Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky J. V., zastoupené Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 682/20, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2025, č. j. 13 Co 227, 235/2025-40, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 6. 2025, č. j. 0 Nc 15009/2025-7, 44 P a Nc 178/2025, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2025, č. j. 0 Nc 15009/2025, 44 P a Nc 178/2025-27, jakož i proti všem předcházejícím a souvisejícím rozhodnutím, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a 1) J. V., 2) J. a M. V., a 3) nezletilého T. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 8 ("obvodní soud") v záhlaví uvedeným rozhodnutím prodloužil předběžné opatření, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 25. 3. 2025, č. j. 0 Nc 19013/2025-15, ve znění opravného usnesením ze dne 4. 4. 2025, č. j. 0 Nc 19013/2025-58, kterým předal nezletilého do péče jeho prarodičů, druhých vedlejších účastníků řízení. Režim předběžného opatření prodloužil o tři měsíce do 17. 9. 2025. Opravným usnesením opravil opatrovníka zastupujícího nezletilého. Obvodní soud rozhodoval podle § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ("ZZŘS").
2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Městský soud v Praze ("městský soud"), který rozhodnutí obvodního soudu potvrdil jako věcně správné. Stručně řečeno, městský soud seznal, že v nyní posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky pro prodloužení předběžného opatření, resp. potvrdil závěr obvodního soudu, že se situace nezletilého v mezidobí od vydání původního předběžného opatření nezměnila natolik, aby již nebylo nutné zatímně upravit poměry vydaným předběžným opatřením.
3. Stěžovatelka s těmito rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), ve spojení s čl. 3 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. Výslovně napadá i předcházející a související rozhodnutí, aniž by je ovšem blíže specifikovala.
4. Stěžovatelka soudům vytýká, že nevyvinuly aktivitu směřující k tomu, aby se mohla vidět se svým synem. Opakuje procesní námitku litispendence: upozorňuje, že obvodní soud rozhodoval o návrhu OSPOD na vydání (původního) předběžného opatření, ačkoliv u Obvodního soudu pro Prahu 7 bylo již dříve zahájeno totožné řízení k návrhu druhých vedlejších účastníků řízení, o němž nebylo dle jejího názoru pravomocně rozhodnuto. Stěžovatelka dále uvádí, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Dovozuje, že místně příslušným byl obecný soud navrhovatele, za nějž považuje kolizního opatrovníka nezletilého, město X , tj. Okresní soud Praha - východ. Stěžovatelka uvádí a dále vysvětluje, že jí napadené rozhodnutí obvodního soudu nebylo řádně doručeno.
8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu o odmítnutí stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
9. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Ústavní soud proto k přezkumu rozhodnutí ve věcech rodinných přistupuje rezervovaně a v tomto ohledu je povolán korigovat pouze jejich excesy. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
10. Shora naznačený rezervovaný přístup Ústavního soudu k věcem týkajícím se rodinného práva je zvláště zvýrazněn v přezkumu předběžných opatření. Ústavní soud setrvale uvádí, že přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu; jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Rozhodování o nařízení předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, změnu, zrušení či trvání je především věcí obecných soudů, a Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti (srov. např. usnesení
sp. zn. I. ÚS 389/23
ze dne 18. 4. 2023, nebo
sp. zn. IV. ÚS 3262/22
ze dne 6. 12. 2022 a mnohá další). Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny).
11. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal. Vznesené námitky jsou pouhou opakovanou polemikou se závěry soudů, vedenou na úrovni podústavního práva, s níž už se ovšem soudy vypořádaly. Ústavní soud s ohledem na shora zmíněný omezený test ústavnosti předběžných opatření doplňuje, že stěžovatelka nerozporuje, že by rozhodnutí nemělo zákonný podklad (tj. § 452 ZZŘS). Stěžovatelka argumentačně cílí na druhou část testu a namítá, že o předběžném opatření (původním i nyní posuzovaném) rozhodoval nepříslušný soud. Krajský soud jí už ovšem vysvětlil, že tomu tak není, neboť předběžným opatřením bylo rozhodnuto o umístění nezletilého mimo péči rodičů, což vyžaduje předchozí návrh OSPOD, v jehož obvodu se nezletilý nachází, jímž byla v době vydání původního předběžného opatření Městská část Praha 8 (srov. usnesení krajského soudu, bod 10). Namítá-li stěžovatelka, že ve věci již dříve probíhalo řízení zahájené u Obvodního soudu pro Prahu 7, přehlíží, že tento soud pravomocně rozhodl o své místní nepříslušnosti a postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 (srov. tamtéž), který tuto delegaci akceptoval a věc dále projednal a rozhodl. Ústavní soud napadená rozhodnutí nepovažuje ani za projev nepřípustné svévole. Má za to, že soudy jednaly tak, aby přijatými opatřeními zajistily naplnění základního postulátu veškeré činnosti orgánů veřejné moci vůči dítěti, tj. respektování jeho nejlepšího zájmu. Z rozhodnutí vyplývá, že nezletilý byl ze strany stěžovatelky vystaven dlouhodobým psychickým a fyzickým atakům. Jakýkoliv kontakt s matkou setrvale odmítá, bojí se jí a jednoznačně preferuje setrvání ve stabilním a klidném prostředí svých prarodičů (srov. usnesení obvodního soudu, bod 6). Takový závěr je dle názoru Ústavního soudu prostý svévole.
12. Ústavní soud uzavírá, že rozhodnutí městského a obvodního soudu nepředstavují ústavněprávní exces, který by měl Ústavní soud napravovat. Zcela stručně doplňuje, že nepovažuje za relevantní ani námitku týkající se tvrzeně nesprávného doručení usnesení obvodního soudu. Již jen z prosté rekapitulace průběhu předchozího řízení vyplývá, že stěžovatelka nebyla, resp. nemohla být dotčena na svých právech, neboť proti rozhodnutí obvodního soudu následně brojila odvoláním, které bylo věcně projednáno.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve vztahu k původnímu předběžnému opatření, potvrzenému k odvolání stěžovatelky odvolacím soudem (srov. výše bod 4 tohoto usnesení), Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) jako návrh podaný po lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2025
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu