Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. E., zastoupeného JUDr. Jindřichem Jaškem, advokátem, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti postupu Městského soudu v Brně, spočívajícím v nakládání s trestním příkazem ze dne 28. června 2023, č. j. 12 T 90/2023-84, jako s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Městskému soudu v Brně se zakazuje výkon trestu vyhoštění uložený stěžovateli trestním příkazem ze dne 28. června 2023, č. j. 12 T 90/2023-84, a to do rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud konstatoval, že v záhlaví uvedeným postupem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") byla porušena jeho ústavní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4, čl. 39 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zakázal městskému soudu pokračovat v uvedeném zásahu.
2. K ústavní stížnosti připojil stěžovatel návrh, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření podle § 80 zákona o Ústavním soudu, kterým by zakázal pokračovat městskému soudu v nakládání s trestním příkazem jako s pravomocným a vykonatelným. Svůj návrh odůvodnil tím, že v případě vykonání trestním příkazem uloženého trestu vyhoštění hrozí stěžovateli vážná újma. V České republice má stěžovatel podnikání a 4 nezletilé děti, které zde vyrostly a nemohou se stěžovatelem odcestovat. Jejich rodinné vazby by vyhoštěním stěžovatele byly zpřetrhány.
3. Ústavní soud zvážil podmínky a okolnosti, které stanoví § 80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, pro rozhodnutí o vydání předběžného opatření. Předmětná ústavní stížnost směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí (konkrétně je to nenařízení hlavního líčení); s přihlédnutím k zájmům stěžovatele a jeho rodinných příslušníků hrozí výkonem trestu vyhoštění vážná újma. Vzhledem k tomu, že stěžovateli již byla doručena výzva k vycestování, jedná se o naléhavý případ podle § 80 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. To znamená, že o předběžném opatření je možno rozhodnout i bez vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků. Mimoto městský soud Ústavnímu soudu sdělil, že mu nemůže aktuálně zapůjčit relevantní spisový materiál, neboť se nachází u jiného státního orgánu. O ústavní stížnosti tak není možné rozhodnout bezodkladně.
4. Tímto předběžným opatřením tak Ústavní soud dočasně znemožňuje, aby byl stěžovatel vyhoštěn dříve, než bude možné jeho ústavní stížnost projednat. Zároveň se jím nijak nepředjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti, toto řízení pokračuje i nadále.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2023
Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu
8. Usnesením ze dne 7. 5. 2024 č. j. II. ÚS 2527/23-37
Ústavní soud zamítl návrh na odklad vykonatelnosti uvedeného trestního příkazu, neboť pro něj nebyly splněny zákonné podmínky.
9. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
10. Stěžovatelovým námitkám o porušení jeho procesních práv Ústavní soud přisvědčit nemohl. Ztotožnil se naopak s názorem městského soudu, že stěžovatel nevyužil svého práva podat proti trestnímu příkazu odpor, aniž by mu v tom nějaká relevantní skutečnost bránila. Vzdání se práva na překlad trestního příkazu stvrdil svým podpisem nejen stěžovatel, nýbrž i přítomný tlumočník. Přisvědčit nelze tomu, že by daný projev vůle měl být jakkoliv neurčitý. Nejenže formulace na dané listině jednoznačně odkazuje na § 28 odst. 2 trestního řádu, který konkrétně vyjmenovává jasně ohraničený soubor listin, ale i na samotném poučení je tento seznam zřetelně zkopírován (viz č. l. 77 spisu městského soudu). Není tedy zřejmé, z jakého důvodu by mohl stěžovatel spoléhat na to, že obdrží trestní příkaz přeložený.
11. Navíc daná skutečnost nikterak neomezovala stěžovatelovu možnost podat proti trestnímu příkazu odpor. To je podstatná skutková a právní odlišnost od nálezů, jimiž Ústavní soud zasahoval do trestních řízení vedených proti cizincům, ve kterých vznikly pochybnosti, zda se vědomě vzdali práva podat odpor [srov. např. nález ze dne 12. 3. 2019 sp. zn. III. ÚS 3464/17
(N 38/93 SbNU 41) nebo nález ze dne 10. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 498/21
(N 91/106 SbNU 18)]. Stěžovatel však měl toto právo plně zachováno a rozhodl se jej (byť možná jen v důsledku lhostejnosti) nevyužít. Osmidenní lhůtu pro podání odporu nemůže Ústavní soud hodnotit jako nedostatečnou ani u cizinců, a to zvláště, je-li jim trestní příkaz doručen policejním orgánem, což naznačuje jeho důležitost. Stěžovatel navíc není cizincem, který by se na území České republiky vyskytoval jakkoliv náhodně, nýbrž zde podle vlastních slov trvale žije od roku 2006 a podniká. Lze tedy předpokládat jeho dostatečnou orientaci v obstarávání si vlastních záležitostí v kontextu reality České republiky. Svou obhajobu začal stěžovatel realizovat až poté, co započalo řízení o výkonu trestu vyhoštění, což rovněž naznačuje, že útrpně nenesl tu fázi řízení, jejíž průběh nyní napadá. Nevyužil-li tedy stěžovatel svého práva na podání odporu, aniž by mu v tom bránila jakákoliv relevantní skutečnost, nelze ústavní stížnosti vyhovět.
12. Toliko pro úplnost lze dodat, že Ústavní soud v minulosti neshledal žádné relevantní rozdíly v úpravách poučování cizinců o jejich procesních právech podle trestního řádu na straně jedné a podle směrnice na straně druhé (srov. např. usnesení ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. III. ÚS 1643/23 ).
13. Jelikož z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel řádně nevyužil opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytl, nemohl se Ústavní soud zabývat ostatními námitkami, neboť by postupoval v rozporu se zásadou subsidiarity řízení před Ústavním soudem.
14. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. února 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu