Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, zastoupeného Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem, se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. srpna 2022 č. j. 13 Co 125/2022-1104 a proti výroku II. rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. února 2022 č. j. 8 C 32/2020-1028, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedených výroků citovaných rozsudků obecných soudů, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Stěžovatel vykonává za Českou republiku působnost podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a je odpovědný za řádné vypořádávání restitučních nároků oprávněných osob. Vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem Ing.
Jan Boháč, Radim Boháč a Terezie Ratajová jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě, kteří se domáhali žalobou na nahrazení projevu vůle u Okresního soudu Brno-venkov bezúplatného převodu jimi vybraných náhradních pozemků jakožto plnění za jejich nevypořádaný restituční nárok. Napadenými rozhodnutími byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vedlejším účastníkům za řízení před oběma soudy v souhrnné výši 574 895,44 Kč, ačkoliv hodnota předmětu sporu činila 277 006,90 Kč. Stěžovatel považuje výši nákladů řízení za zjevně nepřiměřeně vysokou vzhledem k okolnostem předmětu sporu, k poměru hodnoty předmětu sporu a k náročnosti jednotlivých úkonů poskytnutých právních služeb vedlejším účastníkům.
Rozsudky jsou prý excesivní a rovněž i nepřezkoumatelné a řádně neodůvodněné.
2. Stěžovatel je rovněž toho názoru, že soudy měly možnosti, jak docílit toho, aby byl vytvořen stav přiměřenosti, kdy by byly přiznané náklady řízení proporciální v poměru k povaze a hodnotě daného sporu a zároveň i při porovnání výše náhrad nákladů přisouzených v obdobných typových sporech. Soudy mohly postupovat tak, že by tarifní hodnotu sporu určily dle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, zohlednily míru úspěchu stěžovatele ve věci, náklady řízení za jednotlivé úkony počítaly pouze jednou, a to v plné výši, a nikoliv snížené a násobené počtem vedlejších účastníků, kdy vyšší počet vedlejších účastníků jako žalobců neměl zásadně vliv na náročnost poskytované právní služby, případně mohly využít moderace v souladu s ustanovením § 150 o.s.ř., neboť má stěžovatel za to, že existují důvody hodné zvláštního zřetele, které způsobují, že náhrada nákladů řízení měla být přiznána pouze z části i vzhledem k požadavku přiměřenosti.
Je třeba přihlédnout k okolnostem sporu a k tomu, že náhrada nákladů řízení nemá být trestem za prosazování určitého právního názoru. Vzhledem k výše uvedenému je proto částka představující vedlejším účastníkům přiznanou náhradu nákladů řízení údajně zjevně nepřiměřená a nesouladná s dobrými mravy.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není další revizní instancí v systému obecného soudnictví, ale soudním orgánem ochrany ústavnosti. Z toho vyplývá, že je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, jestliže soudy nepostupují v souladu s ústavním pořádkem, zejména hlavou pátou Listiny základních práv a svobod. Výše uvedené platí tím spíše, napadá-li stěžovatel pouze výrok o náhradě nákladů soudního řízení. Ústavnímu soudu do rozhodování o nákladech řízení "zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se nepochybně může dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod" - srov. např. nález ze dne 12. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 1531/07
. Ústavní soud proto posuzoval pouze to, zda závěr týkající se otázky náhrady nákladů řízení neobsahuje "prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti" (nálezy ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06 a ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. I. ÚS 800/06 ), popř. zda nedošlo k extrémnímu excesu v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona.
4. Napadené rozsudky obecných soudů jsou v daném případě v otázce náhrady nákladů řízení pečlivě odůvodněny a přiznanou náhradu nelze považovat za zjevně nepřiměřenou a nesouladnou s dobrými mravy, jak se domnívá stěžovatel. Soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že posoudil výsledek řízení jako plný úspěch žalobců ve věci. Je třeba přihlédnout k tomu, že neuspokojení restituenti byli v situaci, kdy je výběr náhradních pozemků obtížný a omezený počtem i existencí řady zákonných překážek, které žalobci nemohli v době zahájení řízení znát.
Soud rovněž zohlednil, že řízení je svojí povahou řízením o určitém způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 občanského soudního řádu. Odvolací soud dále odmítl možnost moderace náhrady nákladů řízení dle ustanovení § 150 o.s.ř. ve prospěch stěžovatele s odůvodněním, že je třeba zohlednit, že žalobci ani po 30 letech od uplatnění restitučního nároku nedosáhli jeho úplného uspokojení, v čemž jim brání žalovaný především lpěním na nesprávném ocenění hodnoty restitučního nároku.
Odepření náhrady nákladů žalobcům by bylo zjevně nespravedlivé za situace, kdy žalovaný dosud nebyl schopen dostát své zákonné povinnosti uspokojit restituční nárok žalobců; ba naopak, žalovaný jedná liknavě a svévolně, v důsledku čehož žalobce poškozuje.
5. S uvedenými závěry se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu