Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jaromíra Houžvičky, 2) Jana Houžvičky a 3) Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2023 č. j. 14 Cmo 118/2023-599 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. dubna 2023 č. j. 13 Cm 773/2005-589, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 13. 11. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelů (doplněna podáním doručeným dne 20. 11. 2023) proti v záhlaví uvedeným usnesením s tvrzením, že jimi bylo "opět účelově a zákeřně porušeno" jejich právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, když bylo porušeno jejich právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelé současně odmítli všechny soudce Ústavního soudu s odůvodněním, že jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a zejména její přílohy se podává, že Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým zamítl žádost stěžovatelů o osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek a o ustanovení advokáta v řízení před Nejvyšším soudem o jejich dovolání proti jinému usnesení Vrchního soudu v Praze.
3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
4. Podání stěžovatelů nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních vad (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu).
5. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že se stěžovatelé na Ústavní soud opakovaně společně či samostatně obrací s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byli mnohokrát upozorněni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatelé však i nadále a setrvale volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem dostatečně poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti sice uvedli, že ji podávají s výhradou doplnění a upřesnění advokátem určeným Českou advokátní komorou, nutno však přihlédnout k tomu, že tato obecně formulovaná informace se v jejich podáních objevuje opakovaně bez jakéhokoli dalšího procesního vyústění. Není přitom zřejmé, zda žádost o určení advokáta skutečně podali.
7. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci a soudkyně vyloučeni z rozhodovacího procesu o ústavní stížnosti stěžovatelů. Odmítají-li stěžovatelé všechny soudce a soudkyně Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.
8. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
9. Stejně jako ve věcech vedených např. pod spisovými značkami III. ÚS 3022/23,
,
I. ÚS 2907/23
,
I. ÚS 2874/23
,
I. ÚS 2110/23
,
(srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2023
Josef Baxa v. r.
soudce zpravodaj