Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti obce Čeladná, sídlem Čeladná 1, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. srpna 2023 sp. zn. 5 As 187/2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení a Ministerstva vnitra, sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byl dne 22. 9. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, a to pro tvrzený rozpor s čl. 101 odst. 1 a 3 Ústavy ČR v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Rada obce Čeladná schválila usnesením přijatým pod bodem 9 své schůze č. 53 dne 28. 3. 2014 "Zásady pro pronájem bytů v Domě DPS č. p. 721 v obci Čeladná". Žalobce (Ministerstvo vnitra) žalovanou (stěžovatelku) vyrozuměl o tom, že dané usnesení považuje za rozporné se zákonem, neboť některá ustanovení zmiňovaných zásad jsou podle jeho názoru diskriminační, a vyzval ji ke zjednání nápravy.
Vzhledem k tomu, že žalovaná výzvě nevyhověla, zahájil žalobce v rámci výkonu dozoru nad opatřeními orgánů obce v samostatné působnosti, řízení o pozastavení výkonu sporného usnesení rady obce. Toto řízení vyústilo ve vydání rozhodnutí ze dne 23. 9. 2020 č. j. MV-117354-12/ODK-2020, kterým žalobce pozastavil výkon sporného usnesení. Rozklad žalované proti tomuto rozhodnutí ministr vnitra rozhodnutím ze dne 17. 12. 2020 č. j. MV-167936-3/SO-2020, zamítl. Žalobce se následně žalobou ve věcech samosprávy dle § 67 písm. a) s. ř. s. podanou u Krajského soudu v Ostravě domáhal zrušení napadeného usnesení rady žalované v části čl. 1 odst. 1. 1. písm. a) a odst. 1. 3. písm. a), c) a g) tímto usnesením schválených zásad.
Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci svým rozsudkem ze dne 20. 5. 2021 č. j. 25 A 27/2021-52 tak, že výrokem I. zrušil "bod 9 usnesení Rady obce Čeladná, přijaté na schůzi rady obce č. 53 dne 28. 3. 2014, v části, kterou byl schválen článek 1, odst. 1. 1., písm. a) Zásad pro pronájem bytů v Domě DPS č. p. 721 v obci Čeladná". Ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl a výrokem III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byl předmětný rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka podává předmětnou ústavní stížnost z důvodu hospodárnosti již v této procesní fázi řízení, neboť má za to, že Krajský soud v Ostravě bude v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu. Fakticky vzato je tak o projednávané věci již rozhodnuto.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl poté k závěru, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona). V souladu se zásadou subsidiarity (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2891/08 ) může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy proti rozhodnutím o posledním takovémto prostředku.
Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení orgánů veřejné moci v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky "konečnosti" rozhodnutí lze připustit i u některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo (např. nález sp. zn. III.
ÚS 441/04 nebo stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13).
V daném případě Nejvyšší správní soud napadeným usnesením rozhodl tak, že se rozsudkem krajského soudu věc ruší a vrací se mu k dalšímu řízení. Z veřejně dostupné aplikace Infosoud se podává, že Nejvyšším správním soudem vrácená věc byla Krajským soudem v Ostravě pravomocně ukončena dne 16. 10. 2023, přičemž do dne rozhodnutí Ústavního soudu nebyla proti rozhodnutí krajského soudu podána kasační stížnost a nebyla ani rozšířena předmětná ústavní stížnost o nové rozhodnutí krajského soudu. Za tohoto stavu věci, kdy stěžovatelka nové rozhodnutí krajského soudu dále nezpochybnila, ať již kasační stížností či doplněním předmětné ústavní stížnosti má Ústavní soud za to, že je ústavní stížnost ve vztahu k napadenému rozsudku nepřípustná. Z toho důvodu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2024
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj