Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Kateřiny Tomkové, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 119/2025-835 ze dne 12. srpna 2025 a usnesení Krajského soudu v Brně č j. 9 Cm 218/2018-829 ze dne 23. července 2025, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Pavla Velana, G & C Pacific Ltd. sídlem No. 2 Commercial Centre Square, P. O. BOX 71, Alofi, Niue, pod doručovací adresou: Jiří Tomek, jako vedlejší účastníci řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a zaslaných příloh vyplývá, že stěžovatelka v řízení vedeném Krajským soudem v Brně proti vedlejším účastníkům pod sp. zn. 9 Cm 218/2018 žalovala na určení množstevního rozsahu kupní ceny smluv o převodu podílu. Krajský soud žalobu zamítl. Žalobkyně rozsudek napadla odvoláním, se kterým byla spojena poplatková povinnost 6 000 Kč. Krajský soud odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, Vrchní soud v Olomouci usnesení potvrdil. Předtím krajský soud rozhodoval o opakovaných (pěti) žádostech stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, kterým nevyhověl (z části rozhodl tak, že se osvobození nepřiznává, z části řízení o žádosti zastavil pro překážku věci rozhodnuté), vrchní soud jeho rozhodnutí vždy potvrdil.
3. Stěžovatelka usnesení vrchního soudu o potvrzení zastavení odvolacího řízení proti rozsudku krajského soudu napadla dovoláním, s jehož podáním je spojena poplatková povinnost 4 000 Kč. Stěžovatelka poplatek nezaplatila a opět požádala o osvobození od soudních poplatků.
4. Napadeným usnesením krajský soud stěžovatelce osvobození od soudního poplatku za dovolání nepřiznal, vrchní soud usnesení krajského soudu k odvolání stěžovatelky napadeným usnesením potvrdil.
5. Soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka věrohodně netvrdila a neprokázala své poměry, navíc z toho, co zjištěno bylo, plyne, že zaplacení soudního poplatku konkrétní výše je pro ni dosažitelné. Zabýval se výdaji na telekomunikační služby, které vynakládá ve prospěch třetí osoby, a dovodil, že úspora, kterou mohla jen nevynakládáním takových výdajů dosáhnout, snadno mohla sloužit na financování soudního poplatku konkrétní výše. Obecné soudy též vysvětlily, proč stěžovatelce osvobození nepřiznaly, ač v jiných řízení jí osvobození přiznáno bylo.
6. Stěžovatelka se závěry obecných soudů nesouhlasí a vysvětluje, proč by jí osvobození mělo být přiznáno. Rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a rozsáhle popisuje a listinami dokládá anabázi rozhodování obecných soudů o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků poté, co napadla rozsudek krajského soudu odvoláním. Poukazuje na to, že jindy jí osvobození od soudních poplatků soudy přiznaly, na podporu toho stížnost i doplnila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků, kterou podala v souvislosti s odvoláním proti rozsudku krajského soudu, se soudy podle ní dopustily svévolné interpretace § 138 odst. 1 občanského soudního řádu. Má za to, že soudy nesprávně hodnotí její výdaje na telekomunikační služby a jejich účelnost. Vzhledem k rozdílné rozhodovací praxi obecných soudů o jejím osvobození od soudních poplatků chce, aby se Ústavní soud ujal role sjednotitele judikatury, a odkazuje k tomu na judikaturu.
7. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem; stěžovatelka jako sama advokátka nemusí být v řízení zastoupena.
8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.
9. Ve své judikatuře, vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovování zástupců z řad advokátů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 2603/17
ze dne 5. prosince 2017, bod 29), se Ústavní soud opakovaně vyjádřil, že samotné spory o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nedosahují intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod, přestože se jejich výsledek může dotknout některého z účastníků řízení. Rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů. Proto zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocování závěrů obecných soudů o důvodnosti uplatněného nároku, ke kterým soudy dospěly ze skutkových tvrzení předložených stěžovatelem.
10. Případy, které se týkaly osvobozování od soudních poplatků a ustanovení zástupců a ve kterých Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek (např. osvobození od soudního poplatku právnických osob - srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 13/98
ze dne 11. května 1999,
sp. zn. II. ÚS 13/98
ze dne 27. října 1998,
sp. zn. IV. ÚS 3543/12
ze dne 27. února 2013, či
sp. zn. IV. ÚS 3229/23
ze dne 15. května 2024), nebo v nich šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 289/03
ze dne 31. srpna 2004,
sp. zn. IV. ÚS 1467/22
ze dne 12. prosince 2023).
11. Takové vady však v posuzované věci nenastaly. Ústavní stížnost je jen pokračující polemikou s tím, jak obecné soudy hodnotí poměry stěžovatelky a jejich doložení. Oba obecné soudy v napadených usneseních stěžovatelce pečlivě a logicky vysvětlily, proč její žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhověly. V závěrech, že stěžovatelka své poměry vylíčila nevěrohodně a že současně bylo v jejích možnostech uspořádáním si výdajů soudní poplatek v konkrétní výši zaplatit, Ústavní soud nespatřuje cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.
12. Nelze odhlížet ani od toho, že stěžovatelka může o tom, že její poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, záhy přesvědčit Nejvyšší soud. Je přitom primárně úlohou Nejvyššího soudu a nikoli Ústavního soudu sjednocovat judikaturu.
13. V poměrech, kdy podle současné právní úpravy není přípustné dovolání proti rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudního poplatku [§ 238 odst. 1 písm. i) občanského soudního řádu], a stejně tak ani proti usnesení, kterým bylo rozhodováno o žádosti účastníka o ustanovení zástupce [§ 238 odst. 1 písm. i) občanského soudního řádu], musí se závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1031/2014 ze dne 16. dubna 2014, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2014, potažmo ve vztahu k ustanovení zástupce usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015 ze dne 8. dubna 2015, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78/2015, aplikovat analogicky. Nelze donekonečna řetězit další a další dovolání proti zastavení dalšího a dalšího řízení o vždy předchozím dovolání pro nezaplacení soudního poplatku.
14. To v kontextu posuzované věci znamená, že pokud stěžovatelka nezaplatí soudní poplatek za dovolání, kterým napadá zastavení řízení o odvolání proti rozsudku krajského soudu pro nezaplacení soudního poplatku, a z téhož důvodu bude krajským soudem zastaveno i dovolací řízení, a vrchní soud takové rozhodnutí potvrdí, bude moci takové rozhodnutí napadnout dalším dovoláním. To, zda stěžovatelka splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků pro (další) dovolací řízení už nebude posuzovat krajský a vrchní soud, ale Nejvyšší soud jako soud dovolací, kterému krajský soud dovolání předloží. Dospěje-li Nejvyšší soud také k závěru, že stěžovatelka podmínky pro osvobození nesplňuje, sám pak dovolací řízení zastaví. Pokud by dále rozhodovaly nižší soudy, vzniklo by perpetuum mobile - nekonečný řetěz dovolání proti usnesení o zastavení předchozího dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
15. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 30. září 2025
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu