Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. Z., zastoupené JUDr. Evou Ambrož Benešovou, Ph.D, LL.M, advokátkou se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2022 sp. zn. 61 To 406/2022, 61 To 407/2022 a 61 To 408/2022, a proti usnesení Generálního ředitelství cel ze dne 14. června 2022 č. j. GŘC-817-242/TČ-2020-835350, č. j. GŘC-817-300/TČ-2020-835350 a č. j. GŘC-817-301/TČ-2020- 835350, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení čl. 4, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí. Generální ředitelství cel vydalo dne 14. 6. 2022 tři shora citovaná usnesení, kterými rozhodlo dle ust. § 79g odst. 1 trestního řádu, ve spojení s ust. § 79a odst. 1 trestního řádu, o zajištění náhradní hodnoty nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky. Proti shora uvedeným usnesením Generálního ředitelství cel podala stěžovatelka v zákonné lhůtě stížnost, o které rozhodoval Městský soud v Praze.
Městský soud v Praze dle ust. § 23 odst. 3 trestního řádu sloučil řízení vedené ohledně stížností stěžovatelky pod sp. zn. 61 To 406/2022, 61 To 407/2022 a 61 To 408/2022, přičemž společné řízení bylo vedeno pod sp. zn. 61 To 406/2022. V uvedené věci bylo dne 1. 9. 2022 vydáno usnesení č. j. 61 To 406/2022, 61 To 407/2022, 61 To 408/2022, kterým byly stížnosti stěžovatelky zamítnuty (z opatrnosti stěžovatelka dodává, že v napadených usnesení je chybně uvedeno její křestní jméno, když namísto "V." má být správně uvedeno "V.").
2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedla, že rozhodnutím Generálního ředitelství cel a rozhodnutím Městského soudu v Praze bylo neúměrně zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces a bylo zkráceno její právo na ochranu vlastnického práva. Namítla, že napadená usnesení neobsahují žádné odůvodnění nad rámec pouhého konstatování průběhu řízení a shrnutí skutkového stavu věci, který prý ovšem nebyl ze strany orgánů činných v trestním řízení řádně zjištěn. Mimo jiné Městský soud v Praze dle názoru stěžovatelky pochybil, když zamítnutí její stížnosti odůvodnil pouhým konstatováním rodinných vazeb stěžovatelky na hlavního podezřeného pana L. B., aniž by věnoval patřičnou pozornost stěžovatelčiným námitkám.
Odůvodnění výše uvedených rozhodnutí Generálního ředitelství cel a Městského soudu v Praze tak podle názoru stěžovatelky neodpovídá požadavkům zákona na řádné odůvodnění rozhodnutí. Dle Generálního ředitelství cel měla stěžovatelka ve spolupráci s panem L. B. skrytě ovládat společnost X. Ovšem takováto domněnka se prý nezakládá na pravdě.
3. Ani Městský soud v Praze nepostupoval dle stěžovatelky správně. Tento soud mj. v odst. 5 odůvodnění pouze konstatuje, že stěžovatelka je přítelkyní pana L. B., se kterým má dvě děti a sdílí společnou domácnost. Z rodinné vazby stěžovatelky na pana L. B. vyvodil Městský soud v Praze, že je jako osoba blízká hlavního podezřelého povinna strpět zabavení náhradní hodnoty. Ovšem Městský soud v Praze se údajně řádným způsobem nevypořádal s argumentem stěžovatelky, že nemovité věci, které jsou předmětem zabavení a jsou blíže konkretizovány v usneseních ze dne 14.
6. 2022, jsou jejím výlučným majetkem. Generální ředitelství cel i Městský soud v Praze pouze konstatovaly, že 12 vkladů finančních prostředků (v celkově výši 1 274 000 Kč) prostřednictvím bankomatu na účet stěžovatelky je nestandardním postupem, bez toho, aniž by mezi vklady a tvrzenou domnělou trestnou činností existovala příčinná souvislost. Generální ředitelství cel ani Městský soud v Praze se blíže nezabývaly finanční situací stěžovatelky. Podle stěžovatelky pouze laxně zhodnotili, že vklady neodpovídají jejím finančním poměrům.
4. Stěžovatelka si je vědoma, že celé trestní řízení je teprve ve fázi prošetřování. Ovšem pokud orgány činné v trestním řízení přistoupily k omezení základních práv stěžovatelky, musejí tento krok dostatečně odůvodnit konkrétními zjištěnými skutečnostmi, kdy pouhé všeobecné podezření rozhodně nepostačuje. Stěžovatelka nezpochybňuje, že náhradní hodnotu ve smyslu ust. § 79g trestního řádu, lze zajistit u té osoby, která měla povinnost strpět zajištění původní hodnoty, když takovou osobou může být podle okolností i jiná osoba než obviněný.
Tedy náhradní hodnota za nástroj či výnos trestné činnosti může být jak v majetku pachatele, tak i v majetku jiných osob. Ovšem je třeba dodržet podmínky přiměřenosti a za situace, kdy lze učinit závěr o vyšším stupni pravděpodobnosti, že věc je výnosem trestné činnosti, kdy navíc takovýto závěr musí být dostatečně odůvodněn konkrétními zjištěními skutečnosti a pouhé všeobecné podezření nepostačuje (s odkazem na ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III, 7. vydání, 2013, s. 1026 -1038).
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud neshledal, že by právní závěry byly v dané věci v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dostatečnými pro vydání předmětných rozhodnutí a nemohl proto napadená usnesení považovat za rozporná s příslušnými články Listiny základních práv a svobod, zakotvujícími právo na soudní ochranu a spravedlivý proces.
6. Jak uvedl Městský soud v Praze, z obsahu shromážděného důkazního materiálu včetně trestního oznámení příslušného orgánu finanční správy je zřejmé, že pověřený celní orgán prověřuje na základě podaného trestního oznámení možnost daňových úniků, které by bylo možno kvalifikovat dle § 240 odst. 1 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jehož se ve stručnosti příslušné fyzické a právnické osoby měly dopustit způsobem uvedeným v odůvodnění všech napadených usnesení, tedy jednáním společností X, Y a dalších fyzických a právnických osob.
Ačkoliv, jak zdůrazňuje stěžovatelka, se společnost, v níž byla jednatelkou, tj. Y, do fiktivního řetězce obchodních společností měla zařadit až v souvislosti s daňovými úniky za zdaňovací období od října 2020 do června 2021, tedy v době, kdy již nebyla jednatelkou této společnosti, hlavním podezřelým v dané věci za veškerá zdaňovací období je L. B., jehož přítelkyní v dané době byla a je právě stěžovatelka, která s ním má dvě děti a bydlí na společné adrese. Náhradní hodnotu lze zajistit osobě, která měla povinnost strpět zajištění původní věci.
Z toho vyplývá, že strpět zajištění původní věci má kromě obviněného nebo podezřelého zajisté jeho rodina, tj. nejbližší příbuzní. Podle soudu nutno rovněž připomenout, že danou trestnou činností měl být stát poškozen o desítky milionů Kč. S ohledem na výdělečné možnosti stěžovatelky, která uváděla měsíční plat ve výši cca 20 000 Kč, je možno několik vkladů v hotovosti v době od 6. 9. 2019 do 17. 1. 2020 v celkové výši 1 274 000 Kč označit za nestandardní a neodpovídající finančním poměrům stěžovatelky.
7. Na těchto právních závěrech nelze shledat nic neústavního. Hlubší ingerence do zkoumaného případu tak Ústavnímu soudu za této situace nepřísluší, a to tím spíše, že tato trestní věc se nachází v samotném počátku, i když stěžovatelka je jiného právního názoru.
8. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu