Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. A., zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 6, Praha 2, proti výroku II. rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2091/2020 ze dne 29. 6. 2022, výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 137/2019 ze dne 10. 10. 2019 a výroku VIII. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 43 C 184/2016 ze dne 10. 12. 2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Nalézací soud nárok stěžovatelky a žalobce a) na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s péčí o žalobce c) a d) zamítl s tím, že stěžovatelka a žalobce a) tento nárok dovozují z § 2960 o. z. Toto ustanovení se však dle názoru soudu prvého stupně uplatňuje pouze v případě škody na zdraví, kdy poškozenému vznikají dílčí majetková práva. V projednávané věci je však ve smyslu § 2960 o. z. poškozeným zemřelá S. A. a stěžovatelka a žalobce a) by tak mohli uplatňovat toliko náhradu nákladů na péči o zdraví, osobu a domácnost dcery S., nikoliv žalobců c) a d), jako sekundárních obětí. K obdobnému závěru pak dospěl i Městský soud v Praze jako soud odvolací. Nejvyšší soud jako soud dovolací v závěru svého rozhodnutí uvedl, že žalobci c) a d) nepotřebují péči z důvodu jejich zdravotního stavu, na který právě § 2960 o. z. dopadá, ale protože jde o nezletilé děti, které osiřely. Poručník k těmto dětem nemá vyživovací povinnost. Tu je povinen hradit škůdce podle § 2966 o. z.
Stěžovatelka však považuje za podstatné, že v žalobním návrhu vylíčila všechny rozhodné skutečnosti pro uplatnění svého nároku. Obecné soudy se shodly na tom, že tato otázka nebyla doposud judikatorně řešena a že žalovaný nárok měl být uplatněn podle § 2966 o. z. S ohledem na uvedené má stěžovatelka za to, že byla krácena na svých procesních právech, pokud se jí nedostalo odpovídajícího poučení. Byla-li její skutková tvrzení neúplná, měla být o nedostatku svých tvrzení poučena. Právní hodnocení skutkových okolností není podstatnou náležitostí žalobního návrhu. Pokud § 2960 o. z. přiznává poškozenému nárok na náklady spojené s péčí o něj, je podle stěžovatelky logické, aby stejný nárok měly i osoby pečující v případě jeho smrti o nezletilé potomky poškozeného nebo i jiné osoby odkázané výživou na poškozenou.
Stěžovatelka poukázala na § 928 odst. 2 o. z., podle něhož poručník nemá vůči dítěti vyživovací povinnost. Z § 10 odst. 1 o. z. stěžovatelka dovozuje, že pokud obecné soudy měly za to, že nelze žalovaný nárok přiznat dle § 2960 o. z., měly tak učinit dle § 2966 o. z.
Zejména z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je zřejmé, že stěžovatelkou uplatněný nárok na náklady na péči o osiřelé nezletilé děti nelze uplatňovat podle § 2960 o. z., protože domácnost dcery S. zanikla její smrtí. Předmětné náklady na péči lze požadovat jako peněžitý důchod podle § 2966 o. z., ale zde jsou aktivně legitimovány pouze osiřelé děti a nikoli stěžovatelka. Soudy tak nemohly stěžovatelce přiznat nárok, který náleží někomu jinému. Nemohly ani stěžovatelku v tomto směru poučit, protože takové poučení by již vybočilo ze zákonné poučovací povinnosti soudů a vedlo by k porušení rovnosti účastníků před soudem. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu