Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory s komplexními službami, sídlem Dolnokrčská 2035/17, Praha, právně zastoupené Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou sídlem Josefská 504/8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2023 č. j. 24 Cdo 3055/2023-632, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2023 č. j. 29 Co 129/2023-614 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. března 2023 č. j. 27 D 2191/2007-579, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Hildegardy Maiznerové, Pavly Martinové a Tomáše Meiznera, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení jejího základního práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje údaj o tom, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., přičemž požadavek, aby v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Nadto stěžovatelka uplatňuje jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v § 241a odst. 1 věta první o. s. ř., tedy že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Vzhledem k tomu, že z obsahu dovolání nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., nejsou uvedené námitky způsobilé založit přípustnost dovolání a v dovolacím řízení tak nelze pokračovat.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že jí bylo usnesení Nejvyššího soudu doručováno nesprávně, neboť jí bylo doručeno prostřednictvím poštovních služeb a vhozeno do schránky, ačkoli je držitelkou datové schránky a do ní mělo být proto doručováno. Vzhledem k tomu, že předsedkyně správní rady stěžovatelky byla hospitalizována v nemocnici, z níž byla propuštěna až dne 28. 11. 2023, nemohla se včas s písemností seznámit, a proto ji považuje za doručenou až 5. 12. 2023. Dále namítá, že věcně se jednalo o řízení o určení zákonného dědice po zůstavitelce Kláře Maiznerové, které je však stiženo procesní vadou mající svůj základ v řízení o určení zůstavitelů po Tomáši Maiznerovi, když Městský soud v Praze v řízení o určení zákonného dědice nevyčkal na právní moc a vykonatelnost řízení o určení zůstavitelů po zemřelém. Tento fakt podle stěžovatelky činí ve svém důsledku napadená rozhodnutí zcela nezákonnými, rozpornými s právním pořádkem a ustálenou judikaturou.
4. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
5. Ke stěžovatelkou namítanému nesprávnému doručení usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud pouze v krátkosti uvádí, že písemnost byla vhozena do schránky dne 27. 11. 2023 a dvouměsíční zákonná doba pro podání ústavní stížnosti proto uplynula dnem 27. 1. 2024. Tímto dnem ovšem byla sobota, tedy posledním dnem pro podání ústavní stížnosti bylo pondělí 29. 1. 2024. Tento den byla také ústavní stížnost prostřednictvím datové schránky podána. Pokud stěžovatelka uvádí, že za den doručení považuje až den 5. 12. 2023, kdy se mohla dostatečně s písemností seznámit, je tato informace pro Ústavní soud irelevantní, neboť ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě.
6. V posuzované věci stěžovatelka navrhuje kromě jiného také zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto její dovolání, avšak uplatňuje vůči němu výlučně námitky týkající se věcného posouzení žaloby soudy nižších stupňů. Nijak nezpochybňuje závěry Nejvyššího soudu, že dovolání nemělo zákonem stanovené náležitosti, tedy že buď nebyl řádně vymezen dovolací důvod (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.), nebo nebylo uvedeno, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pokud však dovolání stěžovatelky neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti a tato vada nebyla odstraněna v průběhu trvání lhůty k podání dovolání (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř. ), pak v odmítnutí takového dovolání pro vady nelze spatřovat porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
7. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pro nevymezení předpokladů jeho přípustnosti má nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti napadeným rozsudkům Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10. Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti totiž nelze přehlížet otázku, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), či nikoliv. Bylo-li totiž dovolání stěžovatelky řádně odmítnuto proto, že neobsahovalo vymezení předpokladů jeho přípustnosti, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor pro to, aby otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec uvážil.
Je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (srov. § 75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu), je v daném kontextu třeba na dovolání stěžovatelky hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. V takovém případě pak nelze ústavní stížnost proti předcházejícím rozsudkům považovat za přípustnou (opět viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a části jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu