Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o prohlášení o podjatosti vzneseném soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem v rámci řízení o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 254/07 , takto:
Soudce zpravodaj Stanislav Balík je vyloučen z projednávání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 254/07
.
O d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 3 rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2007 sp. zn. Org. 1/07 ze dne 23. 11. 2006 (dále jen "rozvrh práce") byla ústavní stížnost stěžovatele ing. P. Ch., vedená pod sp. zn. II. ÚS 254/07 , přidělena Stanislavu Balíkovi jako soudci zpravodajovi. Soudce zpravodaj prohlásil přípisem ze dne 21. 2. 2007 podle § 36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), že se cítí být podjatý, neboť v řízení před obecnými soudy, které je předmětem ústavní stížnosti, poskytoval právní pomoc stěžovateli, který byl jeho klientem.
Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu soudce je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Senát určený podle ustanovení § 10 odst. 1 rozvrhu práce k rozhodnutí o vyloučení soudce dospěl k závěru, že v předmětné věci jsou dány důvody vyloučení soudce zpravodaje Stanislava Balíka z projednávání a rozhodování věci ve smysl § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Z uvedených důvodů rozhodl I. senát Ústavního soudu tak, jak je ve výroku uvedeno.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. února 2007
Vojen Güttler v.r. předseda senátu
,
nebo
III. ÚS 243/05 a další).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Vědomost o povinném zastoupení a důsledcích toho, že tato podmínka podání není splněna, dává stěžovatel ostatně (a bez pochybností) najevo i ve stížnosti posuzované (viz č. l. 4 spisu Ústavního soudu). Žádá-li současně, aby mu byly "ve věci poskytovány lhůty" ("nejméně 60-90 dnů"), připomíná se, že se tak fakticky stalo, jestliže ústavní stížnost podal dne 26. 1. 2007 a do dnešního dne nedostatek zastoupení advokátem odstraněn nebyl. Není žádného věcného důvodu, aby tyto "lhůty" byly stěžovateli poskytovány "od doručení následné výzvy", neboť ve smyslu výše řečeného takových výzev vůči stěžovateli netřeba. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci sp. zn. III. ÚS 655/05 ,
III. ÚS 5/06 ,
III. ÚS 6/2006 ,
III.ÚS 38/06 ,
III. ÚS 59/06 ,
III. ÚS 201/06 nebo
III. ÚS 895/06 ) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. 5. 2007
Jiří Nykodým soudce zpravodaj