Ltd., se sídlem 4th Floor, Hanover
Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, reg. č. 00408579, proti povinným 1)
J. H., narozenému dne XY, bytem v XY, a 2) J. H., narozenému dne XY, bytem v
XY, pro 5.552.321,84 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 31/2021, o dovolání povinných
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 2022, č. j. 5 Co
9/2022-15, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 4. 2022, č. j. 5 Co 9/2022-15 potvrdil
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2021, č. j. 16 C
31/2021-6, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 3 Co 143/2020-264. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání nezastoupeni advokátem. Soudem I. stupně byli vyzváni usnesením ze dne 29. 9.2022, č. j. 16 C
31/2021-34, k odstranění nedostatku povinného zastoupení, na tuto výzvu povinní
zareagovali svým formulářovým podáním, jehož součástí je žádost o ustanovení
zástupce z řad advokátů. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví. Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka
uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli
určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty
o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od
právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem nebo notářem a
netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo a vyplývá to i z obsahu spisu, že
povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným
podáváním mimořádného množství vesměs neodůvodněných a neurčitých procesních
podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za
obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K
obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v
usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k
osobám povinných např. v usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019. Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv
sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž
vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení
odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve
shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i
judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu
jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle
ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický,
P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. Jelikož žádost povinných o ustanovení zástupce, další z řady neodůvodněných a
nedůvodných žádostí, představuje jen další z jejich opakovaných obstrukčních
jednání, nebylo k této žádosti podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř.
jako k
nepřípustnému úkonu přihlíženo a dovolací soud proto pro nesplnění podmínky
povinného zastoupení podle § 241 o. s. ř. dovolací řízení podle ustanovení §
243c odst. 3 věta třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Tímto postupem nemohla být ohrožena procesní práva povinných, neboť jejich
práva by nebyla zkrácena, ani kdyby nebyli k odstranění nedostatku povinného
zastoupení vyzváni vůbec, neboť povinní si musí být vědomi své povinnosti být v
dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni přinejmenším z jiných řízení. Takový
procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem (srov. usnesení
ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13). Dovolatelé ani nezaplatili soudní poplatek z dovolání a přestože si je dovolací
soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení
pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro
nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012,
sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku
dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v dalších řízeních
je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej
však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné obstrukční žádosti o
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak
zneužívají svého práva na soudní ochranu. Dovolatelé spojili s dovoláním i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného
rozhodnutí. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze
dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně
nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za
situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě. Jelikož se ve věci jednalo o žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí vydanému v
exekučním řízení, dovolací soud o nákladech dovolacího řízení nerozhodoval,
neboť o náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§
87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.