v současném stádiu trestního řízení věcí předsedy příslušného senátu Krajského soudu v Plzni a Ústavní soud je povinen respektovat nezávislost tohoto soudu, neboť není součástí soustavy obecných soudů a není jim ani nadřazen mimo oblast rozhodování o zásazích do ústavně zaručených práv a svobod.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 7711998 Sb., soudce zpravodaj odmítne návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Vzhledem k tomu, že navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Plzni, aby pokračoval v zajištění majetku stěžovatele a přikázal mu, aby zrušil zajištění majetku stěžovatele, je nucen Ústavní soud konstatovat, že jako orgán především kasační, nemůže o uložení takové povinnosti rozhodnout, když to čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR do jeho kompetence nesvěřuje. Proto již nebylo třeba posuzovat, v čem by měl zásah do práv navrhovatele spočívat, a zejména zda byl podán v zákonem předepsané lhůtě. Stejně tak nebylo možno rozhodnout o akcesorickém návrhu na zrušení § 347 až 349 tr.ř., neboť takový návrh v tomto případě sdílí osud ústavní stížnosti.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 16. června 1999 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu