Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Ludvíka Davida a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Františka Králíka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Mikulášem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. září 2021 č. j. 30 Co 74/2021-68, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2021 č. j. 30 Co 74/2021-74, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedeného výroku citovaného rozsudku, jímž bylo ve věci stěžovatele jako žalovaného a žalobkyně Jany Jáčové (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem) o 600 000 Kč s příslušenstvím rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 261 828 Kč.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že ačkoliv mu vedlejší účastnice řízení zaslala v dané věci předžalobní výzvu, ta neobsahovala veškeré nezbytné náležitosti, jako je zejména lhůta k plnění dluhu a upozornění na následek neuposlechnutí výzvy, tedy podání žaloby a případnou povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Naplnění požadavku, týkajícího se právního titulu vzniku pohledávky, případně skutkové vymezení, ze kterého tento právní titul vyplývá, bylo podle stěžovatele přinejmenším sporné, když dopis uvádí stran vzniku dluhu, že částku odpovídající dluhu uhradila vedlejší účastnice pouze omylem, "neboť jím zamýšlela hradit svůj dluh vůči Vaší společnosti", aniž by dopis uváděl důvod vzniku dluhu, tj. bezdůvodné obohacení, případně odkazoval na příslušná hmotněprávní ustanovení zákona.
3. Přes shora uvedené byla vedlejší účastnici pravomocně přiznána náhrada nákladů řízení. Jelikož v odůvodnění rozsudku nejsou uvedeny žádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 142a odst. 2 o.s.ř., je zřejmé, že náhrada nákladů řízení byla přiznána na základě ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř., ačkoli k tomu nebyly naplněny zákonné předpoklady, tedy zaslání náležité předžalobní výzvy.
4. Stěžovatel se prostřednictvím svého návrhu domáhá rovněž přiznání náhrady nákladů řízení před nadepsaným soudem vůči účastníkovi řízení - Krajskému soudu v Praze ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. V tomto ohledu stěžovatel odkazuje na nález nadepsaného soudu ze dne 16. 2. 2006 sp. zn. III. ÚS 607/04 , jímž byla stěžovateli rovněž přiznána náhrada nákladů řízení vůči účastníkovi řízení, tj. odvolacímu soudu, který protiústavním postupem a mechanickou aplikací jednoduchého práva rozhodl nesprávně o nákladech soudního řízení.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud není další revizní instancí v systému obecného soudnictví, ale soudním orgánem ochrany ústavnosti. Z toho vyplývá, že je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, jestliže soudy nepostupují v souladu s ústavním pořádkem, zejména hlavou pátou Listiny základních práv a svobod. Výše uvedené platí tím spíše, napadá-li stěžovatel pouze výrok o náhradě nákladů soudního řízení. Ústavnímu soudu do rozhodování o nákladech řízení "zásadně nepřísluší zasahovat, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se nepochybně může dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod" - srov. např. nález ze dne 12. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 1531/07
. Ústavní soud proto posuzoval pouze to, zda závěr týkající se otázky náhrady nákladů řízení neobsahuje "prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti" (nálezy ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06 a ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. I. ÚS 800/06 ), popř. zda nedošlo k extrémnímu excesu v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona.
7. Podstatou ústavní stížnosti je posouzení, zda vedlejší účastnice jako žalobkyně v řízení před obecnými soudy zaslala stěžovateli předžalobní výzvu tak, aby pro ni mohla přivodit kladný výrok o právu na náhradu nákladů řízení.
8. Ústavní soud, jak již výše naznačeno, při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení, tj. otázky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení přistupuje pouze zcela výjimečně. Silněji než jinde se zde totiž mimo jiné uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. Kvalifikované vady musí v takových případech dosáhnout značné intenzity (vybočení ze standardů procesu), aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny. K tomu ve zkoumaném případě nedošlo.
9. Stěžejním důvodem zakotvení institutu předžalobní výzvy do procesní úpravy bylo zamezit neúměrnému navyšování soudních nákladů zejména v případech tzv. formulářových žalob. V daném případě však byla situace jiná; stěžovatel si nepochybně musel být vědom skutečné výše i titulu vzniku svého závazku a požadavek seznatelnosti konkrétního dluhu byl naplněn. Kdyby naopak soud odmítl na základě nepřesné či neúplné předžalobní výzvy přiznat za daných okolností náhradu nákladů řízení, bylo by nutno takový postup hodnotit jako přepjatý formalismus při mechanické aplikaci práva, bez patřičného zohlednění povahy konkrétního sporu. Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že se posuzované řízení nejeví ve vztahu k výroku o nákladech řízení jako nespravedlivé.
10. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Za tohoto stavu je také bezpředmětná stěžovatelova žádost o přiznání náhrady nákladů řízení vůči Krajskému soudu v Praze ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. listopadu 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu