K povinnosti soudů odůvodňovat rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 12. listopadu 2007
sp. zn. I. ÚS 1531/07
ve věci ústavní stížnosti hlavního města Prahy proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2007 č. j. 23 Co 111/2007-71 o nákladech řízení.
Výrok II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2007 č. j. 23 Co 111/2007-71 se zrušuje.
Odůvodnění
Stěžovatel jako pronajímatel podal dne 5. 11. 2004 Obvodnímu soudu pro Prahu 10 žalobu o zaplacení částky 164 483 Kč proti Milanovi K. a Monice K. z důvodu neplacení nájemného za užívaný obecní byt v Praze. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 17. 1. 2007 č. j. 14 C 227/2004-65 rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci dlužné nájemné v soudem určené výši a náklady řízení. Žalovaní napadli tento rozsudek odvoláním. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 5. 2007 č. j. 23 Co 111/2007-71 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení (výrok II.). Stěžovatel se domnívá, že tímto usnesením bylo zasaženo do jeho základního práva daného čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť měl ve věci plný úspěch, a proto mu také náleží náhrada nákladů v plné výši. Poukázal na to, že Městský soud v Praze sice uvedl, že výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, leč ve výroku II. náhradu nákladů odvolacího řízení stěžovateli nepřiznal.
Stěžovatel ve své replice k vyjádření Městského soudu v Praze poukázal na průběh řízení před soudy v souvislosti s odvoláním žalovaného, apeloval na judikaturu Ústavního soudu a vyslovil názor, že na straně žalobce-stěžovatele šlo o účelné uplatnění nebo bránění práva proti účastníkovi, který neměl v řízení úspěch.
Ústavní soud již judikoval, že do rozhodování o nákladech řízení mu zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se nepochybně může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů však dosahuje ústavněprávní dimenze v případě, že postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu (viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 290/06
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 45, nález č. 108).
I v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení zůstává zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které musí být ve shodě i s obsahem příslušného soudního spisu. Je tomu tak proto, že zásady vztahující se k ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny vyžadují, aby výrok o náhradě nákladů řízení byl v souladu s průběhem řízení (a tedy i s úkony účastníků); úvaha soudu při tomto rozhodování musí být věrohodná, logická a s dostatečnou oporou mj. i v návrzích a podáních účastníků řízení. Porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je postup soudu, který je zcela zjevně chybnou aplikací § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, resp. je-li odůvodnění soudního rozhodnutí zcela nedostačující (viz např. nález
sp. zn. II. ÚS 198/07
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 45, nález č. 74). Právě taková situace nastala v souzené věci, neboť Městský soud v Praze svůj výrok II., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, odůvodnil pouhým odkazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, aniž by jakkoli zdůvodnil, proč náhradu nákladů odvolacího řízení úspěšnému stěžovateli nepřiznal.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným výrokem II. citovaného usnesení Městského soudu v Praze došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud za tohoto stavu ústavní stížnosti vyhověl a výrok II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2007 č. j. 23 Co 111/2007-71 podle § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil.