Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele: R. E. B., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznice Hradec Králové, právně zastoupeného JUDr. Ondrejem Štefánikem, Ph.D., advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 12. října 2022, č. j. 14 To 381/2022-63, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. září 2022, č. j. 4 Nt 704/2022-32, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu tvrzeného porušení svého ústavně zaručeného práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit zjednodušeně řečeno tím, že v období od 11. 4. 2022 do 12. 7. 2022 provedl společně s druhým obviněným sedm skutků vloupání do bytů, odkud odcizili šperky a finanční hotovost. Stěžovatel byl vzat do vazby na základě usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 7. 2022, sp. zn. 4 Nt 519/2022, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu.
3. Okresní soud v Pardubicích rozhodl nyní napadeným usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. 4 Nt 704/2022-32, o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby tak, že nepřijal písemný slib stěžovatele, nestanovil dohled probačního úředníka, zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby a shledal, že nadále trvají důvody vazby podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Proti rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích napadeným usnesením ze dne 12. 10. 2022, č. j. 14 To 381/2022-63, jako nedůvodnou zamítl.
4. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že napadenými rozhodnutími obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva. V první řadě stěžovatel namítá, že v jeho případě zřejmě nepřipadá v úvahu nepodmíněný trest odnětí svobody, a proto musí být podle § 71 odst. 2 písm. b) trestního řádu neprodleně propuštěn z vazby. Z tvrzeného porušení tohoto ustanovení trestního řádu stěžovatel dovozuje, že je jeho vazba neodůvodněná a protiústavní. Dále stěžovatel uvádí, že obecné soudy bagatelizují jeho psychické onemocnění, které bylo v průběhu řízení prokázáno. Jako poslední stěžovatel namítá, že mu jako cizímu státnímu příslušníkovi, který neovládá češtinu, bylo přeloženo usnesení o zahájení trestního stíhání s příliš dlouhou prodlevou od jeho vydání. Z této skutečnosti stěžovatel dovozuje porušení svého ústavně zaručeného práva podle čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy, jelikož nebyl neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění. Podstatou ústavní stížnosti je tak z velké části opakování argumentace, kterou již stěžovatel předestřel v předchozím řízení.
5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti stěžovatele a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však ve smyslu § 68 odst. 1 trestního řádu nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. II. ÚS 3662/19 ). Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 2583/19 ). Zásah Ústavního soudu do činnosti obecných soudů v tzv. vazebních věcech je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. IV. ÚS 689/05 (N 225/39 SbNU 379)].
8. Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal žádná kvalifikovaná pochybení, která by odůvodnila jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud nezjistil, že by v řízení byla porušena zákonná pravidla rozhodování o vazbě daná v trestním řádu, natož že by soudy zasáhly do základních práv stěžovatele. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat jednotlivé vazební důvody, neboť jsou to obecné soudy, které se znalostí okolností konkrétního případu mají dostatek informací i pravomoci posoudit je. Obecným soudům přísluší zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, jakož i posouzení, jsou-li dány podmínky pro aplikaci konkrétního právního institutu. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole, což Ústavní soud nezjistil.
9. Okresní soud strukturovaně, podrobně a srozumitelně vysvětlil, na základě jakých skutečností a důkazů dovozuje, že stíhaný skutek spáchal obviněný a že tento skutek je trestným činem. Podrobně se okresní soud vyjádřil také k oběma vazebním důvodům. K naplnění důvodů u tzv. útěkové vazby uvedl, že obviněný nemá v České republice trvalé bydliště, nemá zde žádné příbuzné ani jiné vazby. Existuje tak obava, že pokud by stěžovatel odcestoval mimo Českou republiku a nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, úkony v trestním řízení by byly ztíženy, jelikož by trestní řízení muselo být vedeno s využitím mezinárodní spolupráce.
K vazebnímu důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu (tzv. předstižná vazba) okresní soud uvedl, že stěžovatel je stíhán pro sériovou trestnou činnost, za kterou do České republiky opakovaně dojížděl a která byla velice pravděpodobně jediným zdrojem jeho obživy. Je proto reálná obava, že po propuštění na svobodu by trestnou činnost opakoval. Okresní soud se dále vyjádřil i k opatřením nahrazujícím vazbu, přičemž shledal, že jich v případě stěžovatele nelze využít, a to jednak s ohledem na skutečnost, že se jedná o cizího státního příslušníka, jednak vzhledem k charakteru trestné činnosti.
V závěru se okresní soud vyjádřil také k námitce stěžovatele, že by neměl být držen ve vazbě s ohledem na svůj zdravotní stav. Okresní soud uvedl, že je stěžovateli ve vazební věznici podávána medikace a je v kontaktu s vězeňským lékařem. Neshledal žádný důvod, proč by měl být kvůli svému zdravotnímu stavu z vazební věznice přemístěn. Ani v rozhodnutí krajského soudu neshledal Ústavní soud žádná kvalifikovaná pochybení. Rovněž rozhodnutí krajského soudu je podrobně a srozumitelně odůvodněno. Krajský soud se plně ztotožnil se závěry okresního soudu, přičemž některé ještě podrobněji rozvedl.
Ústavní soud však nepovažuje za nutné je zde rekapitulovat. Nad rámec odůvodnění okresního soudu se krajský soud vyjádřil ještě k otázce nepříčetnosti stěžovatele v době spáchání skutku. K tomu uvedl, že je taková argumentace předčasná, jelikož z provedeného znaleckého posudku z odvětví psychiatrie takový závěr nevyplývá.
10. Ústavní soud nesdílí právní názor stěžovatele, že v jeho věci zřejmě nepřipadá v úvahu nepodmíněný trest odnětí svobody, a proto musí být propuštěn z vazby ve smyslu § 71 odst. 2 písm. b) trestního řádu. Ústavní soud především předesílá, že o vině a trestu rozhodují pouze trestní soudy a Ústavní soud může do jejich rozhodování zasáhnout ve velmi omezených případech. Proto Ústavní soud nebude jakkoliv předjímat či hodnotit, jaký trest by měl být v případě uznání viny stěžovateli uložen, respektive jaký trest by byl vhodný a přiměřený. Z napadených usnesení však vyplývá, že stěžovatel je trestně stíhán pro majetkovou trestnou činnost, která sestávala z několika dílčích útoků. Vzhledem ke způsobu provedení (vloupání do bytů) se jistě jedná o společensky škodlivou trestnou činnost. S ohledem na dosud známé okolnosti případu tak nelze učinit jednoznačný závěr, že je zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a k povaze a závažnosti věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obecné soudy dostatečně jasně vysvětlily, proč podle jejich názoru předpoklad uvedený v § 71 odst. 2 písm. b) trestního řádu není ve věci stěžovatele dán. Ústavní soud se (v této fázi řízení) s názorem obecných soudů ztotožňuje.
11. Ani námitka stěžovatele, že mu bylo usnesení o zahájení trestního stíhání přeloženo do polského jazyka až s tříměsíční prodlevou, a tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, není opodstatněná. Z napadených usnesení, jakož i z dalších příloh vyplývá, že stěžovatel je právně zastoupen a při úkonech v trestním řízení je přítomen tlumočník. Vzhledem k těmto skutečnostem je zajištěno, že je stěžovatel dostatečně seznámen s povahou a důvody obvinění. Smyslem ustanovení čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy je zajistit, aby obviněný v trestním řízení neprodleně věděl, jaká obvinění jsou proti němu vznesena a z jakých důvodů. Tento požadavek byl v případě stěžovatele zjevně splněn. Skutečnost, že stěžovateli byl doručen překlad usnesení o zahájení trestního stíhání s prodlevou, nemůže (za dalších konkrétních okolností případu) sama o sobě zapříčinit porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. To platí o to víc v případě, kdy stěžovatel u výslechu v přítomnosti obhájce uvedl, že překlad písemností do polského jazyka nežádá.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu