Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jaromíra Houžvičky a 2) Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2023, č. j. 24 Cdo 217/2023-54, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022, č. j. 5 Co 9/2022-15, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2021, č. j. 16 C 31/2021-6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelů, označené jako ústavní stížnost a směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů. V tomto podání stěžovatelé rovněž uvedli, že odmítají "všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.
Návrh stěžovatelů není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (§ 34 ve spojení s § 72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelé především nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).
Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, pokud se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V nyní posuzovaném případě Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelům dostalo opakovaně již v řadě řízení. Byť přitom stěžovatelé (společně nebo samostatně) podali již desítky ústavních stížností trpících stejnou vadou a byli o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučeni, znovu podali návrh, aniž by byli právně zastoupeni advokátem. Za daného stavu věci proto lze dovodit jejich dostatečnou informovanost o podmínkách řízení o ústavní stížnosti a nové poučování by bylo ryze formalistické a bezpředmětné.
Stěžovatelé sice podali ústavní stížnost "s výhradou doplnění, upřesnění a odstranění vad ČAK objektivně důvodně ustanoveným advokátem", ovšem z takto formulované věty nelze dovodit, zda se stěžovatelé na Českou advokátní komoru v této věci skutečně obrátili, kdy a případně s jakým výsledkem. Vzhledem k tomu, že se tato věta objevuje v podáních stěžovatelů pravidelně, aniž by měla z jejich strany jakékoli vyústění, není důvod nesetrvat na závěru, že rovněž tato ústavní stížnost vykazuje stejné vady jako v desítkách předchozích případů, a nezbývá proto než ji odmítnout.
K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatelé uplatňují vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatelé by ostatně měli zvážit racionalitu svého postupu, kdy se domáhají ochrany svých základních práv u Ústavního soudu, přičemž však současně zpochybňují nepodjatost všech rozhodujících soudců. Pokud by totiž zdejší soud této námitce vyhověl, nastala by paradoxní situace, kdy by nemohl o jejich ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jejich tvrzeným právům.
Ústavní soud proto ústavní stížnost pro neodstraněné vady přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2023
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj