Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky REAL ECO TECHNIK s.r.o., se sídlem Huťská 160, Kladno, zastoupené JUDr. Janem Braborcem, advokátem, se sídlem Litevská 2571, Kladno, proti postupu Krajského soudu v Praze při přezkumném jednání konaném dne 25. září 2023 v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 61 INS 898/2023 a proti usnesení Krajského soudu v Praze přijatém ve shodném insolvenčním řízení na schůzi věřitelů konané dne 25. září 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala toho, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Praze obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelky a zrušil přezkumné jednání, konané dne 25. 9. 2023 v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 61 INS 898/2023. Současně žádala, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze, kterým krajský soud potvrdil volbu věřitele č. 1 WACHES, s. r. o. jediným zástupcem věřitelů a konstatoval, že se insolvenční správce ponechává ve funkci. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud svým postupem porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 89 odst. 2 Ústavy.
2. Stěžovatelka tedy svojí ústavní stížností napadá postup insolvenčního soudu v insolvenčním řízení, přičemž v ústavní stížnosti vymezuje tři námitky. Zaprvé namítá, že krajský soud porušil její ústavně zaručená práva, když vyřadil její přihlášenou pohledávku z přezkumu. Zadruhé namítá, že jí krajský soud svévolně nepřiznal hlasovací právo na schůzi věřitelů a zatřetí namítá, že v důsledku nepřiznání práv nemohla hlasovat při volbě zástupce věřitelů a navrhnout odvolání insolvenčního správce.
3. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývá, že stěžovatelka vystupovala v insolvenčním řízení, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 898/2023 jako věřitelka. Při přezkumném jednání vyřadil Krajský soud v Praze stěžovatelčinu přihlášenou pohledávku č. P12-23 a své rozhodnutí odůvodnil tím, že jsou v přihlášce stěžovatelky vady, konkrétně není určitým a srozumitelným způsobem popsán předmět zajištění. Přihláška proto nebyla způsobilá k přezkumu. Při navazující schůzi věřitelů, konané dne 25. 9. 2023, krajský soud deklaroval, že nepřiznává stěžovatelce hlasovací práva (§ 53 odst. 1 insolvenčního zákona) z toho důvodu, že stěžovatelka je osobou blízkou dlužníkovi. Proto stěžovatelka nemohla hlasovat při volbě zástupce věřitelů, ani nemohla navrhnout odvolání stávajícího insolvenčního správce.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Námitka, že došlo k nesprávnému vyřazení přihlášené pohledávky z přezkumu neobstojí, neboť stěžovatelka mohla takovou pohledávku nechat přezkoumat v dalším přezkumu, až podá druhou přihlášku. V protokolu o přezkumném jednání přitom soud dostatečně odůvodnil, proč předmětnou dílčí pohledávku vyřadil. Uvedl, že důvodem vyřazení jsou vady přihlášky, jež způsobují její (zatímní) nepřezkoumatelnost a které spočívají v tom, že není určitým a srozumitelným způsobem popsán předmět zajištění a není proto způsobilá přezkumu.
Podle § 8 písm. g) vyhlášky č. 191/2017 Sb. o náležitostech formulářů přihlášky pohledávky obsahuje údaj o pořadí pohledávky, přičemž u pohledávek zajištěných majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka, obsahuje přihláška pohledávky i popis majetku majetkové podstaty, k němuž bylo zajištění zřízeno. Z toho pak vyplývá, že v přihlášce musí věřitel uvést určitý a srozumitelný popis majetku, který je předmětem zajištění, přičemž popis majetku lze učinit i odkazem na konkrétní listinu, takový odkaz však musí být smysluplný a listina s konkrétním popisem majetku musí existovat.
V této věci bylo v přihlášce odkazováno na neurčitou listinu, tj. na neurčitě ztotožněnou smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem; není popsáno, kdo ji uzavřel, kdy byla uzavřena a co je jejím předmětem.
6. Námitka, že stěžovatelce krajský soud neoprávněně nepřiznal hlasovací právo na schůzi rovněž neobstojí. Při navazující schůzi věřitelů, konané dne 25. 9. 2023, krajský soud deklaroval, že nepřiznává stěžovatelce hlasovací práva (§ 53 odst. 1 insolvenčního zákona) z toho důvodu, že stěžovatelka je osobou blízkou dlužníka, neboť společníci stěžovatelky figurují rovněž jako společníci dlužníka. V důsledku tohoto postupu pak stěžovatelka nemohla hlasovat při volbě zástupce věřitelů, ani nemohla navrhnout odvolání stávajícího insolvenčního správce, což vyplývá z nepřiznání hlasovacího práva, a taková námitka stěžovatelky je proto rovněž lichá.
7. Na závěrech soudu nelze shledat nic neústavního. Stěžovatelka sice zastává jiný právní názor, to však odůvodněnost ústavní stížnosti samo o sobě nemůže samozřejmě založit.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. října 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu