Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Jany S. (jedná se o pseudonym), právně zastoupené JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 19. srpna 2024 č. j. 1 VZN 1614/2023-49 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. června 2024 č. j. 2 KZN 457/2023-80, 2 KZN 447/2022-61 a 2 KZN 28/2022-92, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Tomáše B. (jedná se o pseudonym), jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených vyrozumění s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, a to konkrétně čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, orgány činné v trestním řízení opakovaně nevyhověly žádosti stěžovatelky o nahlížení do spisů policejního orgánu vedených pod sp. zn. KRPL-75524/TČ-2022-180070 a sp. zn. KRPL-9103/TČ-2022-180070.
3. Naposledy se tak stalo dne 3. 6. 2024, kdy stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce požádala o možnost nahlédnout do výše specifikovaných spisů, neboť jako matka nezletilé poškozené měla podle svého tvrzení právní zájem na nahlížení do spisu.
4. Protože její žádosti nebylo ze strany policejního orgánu vyhověno, stěžovatelka se s podnětem obrátila na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství"). To stěžovatelce sdělilo, že pokud jde o věc policejním orgánem vedenou pod sp. zn. KRPL-9103/TČ-2022-180070 a státním zastupitelství pod sp. zn. 2 KZN 28/2022, policejním orgánem nebylo vedeno trestní řízení, neboť úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu nebyly zahájeny. V takovém případě se nelze domáhat práv souvisejících s trestním řízením a vyplývajících z trestního řádu, včetně práva nahlížet do spisu. Stěžovatelka byla policejním orgánem, coby oznamovatelka, dne 8. 2. 2022 vyrozuměna o založení věci bez dalšího opatření, protože šetřením podle § 158 odst. 1 trestního řádu nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl trestný čin spáchán. Ve věci policejním orgánem vedené pod. sp. zn. KRPL-75524/TČ-2022-180070 a státním zastupitelstvím pod sp. zn. 2 KZN 447/2022 byly dne 28. 7. 2022 podle § 158 odst. 3 trestního řádu zahájeny úkony trestního řízení na základě podnětu stěžovatelky. Na základě opatřených důkazů (výpovědi svědků, zprávy) policejní orgán rozhodl dne 1. 11. 2022 o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť došel k závěru, který pečlivě, logicky a ve všech souvislostech odůvodnil, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.
5. Úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu byly dne 17. 8. 2023, na základě oznámení Odboru sociálních věcí Magistrátu města Děčín, který tak učinil v reakci na oznámení, které podala stěžovatelka, zahájeny i ve věci policejním orgánem vedené pod sp. zn. KRPL-78824/TČ-2023-180070 a státním zastupitelstvím pod sp. zn. 2 KZN 457/2023. Dne 17. 6. 2024 policejní orgán rozhodl o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, protože na základě opatřených důkazů, včetně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie vypracovaného na nezletilou, když uzavřel, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Usnesení policejního orgánu není pravomocné (pozn. - v době vypracovaného vyrozumění), neboť jej zmocněnec poškozené nezletilé napadl stížností. Dále státní zástupkyně krajského státního zastupitelství stěžovatelce sdělila, že její nezletilé dceři náleží ve smyslu § 43 trestního řádu práva poškozeného, avšak s ohledem na svůj věk nezletilá nemůže vykonávat v řízení svá zákonná práva. V případě, že se jedná o řízení, ve kterém je podezření, že jeden z rodičů spáchal trestný čin ke škodě vlastního nezletilého dítěte, nemůže práva poškozeného vykonávat druhý z rodičů vzhledem k možnému střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. Dodala, že nezletilé byl s ohledem na možný střet zájmů usnesením státní zástupkyně krajského státního zastupitelství č. j. 2 KZN 447/2022-3 podle § 45 odst. 2 trestního řádu pro potřeby trestního řízení ustanoven opatrovník. Závěrem konstatovala, že v optice výše uvedeného náleželo právo nahlížet do trestního spisu (§ 65 trestního řádu) nikoli zákonným zástupcům nezletilé, ale opatrovníkovi ustanovenému nezletilé pro potřeby trestního řízení.
6. Státní zástupkyně vrchního státní zastupitelství v napadeném vyrozumění právnímu zástupci stěžovatelky sdělila, že její podání bylo posouzeno jako podnět k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že poškozená nezletilá musela být v řízení vzhledem ke svému věku zastoupena. Dle platné zákonné úpravy jsou zákonnými zástupci její rodiče, avšak v této projednávané věci toto nebylo možné s ohledem na skutečnost, že matka nezletilé má v daném trestní řízení postavení oznamovatele a otec je osobou podezřelou. Z tohoto jednoznačně vyplývalo, že rodiče poškozené nezletilé jsou v kolizi, a to jednak s ohledem, na jejich postavení v tomto trestním řízení, jednak s ohledem na jejich dlouhodobě konfliktní a vyhrocený vztah. Za této situace bylo tedy na místě nezletilé ustanovit opatrovníka z řad advokátů v souladu s ustanoveními § 45 odst. 2 a 1 trestního řádu.
7. Státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství odkázala též na to, že stěžovatelka se domáhala u Ústavního soudu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1986/23 ) zrušení již dříve vydaných vyrozumění, kdy tato napadená vyrozumění se rovněž týkala jejího oprávnění nahlížet do spisu dle ustanovení trestního řádu. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla hájitelné tvrzení o tom, že by měla legitimní zájem do předmětného spisu nahlížet, z čehož plyne, že ani policie, ani státní zastupitelství, nezkrátily stěžovatelku v jejích právech a neupřely jí možnost nahlédnout do spisu bez zákonného důvodu. Po prostudování předloženého spisového materiálu je podle státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství zřejmé, že ani ve svém podání ze dne 12. 6. 2024 stěžovatelka žádným způsobem neodůvodnila kvalifikovaný naléhavý právní zájem, tak jak jej vymezil Ústavní soud ve svém rozhodnutí, ale pouze toliko opakuje svoje požadavky a směšuje svá práva s právy nezletilé. Uzavřela, že postup státní zástupkyně krajského státního zastupitelství byl v souladu s platnými právními předpisy a nebylo zjištěno takové pochybení, na které by bylo nutno reagovat dohledovým opatřením ze strany vrchního státního zastupitelství.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení svojí nečinností nebo odmítnutím přístupu do spisu zásadně zasahují do práva stěžovatelky na spravedlivý proces a na rovnost zbraní, a to navíc ve spojení se skutečností, že dalšímu z účastníků přístup do spisu (spisů) umožňují. Stěžovatelka uvedla, že v souladu s poučením Ústavního soudu požádala opětovně do nahlédnutí do spisů, přičemž dle jejího názoru kvalifikovaným způsobem vymezila, v čem spočívá její potřeba nahlédnutí do spisu k uplatnění jejích práv. Orgány činné v trestním řízení však postupovaly nesrozumitelně, částečně nepřezkoumatelně, především však nesprávně, nezákonně a nelogicky. Nijak se nezabývaly tím, která práva, resp. zájmy kterých osob případně brání nahlížení do spisu.
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí nebo vyrozumění, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
11. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy dopad některého ústavně zaručeného základního práva či svobody na posuzovanou věc nebo se dopustí neakceptovatelné libovůle či svévole, spočívající v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, resp., který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů, nebo v rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy (srov. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 85/06 a sp. zn. III. ÚS 351/04 ). Takovou kvalifikovanou vadu Ústavní soud v napadených vyrozuměních neshledal.
12. Právo tzv. jiné osoby dle § 65 odst. 1 trestního řádu na nahlížení do spisu je podmíněno souhlasem orgánu činného v trestním řízení a omezeno na takový rozsah spisového materiálu, který je nutný k uplatnění práva této osoby (srov. ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš. § 65 [Právo nahlížet do spisů]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 706.). Jak Ústavní soud uvedl např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 1956/13 osoby žádající o nahlížení do spisu v postavení "jiných osob" ve smyslu § 65 odst. 1 trestního řádu musí prokázat oprávněný zájem na nahlédnutí, tedy jsou povinny vymezit konkrétní přezkoumatelný a oprávněný cíl, který nahlédnutím sledují.
Pro to, aby mohly do spisu nahlížet, musí tyto osoby vymezit, jaké své konkrétní právo hodlají uplatnit, a proč je pro uplatnění tohoto práva pro ně nahlédnout do spisu potřebné. Je-li "jinou osobou" ve smyslu § 65 odst. 1 trestního řádu podána řádně odůvodněná žádost o nahlédnutí do spisu, je příslušný orgán činný v trestním řízení povinen ji přezkoumat a v případě, že má za to, že nad právem takové osoby do spisu nahlédnout převažuje právo jiné osoby či veřejný zájem, je povinen odepření nahlédnutí do spisu přezkoumatelným způsobem odůvodnit, případně může odůvodnit i přístup do spisu pouze v určité jeho části (srov. usnesení sp. zn. IV.
ÚS 614/18 ).
13. Shora uvedená východiska Ústavní soud stěžovatelce vyložil již v citovaném usnesení sp. zn. III. ÚS 1986/23 , jímž odmítl její ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
14. Stěžovatelka se domáhala přístupu do spisu ve dvou věcech, ve kterých vystupovala jako oznamovatelka a matka nezletilé, kterou označovala za poškozenou. V řízení, vedeném u policejního orgánu pod č. j. KRPL-9103/TČ-2022-180070 k zahájení úkonů trestního řízení podle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu však nedošlo, stěžovatelka tak nemohla využít oprávnění plynoucí z trestního řádu, tedy ani úspěšně žádat o nahlížení do spisu podle § 65 trestního řádu. Ve věci vedené policejním orgánem pod č. j.
KRPL-75524/TČ-2022-180070 (ve které bylo trestní řízení zahájeno, ale věc byla odložena dle § 159a odst. 1 trestního řádu), bylo stěžovatelce již několikrát ze strany státních zastupitelství objasněno, že z důvodu možného střetu zájmů mezi nezletilou a jejími zákonnými zástupci, byl nezletilé ustanoven v řízení opatrovník, a stěžovatelka tak nemohla (jako zákonná zástupkyně nezletilé) do spisu nahlížet, neboť opatrovník nezletilé za nezletilou vykonával její práva. Ústavní soud již ve shora uvedeném usnesení uvedl, že v projednávané věci z argumentace stěžovatelky neplyne konkrétní legitimní zájem na uplatnění jejích práv, pokud směšuje svá práva s právy nezletilé.
Z ústavní stížnosti a přiložených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka neuvedla takové hájitelné tvrzení o tom, že by měla legitimní zájem do předmětného spisu nahlížet, z čehož plyne, že ani policie, ani státní zastupitelství, nezkrátily stěžovatelku v jejích právech a neupřely jí možnost nahlédnout do spisu bez zákonného důvodu. Ústavní soud sice stěžovatelce naznačil, že jí nic nebrání, aby si podala žádost o nahlížení opakovaně, pokud však kvalifikovaným způsobem vymezí, v čem spočívá její potřeba nahlédnutí do spisu k uplatnění jejích práv.
15. Jak však vyplývá z napadených vyrozumění a předchozího postupu policejního orgánu, stěžovatelka žádnou takovou potřebu pro nahlédnutí do spisu nevymezila. Prakticky se totiž jednalo o totožné důvody, kterými odůvodňovala své předchozí žádosti. Obě státní zastupitelství, jejichž vyrozumění jsou ústavní stížností napadena, v nich řádně a velmi podrobně, i s ohledem na průběh trestních řízení, rozvedly, z jakých důvodů stěžovatelkou vytýkaná údajná pochybení policejního orgánu nezasáhla do jejích zákonných práv.
Pokud je právo stěžovatelky odvozováno od jejího rodičovství a odůvodňováno především zájmem na ochranu nezletilé, to vše ve světle jejích obav z možného ohrožení zdraví, tělesného, citového, rozumového a mravního vývoje nezletilé ze strany otce, státní zástupkyně krajského státního zastupitelství uvedla, že stěžovatelka jednak zaměňuje svá práva s právy nezletilé, která byla a jsou hájena ustanoveným opatrovníkem a zmocněncem v jedné osobě a jednak sama svým počínáním negativně ovlivňuje zmiňované zdraví, tělesný, rozumový, citový a mravní vývoj nezletilé, která nebyla nikdy místně příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí hodnocena jako dítě v ohrožení podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění předpisů.
16. Ústavní soud považuje odůvodnění obou napadených vyrozumění za vyčerpávající, a to nejen ve vztahu k samotnému nahlížení do spisu, ale i ve vztahu k probíhajícímu konfliktu rodičů v péči o nezletilou a jeho případným následkům na její psychické zdraví.
17. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. října 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu