II.ÚS 279/95

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

II. ÚS 279/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele L.P., proti odstavci 1) rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. 68/95-16, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í:

Ve svém včas podaném návrhu se navrhovatel domáhal vydání nálezu, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. 68/95-16, v odstavci 1), jímž byla zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost proti usnesení policejního inspektora, čj. ORUL - 37/00P4-TČ-95, ze dne 30. 6. 1995, o odložení podnětu k zahájení trestního řízení z důvodu spáchání trestného činu dle § 171 odst. 3 tr. zák., čímž mělo dojít k porušení ústavně zaručeného práva navrhovatele na soudní a jinou právní ochranu, upraveného v č1. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), neboť bylo zcela pominuto, že učinil podněty k zahájení trestního stíhání dva, a to nejen dle § 171 odst. 3 tr. zák., ale též dle § 237 tr. zák. 1 II. ÚS 279/95

Konkrétně v podrobnostech uvedl, že přestože dne 29. 12. 1994 podal OSZ podnět k trestnímu stíhání ve dvou odlišných věcech, a to ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 3 tr. zák., a dále ve věci trestného činu útisku podle § 237 tr. zák., nebyl příslušnými orgány podnět ve věci podezření z trestného činu podle § 237 tr. zák. projednán, ani o věci nebylo rozhodnuto. Přitom sdělením vrchního inspektorátu Policie ČR, ze dne 1. 4. 1995 byl vyrozuměn, že podnět ve věci trestného činu dle § 237 a § 171 odst. 3 tr.

zákona je dosud prošetřován, ale vyrozumění o předání věci vyšetřovateli a rozhodnutí Policie ČR, ze dne 30. 6. 1995, čj. ORUL - 37/00P4-TČ-95, o odložení věci, se již týkalo pouze trestného činu podle § 171 odst. 3 tr. zákona. Rovněž zamítavé rozhodnutí OZS Ú., čj. Zn 68/95-16, ze dne 20. 9. 1995, o stížnosti proti rozhodnutí Policie ČR, se týkalo pouze oznámení o podezření z trestného činu dle § 171 odst. 3 tr. zák. Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele, jakož i rozhodnutí OSZ v Ú., ze dne 20.

9. 1995, čj. Zn 68/95-16, v napadené části, kterou se stížnost navrhovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. proti usnesení policejního inspektora, čj. ORUL - 37/95, ze dne 30. 6. 1995, jako nedůvodná zamítá, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, jestliže napadeným usnesením bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení podle § 171 odst. 3 tr. zákona, a jestliže rozhodnutí o tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin či přestupek, spadá výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

Za této situace nelze vadu napadeného rozhodnutí, a to dokonce odpovídající porušení č1. 36 odst. 1 Listiny, spatřovat ve skutečnosti, že nebylo jedním rozhodnutím společně rozhodnuto i o zcela jiné skutkové podstatě, a to dle § 237 tr. zák., resp. i o druhém z navrhovatelových podnětů k zahájení trestního 2

3

II. ÚS 279/95 stíhání. Ostatně čl. 36 odst.

1 Listiny, kterého se navrhovatel dovolává, ani nezahrnuje právo občana na rozhodnutí ve věcech týkajících se trestního stíhání, v tom smyslu, že by byl postavený na úroveň orgánům činným v trestním řízení. Navíc, domnívá-li se navrhovatel, že mu jednáním, které sám kvalifikuje jako trestný čin útisku dle § 237 tr. zák., vznikla či hrozí škoda, nic mu nebrání domáhat se právě práva na soudní ochranu dle č1. 36 odst. 1 Listiny, ale občanskoprávní cestou. Pro úplnost se uvádí, že shora uvedené nijak nevylučuje, aby nečinnost orgánů činných v trestním řízení sama o sobě za určitých okolností nezakládala "jiný zásah orgánu veřejné moci", tak jak má na mysli § 72 zák. č. 182/1993 Sb., a byla také takto samostatně napadnutelná.

O takovou situaci se však v dané věci nejedná, neboť navrhovatel napadá a navrhuje ke zrušení usnesení ve věci trestního oznámení dle § 171 odst. 3 tr. zák. Z důvodů shora uvedených a v důsledku zásady vázanosti soudu návrhem navrhovatele, resp. jeho petitem, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. jako zjevně neopodstatněný odmítnout. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 1. 2. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR

Za správnost vyhotovení:

3