Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti obchodní společnosti PRAGON s. r. o., sídlem Imrychova 883/9, Praha 12 - Kamýk, zastoupené Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem, sídlem Rumunská 21/29, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2024 č. j. 15 A 7/2022-162, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2024 č. j. 15 A 65/2024-72 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2024 č. j. 15 A 7/2022-194, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, sídlem Květná 504/15, Brno a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze, sídlem Za Opravnou 300/6, Praha 5 - Motol, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv, zejména práva na soudní ochranu, respektování soukromého života, práva na ochranu vlastnického práva a práva podnikat, jakož i dalších ústavních principů.
2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelka v České republice prodává doplněk stravy s obsahem houby outkovky pestré (coriolus versicolor). První vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 22. 11. 2021 č. j. MZE-58652/2021-18111 rozhodl ve věci označení této houby jako tzv. potraviny nového typu tak, že třetí vedlejší účastník je povinen se znovu zabývat statusem kontrolované potraviny. Stěžovatelka poté brojila u správního soudu žalobou proti uvedenému rozhodnutí. Toutéž žalobou se domáhala vyslovení nezákonnosti, nicotnosti a výmazu zápisu uvedené houby ze systému RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed; Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva). Rovněž navrhla zrušení směrnice o statutu a jednacím řádu rozkladové komise prvního vedlejšího účastníka.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením ze dne 10. 7. 2024 vyloučil řízení o žalobě stěžovatelky na ochranu před nezákonným zásahem vedlejších účastníků a zrušení směrnice ministra zemědělství o statutu a jednacím řádu rozkladové komise prvního vedlejšího účastníka k samostatnému projednání podle § 39 odst. 2 soudního řádu správního. Vyloučení věci městský soud odůvodnil rozdílným procesním režimem zásahové žaloby a žaloby proti vnitřnímu aktu prvního vedlejšího účastníka na jedné straně a žaloby proti rozhodnutí správního orgánu na straně druhé.
4. Napadeným usnesením ze dne 22. 7. 2024 poté v této části žalobu odmítl pro neodstranitelné nedostatky podmínek řízení, a to zčásti pro překážku věci rozhodnuté, protože se stěžovatelka ochrany proti témuž nezákonnému zásahu domáhala dříve v jiných, již skončených řízeních, a zčásti pro chybějící pravomoc správních soudů v rozsahu uvedené směrnice. Městský soud v napadeném usnesení ze dne 22. 7. 2024 mimo jiné též poučil účastníky řízení, že proti němu není přípustná kasační stížnost.
5. Konečně městský soud napadeným rozsudkem ve zbývajícím rozsahu žalobu stěžovatelky zamítl jako nedůvodnou.
6. Stěžovatelka tvrdí, že městský soud vyloučením řízení o části žaloby k samostatnému projednání "rozbil" "provázanost skutků zevrubně a neoddělitelně popsaných" v žalobě, které nadto učinil účelově pouhých 13 dní před ústním jednáním ve věci samé. Tím zkreslil význam žalobních námitek. V žádném z napadených rozhodnutí se přitom nevypořádal s návrhem směřujícím k vyslovení nezákonnosti, nicotnosti a výmazu uvedené houby ze systému RASFF. Městský soud tedy nevyčerpal celý předmět řízení a nevypořádal se s uplatněnými námitkami. Dále stěžovatelka namítá řadu procesních pochybení městského soudu v dosavadním řízení, zejména v souvislosti s ústním jednáním ve věci samé. Předseda senátu na zástupce stěžovatelky útočil, senát se nevypořádal s námitkou podjatosti, nepřihlédl k doručeným podáním a bylo manipulováno se soudním spisem. Nebyly provedeny navrhované důkazy. Stěžovatelka upozorňuje, že rozhodnutí orgánů veřejné moci v nynější věci je jen "špičkou ledovce" jejich podvodů, nezákonností a vytváření "fantomové reality". Konečně upozorňuje, že proti napadenému rozsudku i napadenému usnesení ze dne 22. 7. 2024 podala kasační stížnost, u napadeného usnesení i přes nesprávné poučení městského soudu o nepřípustnosti kasační stížnosti.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
8. Jde-li o přípustnost ústavní stížnosti, je pro Ústavní soud klíčové, že stěžovatelka podala proti napadenému rozsudku a napadenému usnesení ze dne 22. 7. 2024 kasační stížnost. S ohledem na souběžně probíhající řízení o kasačních stížnostech pak je tedy v této části ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání zákonných opravných prostředků (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V této fázi není na Ústavním soudu, aby se danou věcí meritorně zabýval, neboť by tím v rozporu se zákonem a nesystémově zasahoval do činnosti správních soudů, a to bez ohledu na jejich případný náhled na přípustnost podaných opravných prostředků. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 21. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1480/23 či ze dne 9. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1024/24 ).
9. O výjimky stanovené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které zakládají oprávnění Ústavního soudu k odklonu od běžného procesního postupu a prolomení zásady subsidiarity, v projednávané věci nejde. Ústavní soud tím samozřejmě stěžovatelce neuzavírá prostor k ústavnímu přezkumu. Může se na něj obrátit poté, co Nejvyšší správní soud o kasačních stížnostech rozhodne. Zákonná lhůta pro podání další eventuální ústavní stížnosti přitom bude zachována i proti předcházejícím, tedy nyní napadeným rozhodnutím (samozřejmě za splnění dalších procesních předpokladů řízení).
10. Nynější ústavní stížnost je tedy přípustná jen v části směřující proti napadenému usnesení ze dne 10. 7. 2024 o vyloučení věci k samostatnému projednání, neboť zde stěžovatelka neměla k dispozici žádné další zákonné prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). K povaze tohoto rozhodnutí jako tzv. konečného viz nález ze dne 14. 7. 2008 sp. zn. I. ÚS 1238/08
(N 131/50 SbNU 149).
11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, je proto v zásadě věcí (správních) soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami s následkem porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
12. Protože je Ústavní soud v nynější věci oprávněn přezkoumat toliko rozhodnutí městského soudu o vyloučení věci k samostatnému projednání, je oprávněn věcně se vypořádat toliko s námitkami, které se tohoto rozhodnutí týkají. Stěžovatelka zde v zásadě namítá, že městský soud vyloučením věci změnil samotnou podstatu žalobních tvrzení stěžovatelky a z toho důvodu se též s podstatou žaloby nemohl vypořádat. Z napadeného usnesení ze dne 10. 7. 2024 se podává, že městský soud vyloučil řízení o části žaloby k samostatnému projednání z důvodu vhodnosti, protože žaloba směřovala proti různým typům činnosti orgánů veřejné správy - jedna žaloba tedy podle městského soudu zahrnovala více tzv. žalobních typů a více aktů či postupů.
13. Takto odůvodněný postup přitom podle Ústavního soudu není svévolnou aplikací § 39 odst. 2 soudního řádu správního, a to i s ohledem na obsah žaloby přiložené k ústavní stížnosti. Z ní se podává, že stěžovatelka skutečně petitem žaloby navrhla zrušení rozhodnutí prvního vedlejšího účastníka ze dne 22. 11. 2021, dále brojila proti postupu vedlejších účastníků při evidenci typu potraviny a konečně navrhla zrušení směrnice ministra zemědělství. V tomto smyslu městský soud žalobu stěžovatelky v žádném směru nedezinterpretoval.
Rozlišování tzv. žalobních typů vyplývá ze zákona, který u nich částečně předpokládá jiný procesní režim, například typ výroku nebo procesní předpoklady řízení. Z ničeho se ani nepodává, že městský soud vyloučením věci uměle navyšoval počet řízení. Jak se též podává z napadeného usnesení ze dne 22. 7. 2024, žaloba v části, v níž byla vyloučena k samostatnému projednání, ani nebyla podle městského soudu věcně projednatelná, což představuje další důvod, který svědčí ve prospěch postupu městského soudu (viz též usnesení ze dne 30.
4. 2024 sp. zn. II. ÚS 1119/24
).
14. Má-li stěžovatelka nadále za to, že se městský soud nevypořádal s určitým tvrzením předneseným v žalobě, má možnost takové námitky uplatňovat dále v řízení, a to jak před Nejvyšším správním soudem, tak též, eventuálně, v navazující ústavní stížnosti. To ostatně platí rovněž u ostatních námitek v nynější ústavní stížnosti, které se netýkají napadeného usnesení ze dne 10. 7. 2024, včetně těch, které směřují vůči posouzení věci samé a postupu městského soudu v řízení. Vyloučení části řízení k samostatnému projednání však samo o sobě v nynější věci z ústavněprávního hlediska obstojí.
15. Ústavní soud posoudil shora uvedenou část ústavní stížnosti z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že v části proti napadenému usnesení ze dne 10. 7. 2024 jde o návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ve zbylé části shledal, že jde o návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 téhož zákona. Z těchto důvodů ústavní stížnost jako celek mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. září 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu