Svévolné rozhodnutí odvolacího soudu o soudních poplatcích a nákladech řízení
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky S. Y. S. A.-A., zastoupené JUDr. Tomášem Průšou, advokátem, sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6 - Bubeneč, proti výrokům III, IV a VI rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2022 č. j. 25 Co 181, 389/2021-268, a s ní spojeným návrhem na zrušení § 10 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a F. S. S. F., zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených výroků
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1, čl. 4 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. Stěžovatelka s ústavní stížností podle § 74 zákona o Ústavním soudu spojila návrh na zrušení § 10 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen "zákon o mezinárodním právu soukromém").
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z rozhodnutí obsahujícího napadené výroky a z vyžádaného spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 38 C 34/2020 se podává, že stěžovatelka se žalobou domáhala vůči vedlejšímu účastníkovi přiznání nároku na placení nákladů na vedení společné domácnosti podle § 691 odst. 2 občanského zákoníku. Spolu se žalobou stěžovatelka podala návrh na nařízení předběžného opatření.
3. Obvodní soud usnesením ze dne 11. 2. 2020 č. j. 38 C 34/2020-23 zamítl stěžovatelčin návrh na vydání předběžného opatření.
4. Obvodní soud rozsudkem ze dne 5. 2. 2021 č. j. 38 C 34/2020-167 žalobě částečně vyhověl (výroky I a II) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok III). Dále rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV).
5. Proti výrokům III a IV podala stěžovatelka odvolání. Vedlejší účastník se rovněž odvolal, přičemž z obsahu odvolání je zřejmé, že brojí především proti vyhovujícím výrokům I a II.
6. Obvodní soud vycházel z toho, že stěžovatelka je osvobozena od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), (předkládací zpráva založená na č. l. 233), proto ji nevyzýval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ani za odvolání.
7. Městský soud přípisem ze dne 25. 8. 2021 č. j. 25 Co 181/2021-235 - poté, co mu byla věc předložena s odvoláními proti rozsudku obvodního soudu - vrátil obvodnímu soudu spis bez věcného vyřízení. Nesdílel názor obvodního soudu, že se na stěžovatelku vztahuje osvobození od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o soudních poplatcích, a proto vyzval obvodní soud, aby doplňujícím usnesením rozhodl o povinnosti stěžovatelky uhradit soudní poplatek za řízení a za návrh na předběžné opatření.
8. V návaznosti na vrácení spisu městským soudem obvodní soud vydal doplňující usnesení ze dne 2. 9. 2021 č. j. 38 C 34/2020-236, jímž stěžovatelce uložil uhradit soudní poplatek za žalobu a za návrh na vydání předběžného opatření. Stěžovatelka doplňující usnesení napadla odvoláním. Dále obvodní soud usnesením ze dne 2. 9. 2021 č. j. 38 C 34/2020-238 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za odvolání.
9. Usnesením ze dne 4. 11. 2021 č. j. 38 C 34/2020-250 obvodní soud stěžovatelku zcela osvobodil od soudních poplatků. Obvodní soud v odůvodnění zohlednil rovněž skutečnost, že stěžovatelka ve společném jmění manželů s vedlejším účastníkem vlastní sedm bytových jednotek a osobní automobil, avšak nemůže s tímto majetkem fakticky disponovat.
10. Usnesením ze dne 17. 2. 2022 č. j. 25 Co 181, 389/2021-263 vyhlášeném v průběhu jednání, při kterém pak i rozhodl o odvoláních proti rozsudku obvodního soudu ve znění doplňujícího usnesení, městský soud stěžovatelce zpětně odňal osvobození od soudních poplatků. Písemné vyhotovení usnesení neobsahovalo odůvodnění. Při vyhlášení městský soud stručně sdělil důvody, které pak uvedl i v písemném odůvodnění napadeného rozsudku.
11. Rozsudkem obsahujícím napadené výroky městský soud rozhodl o odvolání stěžovatelky proti výrokům III a IV rozsudku obvodního soudu a proti jeho doplňujícímu usnesení a rovněž o odvolání vedlejšího účastníka proti vyhovujícím výrokům rozsudku obvodního soudu. Městský soud rozhodl tak, že ve věci samé je žaloba zcela nedůvodná, pročež změnil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujících výrocích tak, že žaloba se zamítá (výrok I), potvrdil zamítavý výrok III rozsudku obvodního soudu (výrok II). Dále městský soud uložil vedlejšímu účastníkovi doplatit soudní poplatek za odvolání (výrok V).
Napadeným výrokem III městský soud potvrdil rozhodnutí obvodního soudu, jímž byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za předběžné opatření a za žalobu, přičemž upřesnil, že soudní poplatek za žalobu správně činí 45 000 Kč. Napadeným výrokem IV městský soud uložil stěžovatelce uhradit soudní poplatek za odvolání ve výši 15 000 Kč. Konečně napadeným výrokem VI městský soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi 137 932 Kč na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
12. Napadené výroky III a IV městský soud odůvodnil tak, že stěžovatelka nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků jednak proto, že ve společném jmění manželů s vedlejším účastníkem má mimo jiné sedm bytových jednotek, a rovněž proto, že se na stěžovatelčinu věc vztahuje § 10 zákona o mezinárodním právu soukromém, přičemž zde není zaručena vzájemnost a Irák, jehož je stěžovatelka občankou, ani není stranou žádné mezinárodní smlouvy, jež by vylučovala požadavek vzájemnosti. Stěžovatelka ve svém odvolání ani netvrdila, že by materiální vzájemnost byla dána. II.
Argumentace stěžovatelky
13. Výrokům o soudních poplatcích stěžovatelka vytýká, že jí bylo odňato osvobození od soudních poplatků kvůli použití § 10 zákona o mezinárodním právu soukromém. Fakticky tedy měla horší postavení než jiní účastníci řízení před českými soudy, neboť je cizinka, a to přesto, že v České republice jí byl udělen trvalý pobyt, jedno z jejích dětí má české občanství a stěžovatelka dlouhodobě žije v České republice.
14. Výroku o nákladech řízení stěžovatelka vytýká, že městský soud nepřihlédl k jejím majetkovým a sociálním poměrům a uložil jí náhradu nákladů, která představuje čtrnáctinásobek jejího měsíčního výdělku. Rovněž namítá, že městský soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, ač obvodní soud rozhodoval o nákladech řízení podle § 150 občanského soudního řádu, aniž by jí poskytl procesní prostor pro uplatnění skutkových a právních argumentů. III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
15. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, obsahující výroky napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť proti rozhodnutí obsahujícímu napadené výroky neměla k dispozici žádný opravný prostředek.
16. Původní soudce zpravodaj si vyžádal vyjádření městského soudu a vedlejšího účastníka a soudní spis.
17. Městský soud pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
18. Vedlejší účastník vyjádřil souhlas s napadenými výroky a přesvědčení, že jsou souladné s ústavním pořádkem.
19. Po skončení funkčního období původního soudce zpravodaje byla věc podle rozvrhu práce přidělena nové soudkyni zpravodajce.
20. Ústavní soud nepokládal za účelné zasílat vyjádření městského soudu a vedlejšího účastníka stěžovatelce na vědomí a k případné replice, neboť tato vyjádření nepřinesla žádné nové informace.
21. Ústavní soud dále dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, a proto podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl ve věci bez jeho nařízení.
39. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala návrh na zrušení § 10 zákona o mezinárodním právu soukromém. Podmínkou projednání návrhu podle § 74 zákona o Ústavním soudu je, aby zásah do práv stěžovatelky byl způsoben právě aplikací ustanovení právního předpisu, jehož zrušení se navrhuje.
40. Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo. Napadenými výroky III a IV rozsudku městského soudu bylo zasaženo do ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky. Tento zásah však spočíval v tom, že městský soud ignoroval překážku věci rozhodné. Nikoliv v tom, že by na věc aplikoval ustanovení, jehož zrušení se stěžovatelka domáhá. Posouzení souladu § 10 zákona o mezinárodním právu soukromém s ústavním pořádkem proto není potřebné pro rozhodnutí o stěžovatelčině ústavní stížnosti, a proto jde o návrh zjevně neopodstatněný.
41. Uložil-li městský soud stěžovatelce uhradit soudní poplatky, ač byla od jejich placení plně osvobozena a toto rozhodnutí obvodního soudu vytvořilo překážku věci rozhodnuté a znemožnilo odnětí osvobození od soudních poplatků novým hodnocením nezměněných poměrů stěžovatelky, porušil tím právo stěžovatelky na soudní ochranu.
42. Obdobně jestliže městský soud zvažoval použití § 150 občanského soudního řádu, avšak sdělil to účastníkům řízení až v písemném vyhotovení rozsudku včetně důvodů, proč k použití předmětného ustanovení nepřistoupil, a neposkytl tak účastníkům řízení možnost rozhodnutím o nákladech řízení uplatnit své argumenty, porušil tím právo stěžovatelky na soudní ochranu.
43. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené výroky rozsudku městského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
44. K projednání ústavní stížnosti nebylo zapotřebí posuzovat soulad § 10 zákona o mezinárodním právu soukromém s ústavním pořádkem. Proto Ústavní soud odmítl stěžovatelčin návrh na zrušení tohoto ustanovení podaný spolu s ústavní stížností jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 12. prosince 2023
Veronika Křesťanová v. r. předsedkyně senátu