Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti TM - Lex, a. s., sídlem Amurská 1220/8, Praha 10 - Vršovice, zastoupené JUDr. Michalem Franěm, advokátem, sídlem Truhlářská 1108/3, Praha - Nové Město, proti výroku I usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 965/2025-699 ze dne 18. června 2025 v rozsahu odmítnutí stěžovatelčina dovolání a proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 407/2024-653 ze dne 14. listopadu 2024 v rozsahu potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 8 C 76/2018-601 ze dne 22. května 2024, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Družstva Amurská, bytové družstvo, sídlem Amurská 1222/4, Praha 10 - Vršovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka ústavní stížností napadá v záhlaví označená soudní rozhodnutí v rozsahu tam uvedených výroků s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva.
2. Rozhodnutí byla vydána v řízení o stěžovatelčině žalobě, jíž se po vedlejší účastnici domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud pro Prahu 10 (v pořadí třetím) rozsudkem č. j. 8 C 76/2018-601 ze dne 22. května 2024 žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze částečně změnil výrok I rozsudku obvodního soudu a uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce 8 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Podle městského soudu byla smluvní pokuta sice platně sjednána, avšak v nepřiměřené výši, a proto soud smluvní pokutu moderoval.
4. Nejvyšší soud usnesením obsahujícím napadený výrok odmítl dovolání stěžovatelky i vedlejší účastnice. Dovolání vedlejší účastnice bylo objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Stěžovatelčino dovolání nebylo přípustné pro řešení žádné z otázek předložených v dovolání.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí městského soudu bylo překvapivé. Podle stěžovatelky měl soud účastníky poučit, že zvažuje použití moderace smluvní pokuty a dát jim prostor k přednesení argumentace. Po posouzení, zda je moderace přípustná, mělo být následně rozhodováno o rozsahu moderace. Nejvyšší soud podle stěžovatelky pochybil tím, že námitku překvapivosti rozhodnutí považoval za námitku jiné vady a neposkytl ochranu stěžovatelčiným základním právům.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu posouzení příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem a ústavní stížnost je přípustná.
7. Stěžovatelka nepředložila žádné argumenty proti rozhodnutí městského soudu ve věci samé. Nebrojí proti tomu, že smluvní pokuta byla moderována z požadovaných 100 000 Kč na 8 000 Kč. Její argumentace směřuje výlučně vůči tomu, že rozhodnutí městského soudu považuje za překvapivé.
8. K této námitce se vyjádřil již Nejvyšší soud (body 10 až 12). Uvedl několik příležitostí, kdy měla stěžovatelka zjistit, že moderace smluvní pokuty soudem přichází v úvahu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizovala s některými argumenty Nejvyššího soudu. Bez ohledu na výsledek této polemiky je však stěžovatelčina ústavní stížnost zjevně neopodstatněná z dále vyloženého důvodu.
9. Podstatou zákazu překvapivých rozhodnutí jakožto složky práva na soudní ochranu je poskytnutí prostoru účastníkům řízení pro uplatnění jejich argumentace. Předpokladem účinného uplatnění tohoto práva tak je existence takové argumentace, jež kvůli tvrzené vadě soudního řízení nemohla být uplatněna, ač měla potenciál ovlivnit výsledek řízení.
10. Městský soud podrobně odůvodnil, proč moderoval smluvní pokutu, i jak určil výslednou částku. Jeho úvahy z ústavního hlediska obstojí.
11. Neuvádí-li stěžovatelka, jaké argumenty proti moderaci smluvní pokuty mínila vznést, mělo by vyhovění ústavní stížnosti čistě akademický význam a hmotněprávní postavení stěžovatelky by se nijak nezměnilo.
12. Stěžovatelce lze přisvědčit, že Nejvyšší soud považoval její námitku porušení zákazu překvapivých rozhodnutí za námitku jiné vady řízení (bod 10 usnesení Nejvyššího soudu). Ani to však není důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu. Stěžovatelka má pravdu v tom, že ústavní příkaz obsažený v čl. 4 Ústavy České republiky vyžaduje, aby bylo možno námitky porušení práva na soudní ochranu uplatnit v dovolání jako právní otázky procesního práva. Jsou-li splněny náležitosti, tedy je-li formulována právní otázka, uveden důvod přípustnosti dovolání a dovolací důvod, musí Nejvyšší soud posoudit, zda je dovolání pro řešení této otázky přípustné. V nynější věci Nejvyšší soud sice měl tuto námitku za námitku jiné vady řízení, avšak přesto ji vypořádal a shledal, že není důvodná. I zde by tak bylo případné vyhovění ústavní stížnosti jen akademickým cvičením, neboť by Nejvyšší soud znovu dovolání odmítl, jen by odůvodnění formuloval jinak.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu