Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky J. V., zastoupené Mgr. Annou Šavel, advokátkou, sídlem Jugoslávská 2718, Teplice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. dubna 2025 č. j. 13 Co 287/2024-821 a rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. října 2024 č. j. 0 P 152/2024-611, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a D. V. a nezletilého D. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě (dále jen "okresní soud") ze dne 10. 8. 2023 č. j. 54 Nc 3547/2022-156, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 3. 2024 č. j. 13 Co 297/2023-404, byl upraven styk prvního vedlejšího účastníka (dále jen "otec") s nezletilým vedlejším účastníkem (dále jen "nezletilý"), a to jak styk osobní, tak styk formou videohovoru. Styk osobní byl upraven v rozsahu běžného styku i styku o letních a vánočních prázdninách. Styk formou videohovoru byl stanoven v rozsahu třiceti minut každou středu od 19:00 hodin. Stěžovatelce (dále též "matka") byla uložena povinnost nezletilého na styk s otcem řádně připravit, zajistit funkční zařízení a aplikaci pro realizaci videohovorů, sdělit otci kontakt, na kterém bude videohovor realizován, a umožnit otci nerušenou komunikaci s nezletilým.
3. V záhlaví specifikovaným usnesením okresního soudu byl mimo jiné nařízen výkon rozhodnutí - rozsudku okresního soudu ze dne 10. 8. 2023 č. j. 54 Nc 3547/2022-156, ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 28. 3. 2024 č. j. 13 Co 297/2023-404, a to uložením pokuty matce ve výši 12 000 Kč za nerealizované styky - videohovory otce s nezletilým ve dnech 8. 5. 2024, 15. 5. 2024, 5. 6. 2024, 19. 6. 2024, 26. 6. 2024 a 24. 7. 2024 (výrok I.).
4. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl mimo jiné uvedený výrok I. usnesení okresního soudu změněn tak, že byl nařízen výkon rozhodnutí - rozsudku okresního soudu ze dne 10. 8. 2023 č. j. 54 Nc 3547/2022-156, ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 28. 3. 2024 č. j. 13 Co 297/2023-404, a to uložením pokuty matce ve výši 2 000 Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilým formou videohovoru dne 8. 5. 2024, ve výši 2 000 Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilým formou videohovoru dne 15. 5. 2024, ve výši 5 000 Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilým formou videohovoru dne 5. 6. 2024, ve výši 5 000 Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilým formou videohovoru dne 19. 6. 2024, ve výši 5 000 Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilým formou videohovoru dne 26. 6. 2024, ve výši 5 000 Kč za nerealizovaný styk otce s nezletilým formou videohovoru dne 24. 7. 2024 a ve výši 5 000 Kč za nerealizovaný osobní styk s nezletilým v termínu od 1. 7. 2024 do 14. 7. 2024 [výrok II. b)].
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje dosavadní průběh řízení a dále uvádí, že specifikem jejich rodinné situace je, že ona žije s nezletilým v České republice, otec žije v USA, a to po celou dobu trvání jejich manželství (manželství bylo ke dni 17. 9. 2024 pravomocně rozvedeno) i v době narození nezletilého. Zdůrazňuje, že jádrem problému při realizaci videohovorů se ukázalo to, že zajistila nezletilému funkční zařízení, avšak v místnosti, kde měl videohovor probíhat, se již dále nezdržovala a nekontrolovala, zda a jak hovor proběhl. Tvrdí, že byla přesvědčena, že hovory probíhají. Má za to, že účelem nařízení výkonu rozhodnutí za nerealizovaný styk je primárně vynucení splnění povinnosti uložené povinnému rodiči, nikoli jeho sankcionování. Poukazuje na to, že otec ji neinformoval o tom, že styky neprobíhají, navíc k prokázání skutečnosti, zda styk proběhl či nikoli, nebyl proveden ani důkaz výslechem nezletilého. Je toho mínění, že soud jí neposkytl přiměřené poučení ani návod, jak styk prostřednictvím videohovoru realizovat, ale mechanicky přistoupil k jejímu potrestání formou pokut. Obecné soudy podle ní přistoupily k ukládání pokut, aniž vysvětlily, proč nelze postupovat vůči ní mírněji.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, s výjimkou návrhu na zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku okresního soudu, který byl zrušen (změněn) shora označeným rozsudkem krajského soudu. Z logiky věci plyne, že Ústavní soud nemůže zrušit již zrušené (změněné) rozhodnutí. Ústavní soud se může zabývat až konečným pravomocným výsledkem řízení. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Z hlediska nyní posuzované věci především nelze pominout, že stěžovatelka ústavní stížností brojí proti nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokut, které v součtu činí 29 000 Kč, což je z hlediska judikatury Ústavního soudu částka bagatelní. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že v takových případech je, s výjimkou extrémních pochybení rozhodujících soudů, úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena (srov. např. usnesení ze dne 6. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 697/09 , ze dne 17. 3. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1066/08 či ze dne 13. 11. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2608/24 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
9. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení práv stěžovatelky, neshledal. Krajský soud dospěl ohledně neuskutečněných videohovorů na základě provedeného dokazování k závěru, že otec se v předmětných dnech prokazatelně opakovaně pokoušel spojit s telefonním číslem patřícím nezletilému, avšak neúspěšně. Nebylo zjištěno, že by výpisy hovorů předložené otcem vykazovaly známky upravování a současně byly v souladu s dalšími provedenými důkazy. Důkazy předložené matkou zároveň neprokázaly opak.
10. Rozsudek okresního soudu ze dne 10. 8. 2023 č. j. 54 Nc 3547/2022-156, ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 28. 3. 2024 č. j. 13 Co 297/2023-404, je dostatečně určitý, tudíž vykonatelný. Ze zmíněného rozsudku jednoznačně plyne, že povinností matky bylo, ve smyslu řádné přípravy nezletilého na styk s otcem a umožnění nerušené komunikace otce s nezletilým, nejen upozornit syna v den, kdy se měl videohovor uskutečnit, že má videohovor očekávat, ale rovněž měla dohlédnout na to, že se videohovor ve stanoveném čase skutečně zrealizoval, resp. že nezletilý videohovor ve stanovenou dobu přijme a že dojde k rozhovoru mezi ním a otcem. Současně okresní soud v rozsudku matku poučil o následcích neplnění stanovených povinností.
11. Nelze než souhlasit s názorem krajského soudu, že nechala-li matka realizaci videohovorů pouze na vůli nezletilého, aniž by se přesvědčila, zda skutečně došlo ke spojení, nepochybně bylo její povinností následně u nezletilého ověřit (popř. prověřit v jeho mobilním telefonu), zda hovor přijal, přičemž v negativním případě měla situaci obratem řešit. Byl-li jí nezletilý svěřen do péče, bylo její povinností umožnit otci styk s nezletilým a zajistit, aby se stanovený styk opravdu uskutečnil, a to tím spíše za situace, kdy otec žije v USA a jeho osobní styk s nezletilým je omezený. V tomto případě je jednoznačně pravidelná realizace alespoň nepřímého styku formou videohovorů mezi otcem a synem mimořádně důležitá pro zachování jejich vzájemného vztahu.
12. Ústavní soud se ztotožnil s názorem obecných soudů, že v matčině pasivitě je třeba spatřovat obstrukční chování vedoucí k omezení pravidelného styku otce s nezletilým, které nelze odůvodňovat neurčitostí shora zmíněného rozsudku (který je navíc dostatečně určitý) či špatným výkladem matky. Nařídil-li soud za nerealizované videohovory výkon rozhodnutí, a to uložením pokut, nelze v takovém jeho postupu spatřovat žádné, natož protiústavní pochybení.
13. K námitce stěžovatelky, že okresní soud neprovedl důkaz výslechem nezletilého, již krajský soud konstatoval, že participační práva nezletilého byla naplněna v odvolacím řízení a že se stěžovatelka mýlí, domnívá-li se, že naplnění realizačních práv nezletilého má být prováděno výslechem ke sporným tvrzením rodičů. Správně zdůraznil, že ve vysoce konfliktních sporech rodičů je v nejlepším zájmu dítěte, aby nebylo vystaveno konfliktu loajality a volby mezi rodiči, participační práva soudy naplní tím, že dítě informují o situaci a dají mu možnost se k ní vyjádřit, jak se také v řízení stalo.
14. Z rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že se předmětnou věcí řádně zabýval a přihlédl ke všem pro posouzení věci významným skutečnostem. Jeho rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně souladné.
15. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost stěžovatelky odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. října 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu