Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Luboše Jukla, zastoupeného JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem, sídlem Severovýchodní II/12, Praha 4, proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 4. 2018 č. j. 108 C 95/2012-517, rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 18. 11. 2021 č. j. 108 C 95/2012-896, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2022 č. j. 22 Co 20/2022-936, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023 č. j. 23 Cdo 1251/2023-978, za účasti Okresního soudu v Chrudimi, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavnímu soudu byl dne 28. 9. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
3. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal náhrady škody, která měla na střeše jeho rodinného domu vzniknout v důsledku pochybení společnosti DUKO Hlinsko s.r.o. při provádění díla. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 18. 11. 2021 č. j. 108 C 95/2012-896, žalobu zamítl. Odvolací Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích prvoinstanční rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 26. 5. 2022 č. j. 22 Co 20/2022-936. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl pro vady usnesením ze dne 27. 6. 2023 č. j. 23 Cdo 1251/2023-978.
4. Stěžovatel se domnívá, že uvedenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení spatřuje v délce řízení, nesrozumitelnosti odůvodnění a v chybných skutkových i právních závěrech obecných soudů. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.
5. Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti nepřípustná.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval napadeným usnesením Nejvyššího soudu, který stěžovatelovo dovolání odmítl pro vady. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že dle dovolacího soudu stěžovatel náležitě nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti. Nejvyšší soud vyložil, že stěžovatel sice uvedl, že "uvedená právní otázka byla v daném případě posouzena jinak, tedy mohla by se i odchýlit od dosavadní judikatury," z dovolání však nevyplývá, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud nyní odchýlit, ani jakou otázku odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a o jakou ustálenou rozhodovací praxi jde.
7. Ústavní soud ze stěžovatelova dovolání a jeho doplnění zjistil, že jejich obsahu závěr Nejvyššího soudu odpovídá. V tomto ohledu ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani nic nenamítá, pouze nesouhlasí s pojetím přípustnosti dovolání. Ústavní soud však již ve svém stanovisku ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, učinil závěr, že neobsahuje-li dovolání řádné vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud nyní neshledal žádný důvod k učinění odlišných závěrů. Z uvedených důvodů je ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.
8. Ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud v již citovaném stanovisku ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, učinil závěr, že pokud stěžovatel v dovolání nevymezil, v čem spatřuje splnění přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyužil efektivně dovolání. To se týká nynějšího případu, kdy bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto právě pro nevymezení předpokladů přípustnosti.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu