Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 258/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M.O., zastoupeného advokátkou JUDr. T.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 1996, sp. zn. 15 Co 220/95, 15 Co 221/95, a o návrhu na zrušení § 4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a H. a J.R., jako vedlejších účastníků řízení, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se svým návrhem s odvoláním na porušení Ústavy ČR, čl. 1, čl. 5, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 1996, sp. zn. 15 Co 220/95, 15 Co 221/95, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 11 C 17/92, ze dne 11. 1. 1995, ve věci určení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci, tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o věci samé byl změněn tak, že žaloba týkající se povinnosti uzavřít dohodu o vydání pozemků č. par. 50/1, 50/2, 50/3 v k. ú. T., byla zamítnuta a rozsudek soudu prvého stupně ve výroku, jímž byla stěžovateli 1
II. ÚS 258/96 stanovena povinnost uzavřít s odpůrci dohodu o vydání domu č. p. 64 v k. ú. T., byl potvrzen.
Ústavní soud zjistil, že ve věci bylo podáno jak stěžovatelem, tak vedlejšími účastníky dovolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1662/96 a 2 Cdon 1663/96, Nejvyšším soudem ČR tak, že dovolání stěžovatele se zamítá a k dovolání dovolatelů J. a H.R. (nyní vedlejších účastníků) se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 1996, sp. zn. 15 Co 220, 221/95, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 1995, čj. 11 C 14/92-168, jakož i usnesení téhož soudu ze dne 11. 1. 1995, čj. 11 C 14/92-177, zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.
Dle ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1662/96; 2 Cdon 1663/96, byl k dovolání stížností napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný, neboť směřuje proti dosud nepravomocnému rozhodnutí.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 27. 3. 1998 soudkyně Ústavního soudu 2