Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K+K General Corporation, s.r.o., sídlem Charvátská 569/16, Ostrava - Výškovice, zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1925/2022-462 ze dne 14. 7. 2022 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 65/2020-412 ze dne 22. 12. 2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
K podanému odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Následně podané dovolání Nejvyšší soud svým ústavní stížností napadeným usnesením odmítl. Z jeho odůvodnění se mimo jiné podává, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Stěžovatelka k přípustnosti dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž posuzování se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu a že dovolacím soudem je předmětná právní otázka rozhodována rozdílně. Takovéto vymezení přípustnosti dovolání se však podle Nejvyššího soudu navzájem vylučuje, neboť dovolatelka důvody přípustnosti uvedla alternativně. Takové vymezení přípustnosti však není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud podané dovolání odmítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti přednesla své argumenty, pro které by měla být ve věci zachována pravomoc českých obecných soudů rozhodovat její věc. V souvislosti s uvedeným se odkázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1901/18
.
III.
Ústavní soud předně uvádí, že v řízení o ústavní stížnosti bylo nutno věnovat pozornost především usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání pro nedostatečné vymezení předpokladu jeho přípustnosti, tzn. pro jeho vady. V takovém případě, tj. při odmítnutí dovolání pro vady, totiž může být předmětem přezkumu Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti zásadně jen otázka splnění náležitostí dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. Naopak samotná správnost, respektive ústavnost předchozího rozhodnutí obecných soudů ve věci samé, nemůže být předmětem přezkumu Ústavního soudu, neboť nebyla ani předmětem meritorního přezkumu před Nejvyšším soudem, protože stěžovatel pro tento meritorní přezkum v důsledku zákonným předpokladům neodpovídajícího dovolání nevytvořil odpovídající procesní prostor (viz např. usnesení ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2953/17 ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz).
Úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Přístup k Nejvyššímu soudu je z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy [viz plenární stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. V citovaném stanovisku Ústavní soud přijal mimo jiné závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není jeho odmítnutí pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud se seznámil s obsahem dovolání a dospěl k závěru, že posouzení Nejvyššího soudu mu plně koresponduje. V uvedeném podání není jasně formulována právní otázka a svým charakterem se jedná spíše o další odvolání, než o dovolání. Pokud Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., k jedné právní otázce nelze vymezit alternativně, neboť jednotlivé možnosti se vzájemně vylučují, lze takový závěr považovat za zcela ústavně konformní. Dovolatel nemůže úspěšně tvrdit, že v jím "formulované" právní otázce procesního práva rozhoduje dovolací soud rozdílně, a současně přípustnost dovolání vymezit tvrzením, že v téže právní otázce se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu.
Pokud pak jde o napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, Ústavní soud shledal ústavní stížnost směřující proti němu jako nepřípustnou. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je totiž ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je tedy založena na principu subsidiarity, vyžadujícím předchozí efektivní vyčerpání dostupných právních prostředků před podáním ústavní stížnosti.
Pokud je však podáno dovolání trpící vadami, nejedná se o řádně uplatněný opravný prostředek, který by byl meritorně přezkoumatelný Nejvyšším soudem a jehož vyčerpání podmiňuje přípustnost ústavní stížnosti (srov. také nález ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. I. ÚS 354/15 , bod 16). Ústavní soud v této souvislosti odkazuje zejména na shora citované stanovisko pléna Ústavního soudu, podle něhož neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl.
36 odst. 1 Listiny.
Z výše vyložených důvodů ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1925/2022-462 ze dne 14. 7. 2022, Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Cmo 65/2020-412 ze dne 22. 12. 2021 jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu