Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem, sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 11. 2024, č. j. 14 To 269/2024-634, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 9. 2024, č. j. 0 PP 164/2023-497, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti výzvy nástupu výkonu trestu odnětí svobody Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 87/2020, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl v minulosti rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 2 T 135/2013 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 8 let a 9 měsíců se zařazením do věznice s dozorem a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 50 T 87/2020 k trestu odnětí svobody v délce 3 let se zařazením do věznice s ostrahou. Výkon trestu byl stěžovateli ode dne 20. 12. 2017 až dosud opakovaně přerušován (aktuálně do 30. 4. 2025) pro závažné zdravotní důvody.
2. Napadeným usnesením zamítl Okresní soud v Pardubicích ("okresní soud") žádost stěžovatele, aby mu byla doba, na kterou mu byl výkon trestu odnětí svobody přerušen, započítána do doby výkonu trestu odnětí svobody. Okresní soud uvedl, že stěžovatelem prezentovaný zdravotní stav podpořený zprávami a výslechem lékaře MUDr. Ing. Svojmila Petránka, CSc., MBA je účelový a zcela odlišný od reality, což potvrdil nejen ústavní znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ke zdravotnímu stavu stěžovatele ("znalecký posudek"), ale rovněž záznamy z jeho sledování. Týmž usnesením okresní soud zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a nepřijal nabídku záruky Občanského resocializačního spolku za dovršení nápravy odsouzeného. Konstatoval přitom, že stěžovatel se i během krátkého pobytu ve vězení dopustil úmyslné trestné činnosti a páchal ji i v době přerušení výkonu trestu, je osobou nezdrženlivou, neochotnou dodržovat jakákoliv pravidla, není schopen ani ochoten se zdržet páchání trestné činnosti.
3. Stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení okresního soudu Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ("krajský soud") zamítl jako nedůvodnou. Odkázal přitom na vlastní rozhodnutí, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11 ve Sbírce roku 2017, č. Rt 11/2007, týkající se zápočtu doby přerušení výkonu trestu odnětí svobody rozhodnutím soudu (usnesení ze dne 9. 8. 2016, č. j. 14 To 246/2016). Podle citovaného rozhodnutí je pouze ve výjimečných případech možné rozhodnout o zápočtu nad rozsah 30 dnů v kalendářním roce, takové rozhodnutí je však třeba pečlivě odůvodnit zejména s ohledem na kritérium naplnění účelu trestu. Má-li být účel trestu zachován, není možné bez dalšího započíst do výkonu trestu celé období přerušení představující i dobu několika měsíců či let, po kterou odsouzený trest nevykonává.
4. V tomto kontextu se krajský soud vyjádřil velmi kriticky vůči dřívějšímu rozhodnutí okresního soudu ze dne 13. 12. 2022, č. j. 0 PP 310/2021-274, který v minulosti rozhodl o obdobné žádosti stěžovatele. Tehdy mu do doby výkonu trestu započetl 1 820 dnů z doby, na kterou byl stěžovateli výkon trestu přerušen. To je doba téměř pěti let, tedy 60x delší, než maximální doba, kterou je možno započítat v jednom kalendářním roce (§ 56 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb.). Takový postup nemá podle krajského soudu v rozhodovací praxi obdoby.
5. Krajský soud dále zdůraznil, že potenciálně špatný zdravotní stav může být důvodem k přerušení výkonu trestu odnětí svobody, nikoliv ale k započtení nad určenou maximální dobu v kalendářním roce. Krajský soud rovněž odkázal na znalecký posudek ke zdravotnímu stavu stěžovatele, který vyvrátil závěry a lékařské zprávy vystavené MUDr. Petránkem o závažných onemocněních stěžovatele. Poukázal i na záznam o sledování stěžovatele včetně obrazového záznamu, ze kterého je zjevné, že se stěžovatel pohybuje bez vozíku, běží, nakupuje, řídí motorové vozidlo.
6. Krajský soud se ztotožnil i se závěry okresního soudu ohledně žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Doplnil přitom, že u stěžovatele nedošlo ani k řádné adaptaci na výkon trestu, natož k polepšení. I v onom krátkém období, kdy stěžovatel trest vykonával, spáchal další trestnou činnost, na kterou nemá dosud náhled, bagatelizuje ji a rozporuje důvodnost svého odsouzení. Dosud tedy nedošlo k patřičně účinnému působení výkonu trestu, nelze hovořit o polepšení.
7. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením svého zdravotního stavu krajským soudem. Poukazuje přitom na 18 různých smrtelných a nevyléčitelných onemocnění, kterými trpí a pro která mu byla přiznána invalidita III. stupně. Stěžovatel je závislý na invalidním vozíku a na speciálně vyrobených ortézách dolních končetin a prstů horních končetin. Je polymorbidním pacientem, podstoupil několik operací páteře, má totální endoprotézy obou kolen, podstoupil neuromodulaci, má soustavně silné bolesti, je pod vlivem silných opiátů, kdy denní předepsaná dávka činí 81 dávek 30 druhů léků. Podrobně popisuje, jakou péči je mu třeba poskytovat, nutný je zejména dohled kvalifikované osoby z důvodu trvalého ohrožení zdraví a života stěžovatele.
8. Vyjadřuje se k osobě svědka - MUDr. Petránka a jeho kvalifikaci, nesouhlasí s hodnocením jeho výpovědi a lékařských zpráv jím vyhotovených obecnými soudy. Zpochybňuje správnost znaleckého posudku, který je v rozporu se závěry posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Vymezuje se proti hodnocení posudku obecnými soudy. Podrobně popisuje průběh jeho pořizování včetně sledování stěžovatele policií při cestě k vyšetření a vyjadřuje nesouhlas s kvalifikací lékařů, kteří jej vyšetřovali.
9. Stěžovatel se vymezuje proti spolupráci předsedkyně senátu okresního soudu s dozorujícím státním zástupcem v jiné stěžovatelově trestní věci, který okresnímu soudu poskytl videonahrávky stěžovatele. Ty soud použil k hodnocení jeho zdravotního stavu, ačkoliv byly pořízeny se souhlasem daným ke sledování v jiné trestní věci. Nesouhlasí s použitím záznamů ze sledování, namítá manipulaci s nimi a označuje je za důkazní podvrh.
10. Namítá porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování a ochrany legitimního očekávání, neboť okresní soud - oproti dřívějšímu vyhovujícímu rozhodnutí - nyní stěžovatelovu žádost o započtení doby zamítl.
11. Podle stěžovatele obecným soudům nepřísluší hodnotit, jakým způsobem naplnil časovou podmínku pro podmíněné propuštění z výkonu trestu, tedy zda k tomu došlo započtením doby přerušení nebo výkonem trestu. Stěžovatel upozorňuje, že se po dobu 8 let, po kterou je mu přerušen trest, chová vzorně a od páchání trestné činnost uplynula dlouhá doba. Obecné soudy přitom nedaly stěžovateli návod, jak má dosáhnout toho, aby příště své polepšení prokázal a jeho žádosti mohlo být vyhověno.
12. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi byl porušen čl. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv dle čl. 7 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1, 2 a 3, čl. 13, čl. čl. 17 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny.
13. Po prostudování ústavní stížnosti a napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
14. K obsahu ústavní stížnosti je nutné uvést, že je na hranici srozumitelnosti, a to nejen pro její rozsah, ale i nepřehlednost (např. 15 stran z celkového počtu cca 30 tvoří jeden souvislý odstavec). Ústavní soud v ní nadto nenalezl argumentaci, která by mohla vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
15. Ústavní soud již v nálezu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. I. ÚS 3439/13 , uvedl, že soudem určenou dobu přerušení výkonu trestu odnětí svobody z důvodu těžké nemoci odsouzeného (§ 325 odst. 1 trestního řádu) je mj. pro účely podmíněného propuštění možné - v závislosti na soudcovském uvážení - započítat do doby výkonu trestu (§ 334 odst. 1 trestního řádu a § 88 tr. zák.).
16. Má-li však být zachován účel trestu, není dost dobře možné, aby soud bez dalšího započetl do výkonu trestu vždy celé období představující i dobu několika měsíců či let, v němž odsouzený trest nevykonává (není umístěn ve zdravotnickém zařízení věznice, nebo mu dokonce ani není výkon trestu z důvodu těžké nemoci rozhodnutím předsedy senátu přerušen). V citované věci, obdobně jako nyní, odsouzený fakticky nevykonával trest odnětí svobody v období několika let. Dospěl-li tehdy Ústavní soud ve věci odsouzeného trpícího vážnými onemocněními, pro která se léčil v civilním zdravotnickém zařízení, k závěru o nemožnosti započtení tak dlouhé doby, po kterou trest nevykonává, není důvod na těchto závěrech nesetrvat v případě stěžovatele.
17. Krajskému soudu lze nadto přisvědčit, že i kdyby bylo pravdivé tvrzení, že se stěžovatel potýká s tak závažnými chorobami a je v tak špatném zdravotním stavu či dokonce ohrožení života, jak tvrdí, může to být důvodem nanejvýš pro přerušení výkonu trestu, nikoliv však pro tak rozsáhlé započtení doby přerušení trestu do doby výkonu trestu. Takového beneficia, svým rozsahem se zcela vymykající rozhodovací praxi, se již stěžovateli jednou dostalo, avšak jistě ho nelze vnímat jako pravidlo, které by snad mělo založit legitimní očekávání stěžovatele.
18. Ústavní soud tedy opakuje, že při rozhodování o započtení by se mělo vždy brát v úvahu zachování účelu trestu, přičemž je zjevné, že rozsáhlým přerušením výkonu trestu odnětí svobody je naopak zeslabeno působení jeho původních funkcí, jakými jsou funkce ochranná, výchovná, preventivní nebo represivní. Otázka započtení doby je přitom zcela v diskreční pravomoci obecných soudů. V nyní posuzované věci se přitom nijak neodchýlily od rozhodovací praxe Ústavního soudu a v dané věci Ústavní soud ani neshledal nic, co by danou věc povýšilo na ústavně právní úroveň, tedy mimo oblast výkladu a aplikace podústavního práva. Svá rozhodnutí obvodní i krajský soud velmi pečlivě odůvodnily a Ústavní soud na ně plně odkazuje.
19. Nelze přisvědčit ani námitkám směřujícím k nevyhovění žádosti o podmíněné propuštění. Stěžovatel poukazuje na absenci doporučení, jakým způsobem má dosáhnout toho, aby příště mohlo být jeho žádosti o podmíněné propuštění vyhověno. Upozorňuje, že teprve uvedením důvodu, z jakého nebylo žádosti vyhověno, a důvodů, které může odsouzený ovlivnit, jej soudy mohou vést ke změně. Ústavní soud k tomuto podotýká, že zde je zjevně primárním důvodem zamítavého rozhodnutí skutečnost, že stěžovatel trest vůbec nevykonává. Za takové situace lze těžko průběh výkonu trestu hodnotit a dávat stěžovateli jakákoliv doporučení nad rámec nástupu k jeho vykonání.
20. Jde-li o výhrady k nedostatečnému odůvodnění nepřijetí záruky Občanského resocializačního spolku, ani v tomto směru Ústavní soud žádného pochybení obecných soudů neshledal. Jak obecné soudy uvedly, spolek, jehož členskou základnu tvoří 1 člen, není s to zajistit, aby stěžovatel (který nadto není ani se spolkem nijak dlouhodobě spojen, v něm ukotven, aby na něj například mohli mít ostatní členové vliv) nadále nepáchal trestnou činnost. Současně je zjevné, že nelze převzít záruku za dovršení nápravy stěžovatele, pokud dosud nedošlo ani k adaptaci na výkon trestu a s nápravou dosud nebylo započato.
21. Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a předložených soudních rozhodnutí tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými usneseními nedošlo ke stěžovatelem namítanému zásahu do jeho základních práv. V dané věci okresní i krajský soud vyložily a aplikovaly podústavní právo ústavně konformně a také odůvodnění jejich rozhodnutí vyhovuje požadavkům kladeným na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudních rozhodnutí.
22. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
23. Návrh na odklad vykonatelnosti (jako návrh akcesorický) sdílí osud ústavní stížnosti. Využití tohoto procesního institutu přichází v úvahu za situace, kdy lze očekávat uplynutí delší doby do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala, proto Ústavní soud o návrhu na odklad samostatně nerozhodoval.
24. Ústavní soud obdržel v průběhu řízení podání Občanského resocializačního spolku označené jako "Ústavní stížnost - připojení" s tím, že se připojuje k ústavní stížnosti, bez dalšího odůvodnění. Ústavní soud vzal toto podání na vědomí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. dubna 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu