Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Martina Smolka a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Státní podnik "Dokument", zahraniční osoby registrované pod č. 32735236, sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Státní podnik "Dokument", sídlem Michelská 1552/58, Praha 4, zastoupeného JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 19 Co 215/2025-59, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Oleksandra Pavliuka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze ("městský soud") změnil nyní napadeným usnesením výrok II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (ze dne 9. června 2025, č. j. 19 C 351/2024-50) tak, že uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč. Městský soud konstatoval, že zavinění na zastavení řízení před obvodním soudem leží na straně vedlejšího účastníka, současně však přihlédl ke skutečnosti, že je stěžovatel státním podnikem, který vykonává mimo jiné i úkoly související s výkonem státní moci. Z toho lze dovodit, že stěžovatel má z povahy věci disponovat dostatečným odborným aparátem pro obstarávání a vyřizování těchto záležitostí, a to včetně účasti v tomto řízení, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Náklady řízení spočívající v odměně advokáta proto v daném případě neshledal městský soud jako účelně vynaložené. Náhradu nákladů odvolacího řízení městský soud žádnému z účastníků nepřiznal.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem městského soudu, neboť judikaturu Ústavního soudu, na kterou městský soud odkázal, považuje za nepřiléhavou. Vztahuje se totiž na český stát, případně od něj odvozené osoby, nikoli na stát zahraniční. Upozorňuje, že nešlo o běžnou agendu stěžovatele, a náklady na externí zastoupení advokátem tak byly účelně vynaložené. Stěžovatel rovněž poukazuje na nejednotnost rozhodovací praxe městského soudu a zmiňuje konkrétní rozhodnutí, v nichž městský soud stěžovateli v obdobných věcech přiznal náhradu nákladů řízení na právní zastoupení v prvostupňovém i odvolacím řízení.
3. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí městského soudu, neboť jím byly porušeny čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky a bylo zasaženo do jeho základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
4. Po prostudování ústavní stížnosti a připojených dokumentů dospěl Ústavní soud k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. Předně je třeba uvést, že Ústavní soud eviduje aktuálně několik dalších obdobných ústavních stížností stěžovatele, přitom některé z nich již Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost, neboť neshledal v postupu městského soudu porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv.
6. Stěžovatel napadl rozhodnutí o nákladech řízení, nadto v bagatelní výši, které Ústavní soud ruší pouze výjimečně, jelikož nákladový či bagatelní spor zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS. 3931/18). Tak je tomu i nyní. Ústavní soud, stejně jako v předchozích řízeních, nadto považuje napadené rozhodnutí z hlediska zákonné úpravy i z hlediska ústavněprávního za plně akceptovatelné a nepokládá je za jakkoliv vybočující či překvapivé. Ústavní soud proto pro stručnost odkazuje na odůvodnění dvou usnesení ze dne 7. 10. 2025,
sp. zn. II. ÚS 2739/25
a
sp. zn. II. ÚS 2781/25
.
7. K nejednotnosti rozhodovací praxe městského soudu Ústavní soud opětovně připomíná, že nástroje k sjednocování rozporné judikatury mají mimo Nejvyšší soud i samy krajské soudy. Konkrétně u městského soudu působí evidenční senát (14 Co), do jehož náplně spadá podle rozvrhu práce (dostupný na https://msp.gov.cz/web/mestsky-soud-v-praze/rozvrh-prace-2025) evidence rozhodnutí, tedy i rozporných rozhodnutí, a zpracovávání podkladů pro gremiální porady občanskoprávního úseku.
8. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu