Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t. č. ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného JUDr. Bc. Marcelou Oškrdovou, advokátkou, sídlem v Praze, Národní 416/37, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. července 2023 č. j. 11 To 165/2023-65, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 15. 6. 2023 byl vzat do vazby a současně nebyl přijat jeho písemný slib. Proti označenému usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, o které bylo rozhodnuto napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, tak, že stížnost se dle ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítá. Stěžovatel se domnívá, že v jeho případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl.
36 Listiny základních práv a svobod a čl. 38 odst. 1 Listiny, když ve věci prý rozhodovaly místně nepříslušné soudy, čl. 37 odst. 3 ve spojení s čl. 40 odst. 3 Listiny, neboť rozhodnutí byla založena na skutečnostech zjištěných orgány činnými v trestním řízení, se kterými nebyl stěžovatel seznámen, čl. 8 odst. 5 Listiny, jelikož v důsledku takového postupu byl stěžovatel omezen na osobní svobodě a čl. 37 odst. 2 ve spojení s čl. 40 odst. 3 Listiny, neboť obsah spisu je nekompletní a stěžovatel tak neměl možnost skutečné přípravy obhajoby.
2. Stěžovatel má především za to, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Tuto námitku uplatnil již při vazebním zasedání. Krajský soud v Hradci Králové se námitkou zabýval a zkoumal dodržení kritérií a jejich hierarchie podle ust. § 18 trestního řádu. K určení místní příslušnosti bylo užito kritérium dle ust. § 18 odst. 3 trestního řádu, dle něhož je možné místní příslušnost určit podle místa, kde trestný čin vyšel najevo. Stěžovatel zpochybňuje, že by trestná činnost vyšla najevo v obvodu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.
Tento soud podle něj tedy nebyl příslušný k úkonům v trestním řízení, potažmo k rozhodování o vazbě. Stěžovatel dále namítá porušení práva na spravedlivý proces v souvislosti s tím, že v průběhu vazebního zasedání prý nebyly provedeny důkazy odposlechy či protokoly o odposlechu telekomunikačního prostředků a protokoly o sledování osob a věcí. Stěžovatel také uvedl, že hovory ze dne 28. 3. 2023 probíhaly v cizím jazyce, pravděpodobně v některém z nářečí turecké kurdštiny a ve spise se nenachází přepis těchto hovorů a zejména překlad do českého jazyka.
V napadeném usnesení krajského soudu se ohledně důkazů svědčících o zapojení stěžovatele nachází údajně pouze jediný odkaz, a sice že "v případě obviněného M. K. bylo poukázáno na odposlech ze dne 28. 3. 2022, kdy s obviněnými I. a S. K. řešili umístění běženců v Přijímacím středisku Zastávka u Brna... Také údaje zjištěné povoleným sledováním podle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu provozovaného osobního motorového vozidla M. K. rozšiřovaly informace stávající...'". K tomu stěžovatel zejména namítl, že vyjádření "umístění běženců v Přijímacím středisku Zastávka u Brna" je tak nepravděpodobným slovním obratem pro běžného člověka, že vzbuzuje pochybnost, zda se jedná o parafrázi hovoru či pouze domněnku policejního orgánu či soudu.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice s řádně zdůvodněnými závěry obecných soudů. Vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o ní nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů. Zásah Ústavního soudu je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním nesouladu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku; k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05
.
5. Ve zkoumané věci stěžovatel Ústavní soud v zásadě žádá, aby napadená rozhodnutí podrobil detailnímu věcnému přezkumu. K takovému zásahu Ústavního soudu však není důvod, neboť obecné soudy vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatele do vazby nezbytným, přičemž své závěry založily na konkrétních skutečnostech. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu založené na existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení.
6. Ve věci lze odkázat na pečlivé odůvodnění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2023 č. j. 11 To 165/2023-65, které veškeré námitky stěžovatele přesvědčivě vyvrací. Proti obviněnému bylo na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitura Hradec Králové, zahájeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jednak jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině a jednak jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice. Ve vztahu k obviněnému stěžovateli byly státním zástupcem bez jakýchkoli pochybností shledány důvody vazby útěkové, koluzní i předstižné, které jsou v napadeném usnesení podrobně odůvodněny.
7. Rovněž stěžejní námitce stěžovatele, totiž že ve věci prý rozhodoval místně nepříslušný soud, je v usnesení krajského soudu věnován dostatečný prostor. Státní zástupce, činný u Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou a u Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové k určení místní příslušnosti Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dospěl na základě kritéria místa, kde čin vyšel najevo, jak jej upravuje ustanovení § 18 odst. 2 tr. řádu. Soud konstatoval, že při určování místní příslušnosti soudu pro rozhodování o některých úkonech v přípravném řízení trestním dle tohoto ustanovení je třeba vycházet z toho, že tato kritéria jsou ve vztahu subsidiarity či hierarchie.
Kritérium místa, kde čin vyšel najevo, je přitom v této hierarchii nejníže a smí se uplatnit toliko tehdy, nelze-li místní příslušnost určit ani na základě místa, kde se čin stal, ani na základě místa, kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje. V nyní projednávaném případě však právě tato situace nastala. Ze spisového materiálu, konkrétně z návrhu na vydání příkazu ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle § 88 tr. řádu Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou a následně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, krajský soud zjistil, že místní příslušnost Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou je dovozována ze skutečnosti, že trestný čin byl zjištěn právě v působnosti tohoto soudu.
8. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. listopadu 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu