Nepřípustný formalismus při elektronickém podání žaloby do datové schránky
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida - ze dne 7. března 2016
sp. zn. II. ÚS 289/15
ve věci ústavní stížnosti Olgy Hryzlíkové, zastoupené Mgr. Markem Dianem, advokátem, se sídlem Husitská 832, 543 71 Hostinné, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8 spočívajícímu v odmítnutí projednání stěžovatelčiny žaloby, která byla podána prostřednictvím datové schránky stěžovatelčina právního zástupce, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníka řízení.
Odůvodnění
I. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti
1. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítá porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Porušení práva na spravedlivý proces spočívá v tom, že Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 178/2014 odmítl jednat a rozhodnout o její elektronicky (prostřednictvím datové schránky) podané žalobě.
2. Stěžovatelka uvádí, že dne 30. září 2014 podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 prostřednictvím datové schránky svého právního zástupce (Mgr. Marka Diana) žalobu na vyloučení movitých věcí z exekuce vedené oprávněným Pavlem Šmídem proti povinné Dřevope, s. r. o., u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 EXE 1886/2014. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka po 4 měsících od podání žaloby neobdržela žádnou reakci soudu na podanou žalobu, navštívil právní zástupce stěžovatelky Obvodní soud pro Prahu 8 a při nahlížení do spisu zjistil z úředního záznamu, že k žalobě stěžovatelky nebylo s odkazem na § 42 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř.") přihlédnuto, neboť žaloba zaslaná prostřednictvím datové schránky nebyla elektronicky podepsána a ve lhůtě 3 dnů nebyl soudu doručen originál žaloby podepsaný stěžovatelkou (jakožto žalobkyní) nebo jejím právním zástupcem s procesní plnou mocí. Tento postup Obvodního soudu pro Prahu 8 považuje stěžovatelka za přepjatě formalistický, postrádající oporu v zákoně, a tedy porušující její právo na spravedlivý proces. Podotýká, že zasílání elektronických podání prostřednictví datové schránky je standardní praxí, která je běžně soudy akceptována, a pouze v tomto jediném případě nebylo s ohledem na § 42 odst. 2 o. s. ř. k tomuto podání přihlédnuto. Stěžovatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2013
sp. zn. II. ÚS 3042/12
(N 155/70 SbNU 431), podle něhož má úkon učiněný oprávněnou osobou prostřednictvím datové schránky stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Ustanovení § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o datových schránkách") zakládá jednak fikci písemnosti, jednak fikci podpisu dokumentu podaného orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky.
II. Rekapitulace obsahu spisu a vyjádření účastníka řízení
3. Ústavní soud si od Obvodního soudu pro Prahu 8 vyžádal vyjádření a příslušný spis.
4. Z vyžádaného spisu Ústavní soud ověřil skutečnosti tvrzené stěžovatelkou, tedy zejména, že žaloba na vyloučení movitých věcí z exekuce byla podána dne 30. září 2014 prostřednictvím datové schránky právního zástupce stěžovatelky (viz č. l. 1 vyžádaného spisu). Součástí podání byla i oskenovaná plná moc udělená stěžovatelkou advokátu Mgr. Marku Dianovi pro zastupování v řízení ve věci vyloučení věcí z exekuce (č. l. 3 vyžádaného spisu), jakož i další přílohy (např. kopie dokladů majících prokázat vlastnictví stěžovatelky k movitým věcem). Na č. l. 14 vyžádaného spisu se pak nachází úřední záznam ze dne 11. října 2014, v němž se konstatuje, že s ohledem na to, že žaloba nebyla elektronicky podepsána a ve lhůtě 3 dnů nebyl doručen originál žaloby podepsaný žalobkyní nebo jejím zástupcem s procesní plnou mocí, nebude se k tomuto podání přihlížet (§ 42 odst. 2 o. s. ř.).
5. Obvodní soud pro Prahu 8 ve vyjádření k ústavní stížnosti uvádí, že nikterak nezpochybňuje podání stěžovatelčiny žaloby, avšak setrvává na svém názoru, že pokud nebyla ani žaloba, ani plná moc elektronicky podepsána, musel postupovat dle § 42 odst. 2 o. s. ř. Zaslání podání prostřednictvím datové schránky připodobňuje situaci, jako kdyby poštou doporučeně byla soudu doručena žaloba v listinné podobě a procesní plná moc, která však nebyla podepsána ani advokátem, ani klientem. Vzhledem k tomu, že ve lhůtě 3 dnů nebylo toto podání doplněno originálem, byl nucen konstatovat, že se k podání nepřihlíží (k tomu referát na č. l. 14). Dále podotýká, že není pravda, že by stěžovatelka, resp. její právní zástupce, neobdrželi žádnou reakci po dobu 4 měsíců, když dne 17. prosince 2014 byla uvedená informace doručena právnímu zástupci stěžovatelky do datové schránky. Soud k tomu dodává, že stěžovatelka mohla danou procesní situaci vyřešit doplněním podání a zasláním písemných originálů. Závěrem navrhuje, aby ústavní stížnost byla odmítnuta, popř. zamítnuta.
6. Ústavní soud zaslal vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 8 stěžovatelce k případné replice, avšak ta ve stanovené lhůtě nereagovala.
8. Ústavní soud stejně jako v mnoha předchozích rozhodnutích konstatuje, že jednou z funkcí Ústavy, zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její "prozařování" celým právním řádem. Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i institucionálního mechanismu a procesu utváření legitimních rozhodnutí státu (resp. orgánů veřejné moci), nejen v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů veřejné moci, interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod. V posuzované věci to znamená povinnost soudů interpretovat procesní ustanovení a principy v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod. Ústavní soud ve svých rozhodnutích vždy dovozuje, že se řídí principem materiální spravedlnosti, v daném případě reprezentovaným čl. 1 Ústavy.
9. Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda postup soudu byl či nebyl v souladu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Podání (žaloba na vyloučení věci z exekuce), které učinil právní zástupce stěžovatelky, bylo učiněno elektronicky, prostřednictvím informačního systému datových schránek, jako příloha datové zprávy, která však neobsahovala žádný elektronický podpis, což bylo důvodem s ohledem na skutečnost, že toto podání nebylo doplněno jeho originálem, proč Obvodní soud pro Prahu 8 k uvedenému podání s odkazem na § 42 odst. 2 o. s. ř. nepřihlížel.
10. Z hlediska civilního soudního řízení je tedy pro problematiku elektronické komunikace určující právě § 42 o. s. ř., ve znění po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb., účinné od 1. ledna 2014. Toto novelizované ustanovení staví na roveň podání listinná a elektronická (§ 42 odst. 1 o. s. ř. stanovuje, že písemné podání je možné učinit oběma výše uvedenými způsoby). Zároveň je sice stanovena v následujícím odstavci povinnost doplnit podání učiněná elektronicky do 3 dnů předložením originálu, nebo podáním stejného znění, avšak § 42 odst. 3 o. s. ř. stanovuje výjimku, podle níž doplnění není třeba v případech podání učiněných prostřednictvím datové schránky a též u elektronických podání opatřených uznávaným elektronickým podpisem. Podle § 18 odst. 1 zákona o datových schránkách může fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má úkon učiněný prostřednictvím datové schránky (u osob vyjmenovaných v § 8 odst. 1 a 4 zákona o datových schránkách) stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný. Datová schránka je tedy chápána jako elektronické úložiště zřizované Ministerstvem vnitra určené k doručování orgány veřejné moci, provádění úkonů vůči nim a dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob.
11. Podle dosavadní právní teorie i praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2012 č. j. 8 As 89/2011-31 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2011 č. j. 3 VSPH 605/2011-P10-10) platilo i za účinnosti § 42 o. s. ř. ve znění do 31. prosince 2013, že zprávy doručené z datové schránky účastníka do datové schránky soudu a podání učiněná e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem není bez dalšího nutné doplňovat. Podání vůči soudu v podobě datové zprávy z datové schránky bylo považováno za řádně podepsané, jestliže je učinila buď osoba s originálním oprávněním uvedená v § 8 odst. 1 až 4 zákona o datových schránkách, anebo osoba pověřená. Podpis na listině u podání písemného nebo ústního do protokolu, resp. zaručený elektronický podpis u elektronického podání, je u datové zprávy odeslané z datové schránky nahrazen náležitou identifikací příslušné osoby, která vůči soudu učinila podání prostřednictvím datové schránky. Právní úprava (i soudní praxe) vychází z toho, že pouze v případech, kdy soud nemůže bezpečně ověřit autenticitu odesílatele, což je v případě běžné elektronické pošty (tj. nezaručená e-mailová zpráva), je následný kvalifikovaný autorizační postup namístě (ve formě doplnění významnějších podání do tří dnů). Naopak v případě datové schránky by byl požadavek další autorizace bezúčelný, na což novelou občanského soudního řádu účinnou od 1. ledna 2014 reagoval i zákonodárce, neboť datová schránka není anonymním úložištěm dat, naopak je striktně individuálně přidělena. Má-li tedy uznávaný elektronický podpis plnit účel verifikačního nástroje k určení osoby odesílatele, nenajde v případě doručování prostřednictvím datové schránky své využití a není ani namístě v takovém případě vyžadovat doplnění podání originální písemností. Rozhodl-li se stát pro povinné zřízení datových schránek určitým subjektům (např. advokátům), bylo by již nad únosnou míru, aby je dále zatěžoval dalšími povinnými administrativně-technickými požadavky. Bezpečnostní argument zastánců nutného připojení uznávaného elektronického podpisu ke každé jednotlivé příloze neobstojí v testu proporcionality, stojí-li na straně jedné rizika, která však musí být eliminována státem jako provozovatelem datových schránek, a na straně druhé vyšší stupeň administrativně-technického zatížení soukromých subjektů, jež by takovou změnu pocítily i finančně. Jedním ze základních principů právního státu je, že je povinen maximálně šetřit práva soukromých osob, bezdůvodně do nich nezasahovat a neukládat soukromým osobám povinnosti, není-li to nezbytně nutné. Lze tedy uzavřít, že je-li obsahem zprávy odeslané z datové schránky podatele do datové schránky soudu dokument (podání v příloze), který další uznávaný elektronický podpis neobsahuje, je na něj přesto nutno pohlížet, jako by byl řádně podepsán, a není třeba vyžadovat doplnění podání originálem v písemné formě doručeným prostřednictvím pošty.
12. V dané věci byla žaloba řádně podána dne 30. září 2014 prostřednictvím datové schránky právního zástupce stěžovatelky a její přílohou byla i oskenovaná plná moc. Tomuto podání byl automaticky přiřazen unikátní identifikátor, který slouží jako náhrada podacího razítka. Z podání bylo možno jednoznačně identifikovat jak osobu právního zástupce, tak i osobu účastníka řízení. Nic tedy nebránilo Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby podání vyhodnotil v souladu s § 42 odst. 3 o. s. ř. Jestliže Obvodní soud pro Prahu 8 nepřihlédl - s odůvodněním přepjatě formalistickým, postrádajícím navíc oporu v zákoně - k podání stěžovatelky s tím, že vyžadoval doplnění podání doručeného prostřednictvím datové schránky právního zástupce stěžovatelky o písemný originál, odňal tímto postupem stěžovatelce právo na soudní ochranu a spravedlivý proces (odmítnutí spravedlnosti - denegatio iustitiae), garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Obvodní soud pro Prahu 8 rovněž nedostál své povinnosti vyplývající z čl. 90 Ústavy, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Postup Obvodního soudu pro Prahu 8 tak byl z pohledu práva na spravedlivý proces příliš formalistický.
13. Na základě výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a proto ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověl, přičemž Obvodnímu soudu pro Prahu 8 současně zakázal pokračovat v porušování práva na spravedlivý proces ve vztahu ke stěžovatelce [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu].